Moje máma vyrůstala ve zlaté kleci a jen čekala na příležitost se z ní vymanit. A bohužel pro mě její příležitost měla svalnaté ruce, široká ramena, docela obstojný hlas a hluboko do kapsy. Společně utekli a její rodina se jí zřekla. Aby těch potíží neměli málo, pořídili si mě. Tedy...pořídili... Vlastně si stále nejsem jistá, proč mi rovnou nedali jméno Nehoda, nebo Obtíž. Nic víc jsem pro ně nebyla. Tedy až do mých tří let. Pár lidí jim naznačilo, že jsem roztomilá a tak jsem najednou měla v jejich životě úlohu- lákala jsem lidi na svou roztomilost a oni pak lépe kradli. Později přišli na to, že docela hezky zpívám, tak jsem měla novou kariéru. Světe div se, tento životní styl neměl dlouhé trvání. Někdo si asi spojil mé vystupování s hromadou krádeží a tak si stačilo jen počíhat, až ta malá roztomilá holka bude někde zpívat. Ten den naši utekli a nechali mě samotnou na ulici. Ne, že bych od nich čekala něco jiného. Pak už jsem je nikdy neviděla. Buď odcestovali daleko, nebo je chytili. Já se pár dní snažila nějak uživit zpěvem, ale nakonec se mě ujal jeden postarší muž.
Ukázalo se, že jde o mého dědu. Po smrti manželky mu asi došlo, že je úplně sám a nejspíš mu to nevyhovovalo. S dědou byl najednou život jiný. Měla jsem kde spát, měla jsem co jíst, ale...byla jsem zvyklá na totální nezájem a s tím spojenou svobodu. Najednou jsem se ocitla pod velmi intenzivní kontrolou. Kontrolou, jestli pilně studuji, kontrolou, jestli mám patřičné způsoby, kontrolou, jestli se správně vyjadřuji a kontrolou, jestli náhodou nezpívám, protože v žádném případě neskončím jako můj otec. Dnes zemřel...Takže jsem si u jeho hrobu s chutí zazpívala.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý