Vůdce osady Angulian von Stein se svou ženou Arielmou von Stein očekávali narození potomka
samozřejmě syna, ale narodila se dcera dostala jméno Anelma, jelikož to byla jediná jejich dcera ,
rodiče o ní přehnaně pečovali a nesměla nikam chodit sama, vždy v doprovodu několika valečníků kmene.
Anelce se to nikdy nelíbilo, připadala si jak v kleci . Ostatní děti si mohly hrát za opevněním a ona musela sedět doma a jen tiše závidět.
Vždy ráda poslouchala svého bratra Antriala von Stein, který cestoval po světě a vždy, když přijel měl Anelku na klíně a vyprávěl ji o svých zážitcích.
A tak to pokračovalo spoustu let , až najednou bylo Anelce skoro osmnáct let rozhodla se s tím něco
udělat.
Jednoho večera, den před oslavou narozenin si sbalila věci, vylezla oknem a tiše se proplížila
mezi strážemi na palisádách a utíkala temným lesem.
Když byla na cestách již týden, tak napadl ji medvěd,
utíkala před ním a najednou se ozval drsný ženský hlas a kolem Anelky proletěla barbarka v platové zbroji s
dlouhým mečem a velkým štítem a srazila medvěda na dvě rány. Anel měla nějaké ty šrámy a ona barbarka ji omyla a ošetřila a přitom řekla: ,,To nebejt vážný, to se zahojit dřív než ti narůst pořádná kozáky."
Anelka odvětila : ,,Děkovat ti... Moje jméno bejt Anelma von Stein, princezna na útěk. Já už nemoct snýst život ve vězení, který si říkat zlatá klec. Já uletět, chtít bejt volná jako pták."
,,Ale s volnost přicházet i zodpovědnost, ty už nemít za zadek tlupa poddaných. Proto shodit ze sebe ty šaty a vzít si radši zbroj, luk a šípy." Ulda po ní hodila vak, hned jak se Anelma zvládla postavit na nohy.
Oči se jí leskly: ,,Jak se ti já odvděčit?"
Nato se Ulda řízla do dlaně na tom samém místě, kde měla Anelma škrábanec a podala jí ruku.
,,Stát se má sestra, spojená krví Mrohrotha, přítelkyně na život a na smrt, v dobro i ve zlo.
My dvě si vždy pomáhat a jedna druhou nikdy nezradit. Slibovat?"
Odpovědí jí byl pevný stisk.
,,Slibovat!"
Po nějaké době, kdy náš příběh neměl zajímavé časti.
Obě sestry se přidaly k rodině Fallornových a žily s nima v Andoru. Ale jejich cesty se poslední dobou rozcházely, protože Ulda se poslední dobou scházela spíše s kmenem Kulgur než s rodinou Fallornových. Po přestěhovaní rodinného sídla na Tulacké ostrovy se Ulda u rodiny neukázala.
Anelka jednoho dne zaslechla , že Ulda se přidala ke Kulguru.
Ten večer Anelma plakala a před Mrogrothem se zřekla své sestry, protože vědla, že už nikdy nebude sama.
Jak plynul čas, tak se začala rozpadat rodina a jak se rozpadala rodina, tak upadala i její víra v Mrogrotha.
Anelma byla zase sama a tak se vydala na cestu. Dlouho bloudila a jednoho dne dojela až do překrásného města kterému lidé říkají Hradiště
Velice se jí zde zalíbilo a po Mrogrothovi ani stopy.
Zaslechla z velké budovy zpěv a smích a slyšela i slovo, které jí znělo v uších dlouho.
Anelma se odvážila zaklepat, bylo jí otevřeno a lidé, barbaři i elfové ji mile přijali.
V ten den věděla, že Hradiště bude její nový domov .
A to slovo, které slyšela v onen večer a které jí změnilo život ? To je přece snadné.... PERUN !
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 2
Když si opravíš chyby a napíšeš mi o aktualizaci na SZ, dám 4 :-)
Bohatá Barbarská osada.