Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Casuali

Po Andoru se prochází nenápadný muž okolo dvaceti let a jednou rukou si zkušeně pohazuje s vrhací dýkou. Je na něm vidět, že se s ním život nemazlil. Na obličeji pár menších jizev a na pravé ruce mu chybí tři prsty. Jako každý den má namířeno do místní hospůdky na pár korbelů dobrého pivíčka, už když na něj pomyslí, tak se mu sbíhají sliny na patře.

Vejde do krčmy a hned je z koutů hospody slyšet pár letmých pozdravů. Jen kývne na známé tváře a jde se usadit na svoje oblíbené místo poblíž výčepu. "Jako obvykle?" zaduní hlas postaršího hospodského. Muž zase kývne a za chvilku už má na stole před sebou korbel piva.
Když tu si k jeho stolu přisedne mladíček okolo patnácti let. "Brej večír pane". Muž se na něj jen nevrle podívá a dál se věnuje svému korbelu. Mladíček se jen usměje a začne s konverzací.
"Pár lidí mě za vámi poslalo, že prý byste mi mohl poradit jak to tady chodí a tak.."

Muž se zakření a podívá se klučinovi přímo do očí. Ten pohled chvíli opětuje, a pak vystrašeně ucukne.
"Neboj, ti kdo tě za mnou poslali měli pravdu, můžu ti poradit. Nebo bys radši slyšel něco jiného?"
Mladík se viditelně uvolnil a pokračuje v rozhovoru.
"Rád bych slyšel něco o vašem životě, prý je to zajímavé povídání"
Muž se zase usmál pokýval hlavou. "Jak pro koho"
"Tak tedy dobře. Za pivko ti povyprávím, jak to se mnou bylo, je a snad i bude".
Mladíček rukou přivolá hospodského a řekne o dvě piva pro sebe a toho muže, ten přikývne a jde čepovat.
Muž dopije pivo a dá se do vyprávění.

"Tak zaprvý, vynechám ty nudný pasáže, ze začátku svýho života. Stejně je to furt to samý a akorát mě to vyčerpává. Jen jedno a to, že se se mnou život moc nemazlil."
Ukázal ruku, na které mu chybí prsty a pokračoval.
"Holt musel sem mít ostrý lokty. Naštěstí sem se připlet mezi kluky, co měli to štěstí, a všechny ty útrapy přežili. Ale k něčemu mi to bylo rozhodně dobrý. S kopím se celkem umím ohánět, ukrytí pro mě bylo často otázkou života a smrti, čili i tohle, a pak samozřejmě krást. Ale co, nestydím se za to. Nějak přežít sme museli."
Upil dva loky z korbele a pokračoval ve vyprávění.
"Ale jednoho dne se něco změnilo. Mohlo mi bejt tak podobně, jako tobě teď, když mě za ruku chytil nějakej chlápek, zrovna když sem se mu hrabal v měšci. Snažil sem se mu vysmeknout, ale měl ohromnou sílu, div, že mi ruku nezlomil. A on mě prostě za tu ruku odtáhl ven z davu, tam mi vrazil facku a začal na mě mluvit klidným, hlubokým hlasem, přičemž se mi upřeně díval do očí a ani na okamžik neuhnul. Abych to nějak shrnul, ten člověk mi nechtěl udělat nic špatného, ale nabídl mi práci ve svojí krčmě. Teda dal mi na vybranou, buď pranýř, a nebo krčma. Prý s těmahle rukama, že můžu vydělat pěknej peníz. Tak sem udělal to co sem musel a tu práci sem vzal. Od té doby- život jak v bavlnce. Sice sem dřel jak mezek, ale jídlo bylo, spát sem moh na slámě ve stáji a občas mi z toho kápnul i nějakej ten stříbrňák. Zvláštní, že od té doby jsem už nepotkal ani jednoho známého z dřívějšího života".
Mocně se napil piva, a třískl prázdným korbelem o stůl, mladíček dichtiv dalšího vyprávění jen zamával na hostinského, a zvedl dva prsty, ten kývl a začal stáčet piva ze sudu.

"Díky, tak kde jsem to jen skončil?.. á, už vím. No, v krčmě sem sekal dobrotu dva a půl roku, ale po té době mě už ve městě nemělo co držet. Starej hostinskej natáh bačkory, a s jeho synem, který zdědil hospodu po něm, sem měl akorát roztržky. Tak sem sebral svejch šest švestek a vydal sem se na zkušenou.. v tý době mi tušim táhlo na osmnáct.
Cestou sem prošel dost vesnic, hradišť, městeček a i pár měst, ale nejvíc mě zaujalo královské město tohodle prašivýho království.
Tak co žejo, bylo tu dost možností přivýdělku, celkem čilý podsvětí a správný podhoubí pro můj plán".

Zazubil se upil z korbele a dal se znova do řeči.
"Tak a teď jsme došel ve vyprávění do zhruba týhle doby, stalo se, co se stalo.. ale teď hlavně o tom co se stane! A ty jsi za mnou přišel nejspíš kvůli té zprávě co jsem dal rozhlásit, ne?"
Mladíček kývl, a jal se nacpat si tabák do dýmky.
"Dobře, myslel sem si to.. Měl jsem sice představu o trochu starším pomocníkovi, ale co, pokud ti de práce od ruky aspoň z půlky jako pití, tak se nemusim bát.
Takže odteďka jsi pasován samotným mnou na mýho pomocníka a příležitostnýho učně. Platit ti budu 3 zlatky týdně.."
chlapcovi sjela čelist údivem "huhm, tolik pane?"
Ten před mladíka hodil na stůl zlatku, a vycenil na něj svůj zkaženej chrup.
"Nebude to lehká práce, první věc co musíme udělat, jak už sem psal na tom lejstru je sehnání financí na novou hospodu. Ta co je tady ve městě stojí za velký prd a všichni to vědí. I ten hostinskej už chce do důchodu, a převzít to po něm? fujtajxl!"
Odplivl si na zem vedle stolu.
"Ani náhodou. Kousek vodsaď je skvělej starej barák s prostorama, který jsou přesně to co hledáme. Takže! Dem se porozhlídnout co se děje ve městě.
Hospodooo, platíme!"

Starouš přispěchal ke stolu, kde už leželo pár měďáků za pivo, tak se ohlédl po zlodějovi a jeho novém učni, ale zahlédl pouze dva stíny připojující se do davu jim podobných na ulici před hospodou....

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Borek - 5

Alo jo dám ti tu 5... Jen doufám že v té hospodě budete mít jantarové pivo, pro to mám totiž slabost...
Druid - 5

Joo, tohle jo
Lares - 5

Ano, ano ano....moc líbí :)
Raist - 4

Hezké
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 4x
známka 5: 9x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist