Vítr si hrál s listy v korunách staletých dubů. Mohutné kmeny hrdě se tyčící k nebi jsou od pradávna součástí Lewanských lesů. Takové stromy už něco zažily i přežily. Mnoho mágů a druidů se snažilo přijít jejich tajemství odolnosti na kloub. Taková přírodní síla nemůže mít přeci původ jen v čisté podzemní vodě, kterou stromy svými kořeny hluboko pod povrchem nasávají. Atropia, elfka, nebyla výjimkou. Všechen svůj čas trávila zkoumáním staletých dubů, ale poslední dobou byla zaměstnána i svým malým potomkem - drobnou dívkou, kterou pojmenovali se svým manželem Alasdairem - Andariel. Alasdair se snažil porozumět lesnímu životu. Když zrovna rozmlouval s živočichy, učil svoji malou dcerku lukostřelbě či jak mít v úctě všechnu přírodu.
Andariel tak vyrůstala na odlehlých místech ve společnosti svých rodičů, prastarých stromů a jelenů. Byl by to jistě bezstarostný život, kdyby nedošlo ke všem těm temným událostem posledních let. Atropia i Alasdair museli nejednou opustit svůj domov, abych ochránili Andariel před zlem, které se začalo hvozdy rychle šířit. V těchto temných časech se přesto objevila drobná jiskra radosti, kterou rodiče pojmenovali po krásné luční květince. Mladší sestra k Andariel velmi vzhlížela a i ta své sestřičce sourozenecou lásku oplácela. Atropia s Alasdairem ale museli učinit těžké rozhodnutí. S malinkou, nově narozenou holčičkou nemohli utíkat věčně. Rozhodli se tedy rodinu rozdělit a Andariel vyslali na cesty, do dalekých zemí, aby se nejen přiučila novým dovednostem, ale aby byla především chráněna rozpínajícímu se zlu. Andariel ale svoje plány nesdělili, snad ani sami netušili, co musejí podniknout. A proto mladá elfí hraničářka od rozloučení se svými blízkými nemá žádné informace o nich.
Po mnoha letech se Andariel dostala zpět, blízko svému rodnému hvozdu. Od místních se ale dozvěděla, že město Lewan padlo a domů se vrátit nemůže. Dívka ani na chvíli nepochybuje, že by se její rodině mohlo něco přihodit a stále doufá, že své rodiče opět spatří. Při svém toulání po lesích totiž zahlédla jistou mladou elfu, které se až nápadně podobá...
Měsíce plynuly. Andariel si pronajala skromný byt v chudinské čtvrti na předměstí Andoru. koupila si i svou první klisničku, kterou pojmenovala Třezalka. Seznámila se také s Pugnaxem - zvláštním bojovníkem, který ji ochotně doprovází při toulkách po lesích a hvozdech. Mladý bojovník jí snad už při prvním seznámení připomínal jí samotnou, když se vrátila z dalekých zemí do svojí domoviny. Opatřila mu tehdy základní vybavení. Andariel si tak našla prvního opravdového kamaráda.
Při nekonečných bojích při obraně císařství se potkala znovu s "tou" mladou elfkou. Nemohla se zbavit dojmu, že ji zná. A nemýlila se! Byla to opravdu ona. Její malá sestřička Silenka. Hned ji ubytovala u sebe ve skromném příbytku. Naděje na nalezení rodičů se pro Andariel i Silenku opět zvýšila s osvobozením Lewanu. Byly u toho, když probíhaly poslední bojůvky. Ale jejich rodný dům ve hvozdech zatím nenašly...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Vítr si hrál s listy v korunách staletých dubů. Mohutné kmeny hrdě se tyčící k nebi jsou od pradávna součástí Lewanských lesů. Takové stromy už něco zažily i přežily. Mnoho mágů a druidů se snažilo přijít jejich tajemství odolnosti na kloub. Taková přírodní síla nemůže mít přeci původ jen v čisté podzemní vodě, kterou stromy svými kořeny hluboko pod povrchem nasávají. Atropia, elfka, nebyla výjimkou. Všechen svůj čas trávila zkoumáním staletých dubů, ale poslední dobou byla zaměstnána i svým malým potomkem - drobnou dívkou, kterou pojmenovali se svým manželem Alasdairem - Andariel. Alasdair se snažil porozumět lesnímu životu. Když zrovna rozmlouval s živočichy, učil svoji malou dcerku lukostřelbě či jak mít v úctě všechnu přírodu. 