Na podlaze v zatuchlé místnosti sebou škubla spící dívka. Trhnutím se probudila a začala se rozkoukávat kolem sebe. Světlo přicházelo do místosti malým zamřížovaným otvorem ve zdi pod stropem. Na protější straně byla slaměnná postel, na které spalo stvoření, které se v takovém šeru dalo nazvat mužem. Páchnoucí chlupaté hroudě masa kapaly sliny z úst na podlahu a hlasitě chrápal. Z kapsy mu vyčníval kožený váček. Dívka vstala a protáhla se. Potřebovala se napít nebo alespoň vypláchnout ústa, aby z nich dostala tu ohavnou pachuť. Při pohledu na spícího muže se jí zvedal žaludek ještě víc. Se zkřiveným obličejem k němu pomalu přišla a vytáhla váček z kapsy. Zachrastilo to penězi. Opatrně odešla ke dveřím, byly otevřené. Vzala za kliku a tiše odešla. Prošla chodbou ven budovy, schovala se za roh a spočítala peníze. Dostávala čím dál méně peněz a přitom její zákaznící byli čím dál víc odporní. Při vzpomnínce na toho posledního jí tělem projela vlna nevolnosti. Vyzvracela poslední zbytky jídla, které zůstaly v jejím lačném žaludku. Znovu se otřepala. Dříve v tuto chvíli začala brečet, ale její tělo bylo teď tak zesláblé, že na to jednoduše neměla sílu. Otřela si pusu a odešla postranní ulicí pryč.
Na malém nádvoří se zastavila u fontány. Bylo brzo ráno, teprve svítalo a tak v ulicích nikdo nebyl. Naklonila se přes okraj a umyla si obličej. Studená voda byla osvěžující a po umytí zbytku těla se cítila mnohem líp. Znovu vytáhla váček a vzala z něj dvě mince, které schovala do bot. Poté vstala a opět se vydala bloudit špinavými ulicemi. Po chvilce došla k hospodě s oprýskanými okenicemi. Bylo zamčeno, ale nebylo problém dostat se dovnitř jedním rozbitým oknem. V hospodě byly poházeny stoly po pravidelné večerní pitce a následné bitce. Vzduch byl načichlý puchem z alkoholu, který byl obohacen o smrad z pozvracených stolů. Odemkla dveře, odtáhla okenice a otevřela okna, aby pustila dovnitř trochu čistého vzduchu. Odešla za pult do kuchyně, kde se pokusila najít něco k jídlu. Po večeru bylo vše spotřebováno, ale měla štěstí a našla alespoň kousek sýra, plátek slaniny a kus tvrdého chleba. Bohužel tato porce ji hlad nezahnala, akorát ji způsobila větší bolesti břicha z hladu. Obchodníci se měli probudit přibližně za hodinu a tak si sedla do rohu a usnula.
Probudil ji silný kopanec. Otevřela zděšeně oči a uviděla hospodského, který byl ještě (nebo už) mírně přiopilý.
"Neválej se tady, seber se a dej hospodu dohromady, jestli chceš dostat nažrat. Kde máš peníze?!", natáhl k ní ruku. Prohledala kapsy a podala mu váček. Vysypal mince na stůl a zaklel.
"Takovou almužnu nedostává ani malomocný žebrák, děvko. Budeš se muset víc snažit nebo obsloužit více zákazníků za noc."
Pokusila se něco říct, ale další kopanec ji utišil ještě než se nadechla.
"Pusu jsi měla mít otevřenou včera večer, teď drž hubu a padej uklízet."
Zvedla se ze země a odkulhala do vedlejší místnosti pro kýbl a smeták. S hospodou zápasila víc než dvě hodiny. S původním stavem se to nedalo ani srovnat. Vyčerpáním se spadla na jednu židli, která ale byla natolik prohnilá, že neudržela její váhu a rozpadla se. Při páda si rozbila hlavu o vedlejší stůl a vyrazila si dech. Chvíli se svíjela na zemi bolestí až se jí konečně podařilo nadechnout. Rychle uklidila zbytky židle mezi dřevo na podpal a zametla třísky, aby nebylo nic poznat. Hospodský se vrátil s plným žebřiňákem z trhu. Otřel si zpocené čelo a zhluboka dýchal. Výtahl pleskačku a po silném loku zavolal do hospody na dívku ať mu jde pomoct. Nanosili společně zásoby jídla a pití do spižírny a sklepa a pak si společně sedli ke stolu, aby si odpočinuli. Hospodský střídal pravidelné težké nádechy s hltem kořalky. Dívka po chvílce vstala a šla připravit jídlo.
Po obědě měla celé odpoledne volno. Hospodský šel ještě zabrat, než začnou chodit lidi. Za pomoc a večer dostala několik mincí, které chtěla utratit co nejdříve to bude možné. Šetřit nemělo význam, hospodský ji stejně vždy všechno vzal. Došla k tržnici a začla okukovat nabídky jednotlivých obchodníků. Vybrala si kus plátěné látky, kožené tkaničky a dva kousky čerstvého pečiva. Zbytek mincí si schovala ke krejčímu, u kterého si chtěla nechat udělat nové kalhoty a vestu. Prodírala se davem a hledala cestu ven z tržnice, když do ní někdo vrazil a ona spadla na zem mezi dva stánky. Zvedla se, čistila si oblečení a zjistila, že ji ukradl váček z penězi. Rozběhla se směrem kudy zloděj běžel. Nechával za sebou stopu spadlých lidí, do kterých vrazil, takže nebylo problém ho vystopovat. Vyběhla z tržnice a viděla zloděje jak zaběhl za roh do postranní uličky. Pronásledovala ho. Uměla velmi rychlé utíkat a postupně zkracovala náskok, který kapsář získal na tržišti. Vběhl do slepé uličky, kde na byly konci zadní dveře do budovy. Zrychlila, aby nestihl za sebou zavřít, když najednou ucítila tupou bolest v zátylku a zhroutila se na zem.
Probudila se a nemohla otevřít oči. Cítila, jak ji odkapává krev z brady. Celý obličej měla jako v ohni. Pokusila se pohnout, ale tělem ji projela silná bolest. Navíc měla ruce svázané za zády. Vyplivla krev, která se ji usadila v puse a pokusila se otevřít oči. Po nějaké době se jí to s vypětím všech sil podařilo, ačkoliv to bylo velmi bolestivé a nepříjemné. Seděla v místnosti, která byla velmi podobná té, ve které se probudila ráno. Opatrně pohla hlavou, aby se rozhlédla, ale nespatřila nic zvláštního. Seděla, čekala co se stane a snažila se vzpomenout, jak se sem dostala. Z jejího rozpomínání ji vyrušili kroky, které se ozívaly s chodby. Zvuk škorní dopadajících na kamennou podlahu čím dál víc zesiloval. Kroky se zastavily u dveří do její cely. Lekla se, když se ozvalo odemykání zámku. Dveře se s vrznutím otevřely a do místnosti vstoupili tři muži. Jeden na ni chrstl kbelík vody, klíčník za sebou zavřel dveře a třetí se postavil přímo před ni. Přitáhl si z rohu židli a pokynul na muže, aby ji odvázali. Podal ji čístý hadr na utření obličeje a trpělivě se opřel do židle. Dívka zvedla oči a pohlédla na muže, který seděl před ní. Byl oblečen v černé tunice, kožených kalhotech a přes levou část obličeje měl dlouhou a hlubokou jizvu. Když viděl, že dívka dostatečně vnímá, promluvil pevným hlasem:
"Obvykle zabíjíme všechny, kteří objeví náš úkryt. U tebe bychom udělali vyjímku už jen proto, že jsi žena", pokusil se o úsměv, aby naznačil, že to měl být vtip a dva hromotluci za ním se zasmáli.
"Zjistil jsem, že pracuješ pro jistého muže, který pro mě není nijak podstatný. Ani ty mě nezajímáš, ale díky tvé takzvané práci se dostaneš do blízkosti lidem, o které už se zajímám. A dostaneš se k nim velmi blízko, nemám pravdu?"
Opět se pousmál a jeho dva společníci se znovu rozchechtali. Pokusila se promluvit, ale vydala se sebe jen sýpavý výdech.
"Nůže, jak už jsem řekl, kdybych tě nepotřeboval, tvé tělo by teď ohlodávaly krysy. Ber to ode mne jako odměnu za to, co pro mě uděláš. Z toho taky vyplývá, že tě zabiju, pokud neuděláš, co potřebuju. Obchod musí být", mrkl na ni.
"Dnes večer příjde do vašeho hostince muž, který se bude chovat jako každý jiný. Nají se, napije se a nabídne hostinskému za tebe sumu peněz. Vím, že u vás není zvykem, aby zákazník platil předem, takže ho snadno poznáš. Odejdeš s tím mužem a během noci ho zabiješ. Jak, kde a čím, už záleží na tobě, ale radím ti, aby to bylo účinné. Jeden z vás dvou bude to příštího poledne mrtvý, záleží na tobě, kdo to bude."
Odmlčel se a zahleděl se k výklenku, kterým pronikalo světlo do místnosti. Chvíli do něj zíral, jako by něco hledal. Po chvilce ticha lehce zakýval hlavou a podíval se zpět na dívku.
"Myslím, že je to vše, co jsem ti chtěl říct. Nepředpokládám, že si pamatuješ, jak ses sem dostala, ale pro jistotu tě budeme sledovat, abysme věděli, že nikomu nic neřekneš. Pokud úkol nesplníš, setkáme se zítra během dopoledne. Příjemné setkání to ale pro tebe nebude. Hodně štěstí."
Vstal ze židle a odešel z místnosti. Dva muži jí nasadili roubík, svázáli ruce a přehodili pytel přes hlavu. Pokusila se klást odpor, ale proti páru cvičených goril neměla dívka jako ona šanci. Nesli ji chodbami a cesta ji připadala jako cesta nekonečným bludištěm. Konečně ji hodili na zem, sundali roubík a rozvázali ruce. Jeden z hromotluku se na ni naposled podíval, olízl se a pak oba se smíchem odpochodovali pryč. Rozhlédla se a viděla, že je uprostřed parku. Začínalo se stmívat a tak se rychle vydala do hostince. Přemýšlela, co se bude dít večer. V hlavě měla stále slova toho muže, který si ji najal, aby někoho zavraždila. Vzhledem k tomu, jak nenáviděla muže, kteří si je kupovali, to nebude problém, ale nevěděla, co se bude dít potom. Budou hledat vraha, co když ji odhalí? Bude zabita soudem nebo tím mužem. Jediná možnost byla utéct hned po vraždě. Kdyby si pospíšila, mohli by do rána utéct hodně daleko za město a pak dál, kde by ji nikdo nenašel. Tato myšlenka se jí zamlouvala. Musela to jen naplánovat...
Přišla do hostince, který se začínal plnit lidmi. Pokřikovali jeden přes druhého a její příchod oslavili hlasitým přípitkem. Prodírala se mezi stoly k pultu a schytala několik plesknutí přes zadek a rádoby svůdných hlášek na její adresu. Hostinský ji okamžitě seřval, že jde pozdě a poslal ji, ať se připraví na večer. Vešla do kuchyně, aby se najedla a na stole uviděla dýku se znakem hostince na rukojeti. Není to u ní časté, ale usmála se a nůž si zastrčila za kalhoty. Během večera přišel muž, který si poroučel jídlo a pití jedno za druhém a několikrát pozval celou hospodu na přípitek. Nedůvěřívému hospodskému platil průběžně, takže začal být brzo velmi oblíbený. Po chvilce podal hospodskému váček s penězi, že by si rád zamluvil dívku na tento večer. Hospodský uviděl, že má penež ještě dostatek a tak začal hrát hru, že dívka stojí mnohem víc. Muž se nedal odbít a vysypal na stůl i část dalšího váčku. Hospodský se usmál, shrábl peníze a odešel k pultu. Dívka se snažila tvářit překvapeně. Hostinský měl spoustu práce s kontrolováním pravosti mincí, než aby si na ní všiml něčeho neobvyklého. Ke konci večera se muž chystal k odchodu a pokynul na hostinského. Ten příkývl a poslal za ním dívku. Oba odešli právě včas, protože zrovna vypukla v hospodě pravidelná rvačka, pří které nění nikdo ošizen. Jeli kočárem k jakémusi domu. Dívka se lekla, když spatřila to honosné sídlo. Pomyslela si, že muž je nejspíš šlechtic a tedy budou vraha hledat po celém králoství, jestli nespadne vina na hospodského. Nechápala akorát, proč šlechtic chodí do takové zatuchlé hospody.
V domě kromě něj nebydlel nikdo. Odvedl si ji po schodech nahoru do svojí komnaty a šel se umýt. Porozhlédla se kolem. Všude kolem bylo tolik cenností, že by to nedokázala unést najednou, ale kdyby se jí to podařilo, žila by z toho až do své smrti. Při pomyšlení na smrt si vzpomněla na to, co má udělat a trochu se oklepala. Přistoupila k posteli s nebesy. Pod tlustý polštář ukryla svou dýku a vysvlékla se. Muž během chvíle přišel, zhasl všechna světla a ulehl s ní do postele. Byla to pro ni příjemná změna být po dlouhé době v měkké posteli. Začal ji líbat ústa, krk a po té ňadra. Byl vzrušen velmi rychle a proti ji ihned položil na záda. Dívka roztáhla nohy a začala hlasitě dýchat. Věděla, že toto mají muži nejraději a ona ho potřebovala úplně pohltit. Nevěděla, jestli ho má zabít hned nebo až usne, ale doufala, že se situace naskytne sama. Vnikl do ní a začal pomalu přirážet. Hlasitě vzdychal a tuto bohulibou činnost si velmi užíval. Dívka ho objímala a konečky prstů ho něžně lehtala na zádech. Zády ležela na polštáři, takže musela čekat, dokud muž nebude chtít změnit polohu. Ten však stále zůstaval zaklíněn mezi jejími stehny a pronikal do ní stále hlouběji a rychleji. Masíroval jí přitom jednou rukou ňadro a druhou rukou ji držel za stehnou, až si to začla užívat také ona. Nehty bořila do jeho stehen a přechazela na jeho hýždě. Muž naříkal blahem a vzrušením, stejně tak jako dívka. Oba se nyní blížili k vyvrcholení. Rytmicky pohybovali pánví a hlasitě vzdychali. Dívka se už nadechovala k výkřiku, ale její partner byl rychlejší. Silně vykřikl a přitáhl si ji za rameno, aby do ní vnikl co nejhlouběji. Dívka dosáhla vyvrcholení ve stejném okamžiku a v silném sevření se snažila pohybovat pánví, aby prodloužila své chvíle rozkoše.
Muž padl vedle ní vyčerpáním. Nárazem na postel pohnul s dýkou, která stále byla pod polštářem. Studenou rukojetí se dotkla dívčina těla, která sykla leknutím. Muž vypadal, že usnul. Dívka se pomalu posadila na postel a uchopila dýku. V tu chvíli ji bylo toho muže trochu líto, ale neměla na vybranou. Napřáhla se a chystala se bodnou muže do zad. Ten však jakoby ránu čekal a odvalil se stranou. Dýka probodla prostěradlo. Muž chytl dívku za zápěstí a pokusil se obrátit dýku proti ní. Snažila se ho přetlačit, ale bylo to bezvýznamné. Ležela pod mužem a dýka se pomalu přibližovala k jejímu hrdlu. S výpětím všech sil sebou škubla a podařilo se jí tak odsunout kousek stranou. Čepel jí však řízla do obočí. Bolestí sebou trhla a uvolnila tak jedno svoje koleno, která ve švihu udeřilo muže do rozkroku. Bolestivě se chytl za choulostivé místo. Této situace využila dívka a dýku mu zabodla do hrudníku. Muž zakřičel bolestí a ústa se mu velmi rychle zaplnila krví. Musela ho bodnou ještě třikrát než konečně přestal křičet. Když bylo po boji, lehla si na chvíli na postel a snažila se popadnout dech. Byla celá od krve a její vlastní krev, která jí stékala po tváři pomalu zasychala. Vstala, oblékla se, dýku hodila na postel a odešla.
Vyšla z domu zadním vchodem. Rozhlížela se, jestli někdo slyšel křik, ale ulice byly prázdné a mrtvé. I tak se plížila stínem, aby ji nikdo neviděl. Uvědomila si, že brány města jsou v tuto dobu už zavřené a že bude moci utéct až při svítání. Hledala místo, kde by se mohla schovat, když najednou uslyšela šustot listí za ní. Otočila se, ale nikoho ve tmě neviděla. Vzpomněla si na muže, který říkal, že ji teď budou sledovat. Přemýšlela, kudy by utekla, aby se jim ztratila z dohledu až došla k náměstí. Měsíc dokonale osvětloval celé nádvoří a nebylo místa, kam by se člověk mohl schovat. Vydala se napříč a doufala, že ti, kteří ji sledují, nestihnou doběhnout na druhou stranu. Šla přes náměstí, kde přes den stává tržiště. Uviděla postranní uličku do které běžěla ráno a vzpomněla si na zloděje, který ji okradl. Neměla dost odvahy, aby do ní vešla a tak pokračovala dál v naději, že najde nějaké místo, kde by se mohla ukrýt až do rána. Když procházela zrovna kolem nějaké hospody uviděla na konci ulice dvojici strážných. Vzhledem k tomu, že byla pořád celá od krve by to nebylo příliš poklidné setkání. Rychle vlezla do hospody a zabouchla za sebou dveře. Celá hospoda se na ni podívala a dívka ztuhla. Rozhlížela se po místnosti a doufala, že neuvidí žádného strážného, který by si šel zpříjemnit večer do hospody. Uviděla tam však nekoho mnohem horšího, až ji přejel mráz po zádech. U prostředního stolu seděl muž se silnou jizvou na levé části obličeje.
Pomalu šla k jeho stolu. Nevědela proč to dělá, ani co od toho čeká, ale stráže venku pro ni znamenali jistou smrt. Tady měla alespoň malou naději na život. Přišla ke stolu a hospoda se zas pomalu začala ponořovat do diskuse. Muž se na ni díval s vážným výrazem ve tváři a pokynul ji, aby si sedla. Poručil jí jidlo, pití a lavor s čistou vodou.
"Vypadá to, že jsi svůj úkol splnila", pousmál se, "Sice nejsem nadšený, že tě tady vidím, ale je to alespoň důkaz, že jsi ho zabila."
Hostinský ji přinesl teplou vodu a ona se umyla. Krev na rukách už byla trochu zaschlá, ale po chvilce pustila.
"Nečekal jsem, že se to podaří tak rychle", pokračoval. Dívka na něj nechápavě pohlédla.
"Ten muž byl velmi zkušený zloděj, který dříve pracoval pro mne. Rozhodl se odejít, ale udělal chybu a vrátil se do tohoto města. Takoví lidé jsou pro mne hrozbou, protože toho ví až moc, proto jsem se ho musel zbavit. Nalákal jsem ho do vaší hospody, tys posloužila jako návnada. Čekal jsem, že tě zabije, ale uvědomí si, že tady nemá co dělat. Asi jsi na něj velmi zapůsobila a omámila tak jeho smysly", rozesmál se a sním i celý stůl. Cítila zlost, když riskovala beznadějně život a všem je teď jen k smíchu. Vyskočila na něj přes stůl, ale hbitě ji zastavilo půl tuctu mužu, kteří měli nachystané dýky na jejím hrdle. Muž se pomalu přestal smát. "Vidím, že máš v sobě stále spoustu síly. Můžu ti nabídnout nocleh tady v hospodě a ráno bysme se mohli domluvit dál. Zdá se, že toho umíš víc, než jen roztáhnout nohy... Ovšem, pokud tě tvá stávající prácí naplňuje potěšením, nebudu tě do ničeho nutit."
Dívka rezignovaně sedla zpátky na židli a lehce přikývla.
"Prospi se a zítra se domluvíme. Pokud budeš mít stále zájem..."
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 5
Příběh je opravdu velmi kvalitní. Tento styl psaní je mi velmi blízký, vyjadřuje jak charakter, tak chování v situacích.
