Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Zlomlat

Zlomlatuv Pribeh

Byl pekelne hnusnej vecer. Lilo jak z konve, vzduchem se tahla vune hnusu. Mistni saman prave dokouril posledni zasoby bylinek a s nemym vyrazem usnul. Jeho znudeny publikum pochopilo, ze uz dalsi vypraveni nebude, a tak se sli radsi venovat zasobam chlastu. Tu a tam se z temnych koutu tabora ozval krik barbarskych kurtyzan. Jo, tenhle kmen uz davno nebyl to co driv. Misto svalnatych valecniku jen banda ozralych tupounu, misto charismatickeho samana jen tlustoch zavislej na koureni bylin. Tahle noc to jen potvrzovala. A prave tuhle noc se narodil. Ve spinavym stanu ho odrodila chlupata jednooka sousedka za vydatneho povzbuzovani svych osmi deti. Jeho matka byla devka. Spala s kazdym chlapem ve vesnici, kterej mel uz dost sve manzelky. Vlastne cela tahle vesnice byla jeden velkej bordel. Porodni baba ho zabalila do spinave latky a bezcitne ho mrskla k ohnisti, aby prezil alespon par dni. Vubec nebrecel...

Uplynulo par tydnu a matka zdechla na nejakou hnusnou nemoc. Nikdo si z toho nic nedelal, bylo to tu na dennim poradku. Nemel rodinu. Dostaval jidla tak akorat aby neumrel a nemuseli ho pohrbivat. Byl zazrak, ze se dozil svych prvnich narozenin. K narozeninam dostal drevenou holi pres klouby. Prvnich par let zivota bylo peklo. Neni pochyb, ze se to projevilo na jeho citovym vyvinu. Kruta vychova zocelila jeho telo, ale ujmula mu na citech. Skoro nemluvil, stale jen tak bezcitne civel...

Bylo mu 16, kdyz se jeho opatrovnici shodli na tom, ze se dokaze postarat sam o sebe a okamzite ho vykopli. Nemel vubec zadny pratele. Nemel jmeno, ale to se melo uz brzy zmenit...

Jednoho dne, kdy se jen tak toulal po vesnici potkal skupinku tri vyrostku. Okamzite se do neho zacli navazet a urazeli jeho puvod. Nevsimal si jich. Nejstarsi z vyrostku, kteremu se rikalo Horgar (v prekladu do obecne reci “mlaticka”), znacne posilnen medovinou, udelal nejvetsi chybu svyho kratkyho zivota – napadl mladyho barbara...Stihl dat jednu ranu. Pak uz mohl spatrit jen krvave belmo a vyraz silenstvi ve tvari sve potencialni obeti. Kdyz spadl v bezvedomi na zem, tak na nej mladik skocil a holyma rukama mu rozmlatil celej ksicht. Zlomil mu licni kost, vymlatil zuby. Jeho oblicej by uz nikdo nepoznal. Na miste byl mrtvej. Ostatni vyrostci uz byli davno pryc. Kdyz si uvedomil co se stalo, tak si jen bezcitne utrel krvavy ruce do kosile a jakoby nic pokracoval v klidne chuzi dal...

Zacali mu rikat Zlomlat. Vsichni se ho bali, nikdo na nej nepromluvil. Suskalo se, ze je blazen, nebo ze je posedlej dablem a nikomu nevadilo, ze se proste jednoho dne sbalil a odesel neznamo kam...

Tak zacal pribeh barbara,
jehoz jmeno Zlomlat jest,
na venek klidas,
uvnitr silenec, co tohle brime musi nest.
Beda lidem, elfum, barbarum,
jez do cesty se mu postavi,
jak kovar svuj prut zeleza,
i on jejich lebky roztavi.

-----------------------------

Prichod do Andarie a prvni zazitky...

Zlomlat cestoval dlouhych 6 let. Zil z toho, co mu dala priroda. Zoceloval svoje telo na dlouhych cestach pustinami a ucil se vsemu moznymu. Jakmile po seste roztal snih a od svyho odchodu z tabora uvidel po sedme hnusnou krasu jara, tak narazil v mlze na masivni a nekonecnou zed... Pod roskou noci se proplizil mezi hlidkami skretu az k brane. Znudeny straznik jen pohledem zkontroloval, jestli nema dva zuby a zelenou kuzi a automaticky otevrel uzky dvere vedle hlavni brany. Zlomlat vklouzl dovnitr a bez podekovani se vydal dal....

Byl unavenej a tak prvni noc stravil v kupce sena, na nejake bezvyznamne farme. Dalsi den rano se rozkoukaval po meste. Zlomlat nesnasel mesta, a tohle uplne nejvic ze vsech. Vsude bylo rusno, obchodnici vykrikovali jak spratci u neho ve vesnici, vsichni pospichali za obzivou, nedalo se tu pomale ani hnout. Stahnul si kapi do obliceje, aby si ho nikdo moc neprohlizel a vydal se zkoumat okoli mesta.... Vsichni bojeschopne vypadajici lide, ci elfove (barbary tu zadny nevidel, mozna nejaky nuzaky s barbarskym puvodem, ale v nablyskane zbroji a s natocenym knirkem uz barbary vubec nepripominali, spis napudrovany rytire, co nudou koukaj uz i po tlustych manickach bohatych tatiku) bezeli jednim smerem. Pomalu se vydal vyslapanou kamennou cestou a dorazil na mistni Hrbitov, nad kterym byly na obloze vecny mraky. Dobrodruzi se tu denodenne utkavali s hordami nemrtvych. Fajn misto pro zacatek....

Po nekolika dennim mlaceni nemrtvych si zacal vsimat podobnych typu jako byl on. Barbari, znami svou odmerenosti a samotarstvim, se seznamuji jedine svym valecnickym nacinim. Jmenovali se Zemljan a Krutoslav. Jelikoz barbari z jeho kmene dostavaji jmena podle povahy, tak ho jejich jmena docela pobavili. Zacali se schazet vic a vic a postupne to preslo v urcitej typ bojove skupiny. Konecne spravni barbari. Zemljan hrozne chlastal, az bylo nekdy k nevire, jaky dokaze davat rany tim svym rezavym mecem. Krutoslav skoro nemluvil, stejne jako Zlomlat. A stejne jako Zlomlat pouziva okovanej palcat. To pak vsude litaji skreti pracky a na zemi po nich zustavaji jen zkrvaveny torza bez koncetin....

-----------------------

Prvni setkani s temnou stranou kralovstvi Andarie...

Zemljan nejspis nekde chlastal a Krutoslav nejak nebyl k zastizeni, tak se Zlomlat rozhodl, ze se porozhlidne nekde po koni... Po dlouhym shaneni se mu povedlo prekecat nejakyho krotitele, aby mu prodal predrazenyho, ale zase celkem zivenyho a schopnyho kone. Barbari to se zviraty umi, tak si na sebe za chvili zvykli...

Nekdy po poledni si Zlomlat zajel na hrbitov vymlatit par bylin pro potrebny napoje, kdyz v tom uslysel zachropteni a vykrik nejakyho polodospelyho ditete u brany. Nad telem stal podivnej clovek s obrovskou bitevni sekerou a stiral z ni krev. Pak prijeli dalsi a dalsi. Najednou stalo u brany asi 5 lidi podobnyho vzhledu, nejspis tvordili nejakou druzinu. Otocil se doprava a videl nejakou krasnou zenskou s kopim jak pobizi sve pratele do utoku proti temhle krvelacnym bestiim. Zlomlatovi doslo, jak se situace ma a pobidl svyho kone. Vyhlidl si valecnika, ktery byl taky na koni a zasadil mu drtivou ranu do zatylku. Valecnik jen zavravoral, dostal dalsi, dalsi a dalsi a jako uschla vetev spadl do rozmocene hliny a nehybal se. V tom se k telu sebehlo plno chudych radobyrytiru a neuveritelne rychle z nej stahli brneni... Ta zenska s ostepem se umela sakra ohanet. Bojovala sama s nejakym magem a pekne ho pobodala. Zlomlat se usmal a hledel si zase svyho. Pobidl kone a vyrazil smerem k tomu chudakovi, co slozil dalsiho adolescenta svou velkou sekerou. Zlomlat se nestacil divit, jak ho vrahoun uvidel tak zacal silet a utikal do lesa, na koni ho ale v klidu dohnal a po par uderech uz lezel drzkou v mechu. Vzal si z nej suvenyr a vratil se k brane....
Cela ta druzinka je pekne k smichu, pobavene se vracel do predchozich okamziku. Kdyz v tom se pred nim z cista jasne objevil nejaky temny mag, uz uz ho chtel napadnout, kdyz se s nim dal do reci nejaky rytir.... pche tihle rytiri, pres pupek si ani nevidi na botky a tkanicky jim zavazujou jejich vystraseni panosi... Zlomlat poslochal rozhovor, ale byl stale ve strehu. Banda vrahu se seradila kolem maga, kdezto napadeni a nevinni chudaci kolem toho rytire. Zacal nesmyslnej rozhovor, kdyz si Zlomlat vsiml necekanyho utoku jednoho z vrahounu. Stitem odrazil jeho zakernej uder a presnou ranou ho paralyzoval, zajiskrili mu oci a zacal do nej mlatit jak jeste do nikoho. Uz to vypadalo, ze opet klesne v bezvedomi z kone, ale ten podivnej mag ho jednim zarikadlem vylecil! To jeste Zlomlat nikdy nevidel, takovou moc, ktera nahradila dva spickovy felcary. Mag se jen usmal a pokynul svymu noshledovi, aby se vratil do formace...

Toho maga, toho jednou Zlomlat dostane, a az to udela, tak roztrha jeho chabe telo po lese a jeho vnitrnostmi nakrmi aligatory! Protoze Zlomlatovi se nikdo vysmivat nebude!

----------------------

Dnesnim dnem vyhlasuju krvavou a masochtivou valkou cechu Lovci. Jestli se jim v mladi zvedal zaludek pri pohledu na streva z chromeho prasete, tak ted z pohledu na chroptici bratry zarucene pozvraci celej Thyris a jeho daleke okoli. Budiz ma poklona omluvou starostovi, ale at veri, ze tuhle potycku nezacal nicitel Zlomlat.

----------------------

Ha! Dneska konecne! Konecne sem potkal nekoho, koho sem nezatloukl do bahna jak zizalu! Nevim jak se jmenoval, ale jeho fanousci skandovali "SEMA! SEMA!". S halapartnou mu to fakt jde! Trosku bych mu ubral na hodnoceni tim, ze mu obcas pomohl jeho verny fanousek, ci jeho nejspis intimni pritel, ktery mel stribrnou palici. Ale aj tak se mne obcas docela zamotala hlava po jeho uderech. Dokonce prezil to, co zatim NIKDO! Souboj skoncil nerozhodne a doufam, ze az se potkame priste, tak necha toho svyho hezouna doma v postylce. *Zasmal se*

----------------------

"Dalsi ubozak padl. Nablyskanej paprda v stribrne zbroji si pro me prisel az k mymu baraku. Vedl si s sebou aj nakyho tulpasa s lukem. Zacali na me porvavat, at vyjdu ven a bojuju. Nu coby, vysel sem ven a bojoval. Ten tulpas s lukem si ani nestihl uprdnout a uz mu ma palice utrhla kus masa z bricha. Zachroptel a padl na kolena. Dalsi rana do krku ho rozmetala jak kus melounu. Ten nebozak ve stibrne zbroji mne mezitim stihl pekne pochroumat zada. Nasledoval pul hodinovy souboj v ulicich Thyrisu. Parchant mel perfektni vybavu a dost huste se umel ohanet palicou. Ale jako strategie na bode mrazu. Se nedivim, ze ti radoby rytiri tak chcipaj. Po par chvilich uz predemnou utikal a tahla se za nim krvava stopa. Hbite sem sahl do brasnicky pripevnene na opasku, vytahl ruzovou lahev a jednim nadhernym mirenym vrhem sem ho odpalil. Jen detinsky zarval a vydechl. Rozprostrel sem plachtu z batohu a naskladal do ni to jeho prekrasny brneni. Taky sem mu stahl z ruky ten uzasnej mithrilovej prsten a ztezka sem se vydal do baraku....."

/tady konci zapis na pergamenu/

*Hodil pergamen do bedny, uchopil zakrvaceny nuz a s usmevem na tvari vyryl do zdi dalsi kriz*

-------------------------------

Zlomlat byl naprosto necekane znicen. Nebylo jich ani 20, ani 30, ale byl jeden. Nevim, jak mu rikaji, ale uz ho nikdy nechcu potkat a taky nepotkam. Tento den mel sice prijit pozdeji, ale osudu clovek neporuci.

*Zabodl dyku do stolu a v robe se vydal do lesa*

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Postrach - 4

co háčky a čárky?
Druid - 5

teda na co myslíš? To je samý negativum....ale napsaný to neni špatně
Ivor - 5

sice trochu morbidní ale jinak pěkný
Aestas - 5

Gramatika fakt nic moc, ale jinak zelená.
Pelias - 5

Sakra pekne napsane!
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 8x
známka 5: 11x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist