V posledních únorových dnech páteho roku prohledával lesy v severní oblasti jeden z kravolniných praporu. Prapor čítal skoro dvacet mužů, tak zdecimovaných po bitvě o Thyris.
Byli to pohnuté časy hrdinů!
Dne 18.února dala královna rozkaz: Nikoho nešetřit! Nikoho neživit!
Prapor, jemuž bylo uloženo prohledat severní oblast, si počínal velmi obezřetně. Vojáci nespěchali. Rozhlíželi se vpravo i vlevo,vpřed i vzad. "Voják má oko i na zádech" , prohlásil slavný velitel.Pochod trval již dlouho.Kolik bylo hodin? která denní doba? Těžko říct, v těchto divokých houštinách bylo stále šero. Denní světlo nemělo šanci prorazit husté stromy.
Severní oblast byla obesřena hrůzou. Však právě tam se v listopadu děli největší zvěrstva zbojníků a loupežníků.vojákům vstávali vlasy hrůzou kolik tam bylo napáchaných vražd. Nebylo děsivější ho místa.Vojáci však vše vnímali ostražitě. Všude bylo spousta rostlin. Museli se prodírat hradbou spadených větví.Tu a tam pronikly houštím sluneční paprsky.Vojáci postupovali tiše,,opatrně rozhrnujíce křoví. V severní oblasti se v dobách míru a blahobytu pořádali noční lovy na ptáky. Teď se tam honili lidi.
Les byl samá jedle,smrk a modřín; půda byla rovná. Cestičky tu nebyly vůbec nebo se hned stráceli.Křoviska bránily v rozhledu. Na deset kroků by nerozenal člověka.
Vojáci šli pomalu,s neklidem i s obavou , že najdou, co hledají.
Občas nacházeli místa kde byli stopy pobytu. Vypálená místa , rozrytá zem , hole v podobě křížů, zakrvácené větve. Tady vařili , tam dělali mši a zde obvazovali raněné. Ale ty co tu byli zmizeli. Kde jsou? Snad daleko nebo možná blízko , ukryti se zbraní v ruce. Nebylo vidět nikoho. O to byl les strašidelnější. Museli být ve střehu, byli přeci v lese s hrozivou pověstí.
Jeden kopitník zaslechl pohnutí listí....
Kniha druhá
Velký nález
Do minuty bylo místo, kde se pohlo listí , obklíčeno dvaceti lidmi. vojáci byli vyděšení
Co je tam čeká? Loupežníci? Vrahové?
Velitel dal pokyn k útoku. Dvacet mužu se zbraněmi se připravovali na všecho, ale to co spatřili jim vyrazilo dech. Muže s dívenkou. Muž měl hustý vous a velmi poničenou koženou zbroj. v ruce držel nůž a druhou si přidržoval malou dívenku. všude kolem byla sposta křížu od krve. Rozsypané kosti všude na zemi.
Jak se vojáci vyřítili, muž spanikařil. Začal utíkat daleko do lesa. Byl fuč než se vojáci vzpamatovali.
Malá uplakaná dívenka nevěděla, co má dělat. Byla oblečna na tehdejší dobu docela slušně byla umytá aji učesaná. Její blonďaté vlasky se kráně pohupovali ve větru.
Velitel k ní přistoupil a začal se vyptávat. "To byl tvuj otec." dívka neodpovídala.
"Slyšelas mě?" zakřičel. Dívka se jen víc rozplakala. " Nemá to cenu posaďte ji na mého koňe odvedem jí do města." Zahulakal velitel na vojáky.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 2
Jako příběh pěkné, ale co se dozvíme o postavě? Těším se na dopracování :-)
Kniha první