Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Finarfin

-> Charakterník

obrázek postavyJeho příběh se začal psát v daleké zemi Almarilon, v zemi kde společně žijí přátelsky lidé, barbaři, trpaslíci, elfové a hobiti a na které útočí hordy skřetů a jiných děsivých stvoření z temných neprozkoumaných zemí.
Vše začalo 10. dnem před letním slunovratem. Nad městem elfů se vznášela vůně spáleného lesa, skřeti znovu zaútočili…Elfí stráž vyhlásila poplach. Indis začala rychle balit věci a její syn, mladý Finarfin, jí pomáhal, když najednou vběhl do jejich přístřešku skřet, máchal kolem sebe svou rezavou, zubatou šavlí a cenil zuby. Indis se mu postavila do cesty a ve chvíli, kdy skřet zaútočil, skácel se k zemi se šípem zabodnutým v temeni hlavy. Poté se Indis s Finarfinem tajně vytratili z města a zamířili do nedalekého hostince na kraji lidského království. Když se ohlédli zpátky viděli jen oheň a dým.
V hostinci se ubytovali a přespali. Poté se vydali na západ, hluboko do hvozdů, do hlavního města elfů.V poledne se zastavili u říčky, aby nabrali vodu na zbytek cesty, jenže v tu chvíli tam nebyli sami, zpozorovala je tlupa lapků. Zloději je obklíčili, kruh se uzavíral. Indis a Finarfin neměli žádnou šanci. Ozvalo se zašustění z křoví, nedaleko nich a náhle se zjevila zahalená postava s holí v ruce. Zloději se otočili a smáli se, co tam dělá ten mrzák o holi. Tajemná postava pozvedla hůl. Ozvalo se hluboké zahřmění a rázem se zloději skáceli k zemi. Byli mrtví.
Tajemná postava je vyzvala, aby ho následovali. Zavedl je do jeskyně, která byla součástí velké hory zvané Nimúsiel. Cestou tajemná postava prozradila, že patří do společenství čarodějů. Na konci chodby se zastavil u pentagramu a něco zamumlal. Zjevili se v místnosti, kde byl nakreslen na zemi ten samý symbol. Poté je mág vyzval aby s ním šli do jeho pracovny, kde jim vysvětlil co se děje.
Někdo otevřel astrální bránu v zemi skřetů na severu a z ní se valí prapodivná stvoření, naštěstí už ji mágové zdálky zavřeli a nyní jsou vyčerpaní. Naneštěstí stihla vyvrhnout velké množství zlých astrálních stvoření, které vyhnali skřety ze svých zemí a teď se stěhují k nám. „Pár týdnů nebude v okolí moc bezpečno tak se tu chovejte jako doma, ale na nic nesahejte!“ Mladý Finarfin byl ale na elfa velice zvědavý, a tak se to jednou přihodilo…
Toho večera se tajně ukryl do laboratoře, až uplynula půlnoc a byl si jist, že už všichni spí, tak hledal knihu, která magické runy překládala do elfštiny. Učil se rychle, ale jedna noc nemohla stačit na zvládnutí tajemných run. V laboratoři na hodinách odbyla čtvrtá, a tak začal rychle uklízet, když zaškobrtl a loktem schodil svíci. Ta zapálila stůl na kterém ležely otrhané zapečetěné svitky. Finarfin rychle odskočil od stolu a zachránil jen jeden svitek, ten druhý s modrou pečetí zůstal ležet na stole a pečeť pomalu roztávala. Pečeť se rozpustila, okolo svitku vzplála modrá záře, v tu chvíli vše na stole zmrzlo a ze svitku se drásalo jakési stvoření, které obklopovala mrazivá aura. Dveře se rozrazili, stál tam mág, který rychle začal sesílat kouzlo, když ledové stvoření se podívalo na čaroděje ihned mu zmrzly ruce a jeho kouzlo se neškodně rozplynulo. „Vem si ten svitek a sešli ho na mně“ Řval mág. Finarfin se rychle ohlédl za sebe a vzal svitek, natáhl ruku a pokusil se přečíst správně runy. Z konečků prstů mu vylétlo malé seskupení ohně. Naštěstí to mágovi stačilo, uvolnil ruce a začal spřádat nové kouzlo. Stvoření tentokrát zareagovalo příliš pozdě. Seslal tajemnou zář, která odvolala stvůru do svého astrálního domova.
Poté jej mág pokáral a odvedl ho do komnaty, matka ještě spala. Ráno se vzbudil a měl psaní na stole, že má za trest seřadit a uklidit knihy. Neváhal dlouho a vydal se do knihovny, když míjel jídelnu viděl tam jak se Indis a mág spolu hovoří. Knihovna byla prostorná a všude v ragálech byl všudypřítomný prach a knihy, a tak se pustil do úklidu. Trvalo mu to jeden týden, ale až vše uklidil, přišel k němu kouzelník a zeptal se jej jestli by se nechtěl věnovat magickému umění. Finarfin neodmítl a ani matka nic nenamítala.
Po dlouhých měsících studia byl už Finarfin téměř připraven, když přišla zpráva z hlavního města elfů, že na něj pochoduje armáda démonů, která před sebou žene skřety. Mág i Finarfin si sbalili věci a vydali se na pochod vstříc novému nebezpečí, Indis zůstala v hoře. Když dorazili k výspě elfů, kde rostli mohutné stromy, v nichž měli obyvatelé příbytky, armáda démonů byla ještě daleko. U brány je uvítali, poté se přesunuli do plánovacího stromu, kde hovořilo mnoho mágů a velitelů o plánu obrany města.
O půlnoci to začalo, tisíce skřetů zběsile běželi okolo mocných hradeb a utíkali hluboko do hvozdů. Poté se vdáli zablýskly karmínové plameny. Démoni přicházejí. Čarodějové a lučištníci čekali na hradbách, Finarfin se držel svého mistra a stál přímo nad branou. Na obzoru se objevili noční můry a za nimi pochodovali obrovská planoucí monstra v ruce třímající bič. Rychle se přibližovali, až byli na dostřel, lučištníci vypustili první salvu šípů, pár démonů padlo k zemi. Mágové vyvolali před bránu ledová stvoření, která zabavila démony. Obrovská stvoření mrskala bičem a rozsypávala hradby jako by byly z písku. Lučištníci zasypávali nepřátele salvami šípů, čarodějové kouzlili a démonů ubývalo. Když začalo svítat démoni se stáhli. Ztráty byly veliké, přes pět set lučištníků a čtyřicet pět mágů zaplatilo životem a stovky bylo raněných, brána byla úplně zničená.
Mistr měl novou povinnost, pochovat svého učitele, který v boji padl. Finarfin napsal dopis matce a šel s ním na pouť. Vydali se do doků, cestou našli stopy démona, vedly pořád po cestě. V docích si najali loď, vytáhli kotvu, odvázali lana a vypluli.
Loď plula klidně, dokud se na palubě neobjevila černá kočka, strhla se bouře, blesk zpřelámal hlavní ztěžeň, mistr se svým učněm vyběhl z kajuty. Kočka se přeměnila v sukubu, smála se a vrhala kolem sebe blesky a ohnivé koule. „Nepřežijete, nikdo nepřežije a hlavně ty ne Graelli, ty jeden zdrádče démonů“, sukuba vytáhla ocasem hlavu Indis a hodila mu ji před nohy. „Ty zrůdo“ zařval Finarfin a bezhlavě kouzlil jedno kouzlo za druhým, ale sukuba obratně vykrývala jeho magii a pak najednou po jediném jejím slovu znehybněl. „Já už nejsem Graell, půldémon a půlelf, jakého jsi znala, změnil jsem se, teď jsem Älren z Udor, vymanil jsem se z pekla a vrátil jsem se mezi živé“ mluvil s ledovým klidem čaroděj a odkrýval si pomalu kápi, sukuba se jen usmála a řekla „Ty si myslíš, že mě v tomhle ubohém tělíčku můžeš něco udělat?“. „Já sám ne, ale s mým učedníkem ano“ zařval mág, vyřkl zaklínadlo a Finarfin se mohl zase hýbat.
Loď už téměř celá hořela, nebe bylo černé, a moře rozbouřené, posádka už dávno odplula na záchraných člunech a jedině kdo zůstal na lodi byl Älren z Udor, Finarfn a mocná démonka. Sukubě z rukou tryskal ohromný proud magické síly, Finarfin a jeho mistr zastavili jej svou mocí. Začalo porovnávání sil, trvalo to snad věčnost, když věděli, že nemají jinou možnost, tak mistr seslal na Finarfina a sebe nejsilnější magickou ochranu a pak do útoku dali vše. Magická energie mezi nimi vzrostla, ale sukuba se zaměřila na mistra, nastala obrovská exploze. Ještě viděl jak se sukubě i Älrenovi ruší magické ochrany, rozplynuli se, poté ztratil vědomí.
Probudil se v moři. Chvíli plaval, ale potom to vzdal, byl moc daleko od pobřeží. Něco mu ovázalo nohu a táhlo jej do hlubin, byl zesláblý. Táhlo to jej hlouběji. Byla to krakatice. Zkoušel se vymanit jejímu sevření, bylo to marné. Modlil se k Elbereth, když najednou uviděl před sebou světlo, řekl si „Elbereth mě vyslyšela, zachrání mě“, spletl se. Byla to monstrózní paryba se světélkujícím článkem. Paryba viděla kořist, chramstla po krakatici a půlku jí sežrala. Cvaklo to. Byla najednou tma. Sežrala jej. Zakouzlil velkou magickou kouli, v níž měl dostatek vzduchu. Meditoval, sbíral svou ztracenou moc.
Když měl dostatek magické síly začal čarovat. Kolem koule vytvořil magické plameny. Paryba to nevydržela, vyvrhla ho spolu s krakaticí. Plaval ke hladině, jak nejrychleji uměl. U hladiny ztratil vědomí. Za několik dní se probudil u břehu nějakého města, všude tu byly stromy a elfové. Vší silou se postavil na nohy a odkulhal k hostinci, omdlel.
Ve snu uviděl rytíře na koni, třímající palcát, jehož zbroj se blyštila na slunci. Sesedl z koně a matná postava mu podala láhev vody, poté se mladý mág probudil z blouznění a viděl, že to nebyl sen a dal se s ním do rozhovoru. Jmenoval se Fafner a patřil k řádu Templářů, neohrožených rytířů sloužící bohu. „Zachránil jsi mi život a teď jsem tvým dlužníkem“ řekl Finarfin a Templář odvětil, že to byla jeho povinnost. „Co bych mohl vykonat?“ zeptal se čaroděj. Fafner přemýšlel a pak řekl, jestli by se nechtěl přidat do Templu. Finarfin neodmítl a byl rád, že ho přijali. Tak se stal mladý čaroděj čekatelem řádu Templářů a získal mnoho přátel.


návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 4

Vysoká úroveň stylu i příběhu. Kdyby přibylo pokračování z Andarie a hlouběji rozpracovaný charakter postavy, nebudu váhat nad pěti body!
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist