Jednou v jedné elfské vesnici se narodila holčička. Rodiče do ní vkládali naděje, že z ní jednou bude velká kouzelnice. Ale jak rostla, tak se u ní neobjevilo žádné magické nadání. Byla spíše zručná v používání nejrůznějších zbraní, což ve vesnici nebylo moc obvyklé. Se zbraní zacházeli většinou muži, zatímco ženy se učily umění kouzel. Proto se jí lidé stranili a když se jednoho dne přihlásila do vesnické armády, ve které byla jedna z nejlepších, tak se jí začli bát. Proto se vydala do světa, aby našla přátele, kteří ji přijmou takovou, jaká je.
Prošla mnoho měst a zažila nemálo dobrodružství, až nakonec doputovala do města, které bylo postaveno z písku. Zašla za bankéřem, který jí řekl, že se to město jmenuje Thyris a jelikož se jí tam zalíbilo tak se rozhodla, že se hned stane občankou tohoto města. Našla si v něm pronájem, který si vyzdobila. Po nějaké době poznala milou dívku, která neměla kde bydlet, tak se rozhodla, že ji ubytuje. Po nějakém čase dívka bezeslova zmizela. A tak opět elfka žila sama.
Po nějaké době ji začal pronájem připadat moc malý a tak se přestěhovala do většího. Jak běžel čas potkávala spoustu zajímavých lidi. Jednoho dne potkala elfa, který uměl hodně dobře kouzlit a ten se jí zalíbil. Párkrát si spolu někam vyšli a pak se stal jejím přítelem. Prožila s ním monohé radostné události, dostavála ruzné dárky a měli se spolu dobře. Časem se seznámila ještě s jedním elfem, který úžasně hrál na hudební nástroje. Ten se jí stal nápadníkem, ale nemohla být s ním, když měla někoho jiného. Jednoho dne už ji nic netáhlo k elfovi tak se s nim rozešla.
Den na to potkala silného barbara, s kterým hrála nejrůznější možné hry, ale nevědela jaký je to stav, jestli jsou přátelé nebo něco víc, tak ho opustila a rozhodla se, ze bude nějakou chvíli žít sama.
Jednou se rozhodla zajít do hospody, kde obsluhovala jedna krásna elfka a s tou se spřátelila, prožili spoustu pekných chvil a legrace, ale byli i chmurné časy a ty se jim nějak podařilo překonat. Do ted jsou dobré kamarádky. Po nějakem čase v Thyrisu ti jenž mu vládli rozhodli, že elfové a barbaři by ve městě bydlet neměli a tak se vypravila do jiného města, Andoru. Tam se ubytovala v ubytovně.
Jednoho dne vydělávala na nájem na hřbitově a potkala silného elfa ve stříbrné zbroji. Bojovala po jeho boku, ale nedávala pozor a jeden nemrtví ji omráčil. Když se probrala zjistila, že je v dome toho elfa, který už na sobě neměl zbroj a tak mohla videt jeho pohlednou tvář. Po rozhovoru od něj odešla, netušíc co ji osud chystá.
Jednou, když zašla za kamarádkou z hospody seznámila se s milou dívkou, která nedávno přicestovala a moc si nepamatovala. Spřátelila se s ní a snaží se jí pomáhat.
Jednou se ji zachtělo zkusit něco co predtím ještě nedělala a tak se rozhodla, že se dá k družině Tomase von Chavy. Zde byla dlouho a párkrát zahlédla elfa, kterého potkala na hřbitově. Jednoho dne ji oslovil, slovo dalo slovo a vznikl vztah plný vášně a nespoutaného sexu.
V družině se dlouhou dobu nic nedělo tak z ni odešla a začala bydlet u svého přítele. Vídali se občas několikrát denně, ale jindy zase třeba jen jednou do měsíce, jelikož byli oba na cestách a míjeli se při příjezdu. Když se jednou její elf neukázal již dlouhou dobu rozhodla se, že na něj bude čekat na náměstí. A tak skoro kazdý den na něm seděla a čekala, až jednoho dne se zjevil barbar, se kterým se dala do řeči a spřátelili se. Pomáhal ji při čekáni, protože alespoň nebyla sama. Užila si s ním spoustu legrace.
A jednoho pěkného dne při procházce, potkala svého milovaného. A po pár příjemných chvílích ji opět opustil. A když se dlouhé měsíce neviděli, našla si místo čekání na něj cech Řemeslníků.
Zde potkala několik dobrých přátel. Užívali si zabavu, chodili na výpravy a plnili své povinosti. Ona si vybrala přijímání nováčků a protože měla pocit, že dostat se do cechu, by měla být pocta a nováčci by si to měli zasloužit, tak dávala těžké úkoly. Ten komu úkol zadala se již znova neobjevil nebo to zkusil u jiného člena. Ale jednoho dne se ukázala žena, která bez potíží splnila zadané úkoly. A když přišlo na poslední úkol, stalo se něco co nečekala. Trochu se zvrhnul a ona pocítila, něco co dlouhou dobu již necítila. Zjistila o ní, že není jako ostatní ženy, že je zvláštní a to jí přitahovalo ještě více. I přes občasné neshody, ji miluje celým srdcem i tělem. A ikdyž občas jsou zlé časy, společně je překonávají.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 3
Od takové charismatické postavy jako je Gor bych čekala i víc! Dej tam nějakou akci, trochu to okořeň a nahoď vyšší laťku, to dáš! :-)
Amroth - 3
Takové životní shrnutí.
Lilien - 2
Furt opakuješ stejný spojení, až je to trochu otravný. :) Děj by taky zasloužil okořenit, jak psala Heratrix.
Jednou v jedné elfské vesnici se narodila holčička. Rodiče do ní vkládali naděje, že z ní jednou bude velká kouzelnice. Ale jak rostla, tak se u ní neobjevilo žádné magické nadání. Byla spíše zručná v používání nejrůznějších zbraní, což ve vesnici nebylo moc obvyklé. Se zbraní zacházeli většinou muži, zatímco ženy se učily umění kouzel. Proto se jí lidé stranili a když se jednoho dne přihlásila do vesnické armády, ve které byla jedna z nejlepších, tak se jí začli bát. Proto se vydala do světa, aby našla přátele, kteří ji přijmou takovou, jaká je.