Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Evka Farebná

-> Charakterník

obrázek postavyPrásk! A ještě jednou prásk! Tmavovláska vstala od dřevěného stolu, na kterém skomírala svíce. Rychle přešla místnost k oknu. Venku hustě pršelo a blesky metaly na všechny strany, jako kdyby se bohové lidem za něco mstili. Přibouchla okenice, přitáhla si šátek těsněji k ramenům a z šuplíku malé skříňky pod oknem vzala novou svíčku. Když ji připálila, místnost zalilo jasnější světlo. Protřela si unavené oči a tiše povzdychla. Měla ještě tolik práce! Zdálo se jí, že to nebralo konce. Celé dny měřila, stříhala, měřila, stříhala, šila, stříhala, až měla prsty dozajista propíchané od jehly. Vyčerpaně se posadila na malé kanape, svíci připevnila voskem do hliněného hrnku a…

Dveře pokoje se otevřely. „Evi?“
Někdo jí třásl a volal její jméno, ale kdo? Chvíli nesrozumitelně mumlala, máchla kolem sebe rukou, až se nakonec probrala. „C-co? Co se děje?“, zmateně se rozhlédla. Nad sebou uviděla vrásčitou tvář své matky. „Mami.“
„Je čas vstávat, blíží se poledne a práce stojí.“
„Poledne? Už?!“, vyděšeně vyjekla a prudce se posadila na posteli.
„Ano, proto tě budím.“
„Ale mami!“, vyskočila na nohy a na kratičký moment se zarazila. Povážlivě se zapotácela. „Uch, zamotala se mi hlava.“
„Dávej přece pozor, dítě. Kolik toho zbývá?“, ukázala na hromadu košilek z ručně spředené vlny.
„Ještě pět. Na každé musí být výšivka a…“
„Výšivka?“
„Ano, je to pro učně mistra Darona.“
Starší žena kývla na srozuměnou. Posadila se ke stolu, vzala do ruky jehlu a nit obarvenou na tmavě modrou. Zkušeně zapíchla hrot jehly do látky a začala vyšívat ozdobné D na jednom z límců košile.

Den uběhl jako voda. Vesele popoběhla ulicí a v dlani si pohodila koženým váčkem, ve kterém zacinkaly zlaťáky. Za košile odměna, paráda!
V Lirronu, přímořském městu, byl zrovna podzim. Ulicemi profukoval od moře ledový vítr a déšť nepřestával bubnovat do střech domů. V přístavu zrovna kotvily rybářské bárky, muži vykládali nalovené ryby a odváželi je do skladů vedle mola. Dál od přístavu spatřila loď se zlatavými vlajkami. Občas ji tu vídávala, ale nikdy se nepozastavila nad tím, odkud vlastně připlouvala. Až dnes. Kožený váček si připnula k opasku a popoběhla blíž.
K molu připlouval člun s posádkou z neznámé lodi. Muži byli opálení a na piráty nebo zpustlé rybáře až příliš upravení, stejně jako pohublá žena mezi nimi.
Postávala na molu a netrpělivě si natáčela pramínek vlasů na prst, dokud nevystoupili z člunu. Zvědavost jí nedala a přitočila se právě k oné ženě, která ji za svou opovážlivost častovala povýšeným pohledem. „Co chceš?“
„Jen se zeptat, madam.“, špitla nesměle. Přejížděla po ženštině pohledem. Bělostná košilka, přes kterou měla složitě prošívanou koženou zbroj, byla pro její oči magnetem. „Máte nádherné šaty. Co je to za látku?“, ukázala na rukáv košile.
Cizinka podezíravě přimhouřila oči. „Přece hedvábí.“
„To jsem nikdy neviděla. Jsem krejčová, madam, ale tohle…“, s úsměvem zavrtěla hlavou.
„Jsi krejčová a nikdy jsi nespatřila čisté hedvábí? Myslela jsem, že na tom Lirron není tak špatně, aby se sem taková věc nedostala.“, ušklíbla se.
„Asi nejste zdejší…“
„Jsem zdejší víc, než si myslíš.“, odsekla. „A už nezdržuj, musím jít.“ Neznámá si přehodila přes hlavu kápi a rozešla se směrem k městu.
„Madam! A odkud ta loď připlouvá?“, zakřičela za ní Evka.
„Z Andarie!“

Andarie, Andarie. Evka přecházela sem a tam. Pokojem se neslo vrzání parket. Ta látka! Moc ji chtěla. Kdyby z ní mohla ušít košilku nebo dvě, určitě by si tím vydělala mnohonásobně víc, než za několik kuten pro místní.
„A kdo by takovou drahotu koupil?“, pronesla pochybovačně matka.
„Mami, kdyby si tu látku viděla! V horním Lirronu…“
„Horní Lirron? Děvče tam bydlí jen ti, co nemají hluboko do kapsy a takové, jako jsme my, tam nepustí.“
„Ale ta žena…“, začala znovu.
„Ta žena byla pravděpodobně jedna z nich!“, postarší žena bouchla rukou do stolu.
„Ale…“
„Přestaň. Věřím, že její šaty musely být úchvatné, ale jak se k takové látce chceš dostat? A bude drahá! Zůstaň u toho, co máme.“
Eva si povzdychla.

Ještě ani nesvítalo a už zase stála na molu. Čekala u člunu, který patřil cizincům z Andarie. Nebyla si jistá, co dělá, ale věděla, že pokud to nezkusí, mohla by toho litovat. V ruce svírala kožený váček s mincemi z předešlého dne a tiše si pobrukovala.
„Na koho čekáte?“
Asi o hodinu později spatřila skupinu mužů, kteří se blížili k ní. Ženu nikde neviděla. „Na Andarijce!“, houkla k nim s kapkou odhodlání v hlase.
„A co jim chcete, slečinko?“
Když došli až k ní, zacinkala mincemi. „Potřebovala bych do vaší země.“
Jeden z cizáků popadl váček a přepočítal jeho obsah. S tichým zamručením přikývl. „Za čtyři dny jsme na místě, děvče. Tak nasedej.“, trhl hlavou směrem k člunu.

Bylo to buď šílené anebo to byl sen, ale seděla na přídi lodě, která nabírala vítr do plachet, aby znovu spatřili andarijské doky.

Cesta byla dlouhá, úmorná a moře divoké. Vůbec nespala, bylo jí špatně od žaludku a nemohla pozřít jediné sousto, protože jej hned vyzvrátila přes palubu. I přes to se těšila.

Čtyři dny uplynuly, když nad ránem spatřila zlaté zdi města. „Kde to jsme?“, vyhrkla nadšeně.
„V Andarii, děvče. Blížíme se k přístavu města Thyris.“
Evka vyskočila na nohy. Sledovala, jak se loď přibližuje a vzrušením téměř nedýchala. Thyris! Andarie! Konečně! Nemohla se dočkat, až seskočí z paluby a prohlédne si okolí.

V němém úžasu procházela městem, prsty přejížděla po zdech z pískovce a vyhřívala se na poledním slunci. Až když se smrákalo, došlo jí, že má ukrutný hlad. V hospodě do sebe nasoukala stěží chleba a pronajala si zde pokoj. Za zavřenými víčky snila o další cestě do města. Chtěla najít obchodníky, místní krejčí, vyzpovídat je, něco se naučit a nebo… nebo tu už zůstat! Kéž by tu mohla zůstat…

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 4

Pěkně napsaný. :) A chudák máti. :D Se moc nerozpakovala ji bez rozloučení zdrhout. Asi to pro ni nebylo dvakrát velký dilema. :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist