Tatiana vyrůstala v Havantu, do svých čtyř let. Potom se odstěhovala i s rodiči na jeden malý ostrov směrem na jihozápad od kontinentu. Její matka byla kuchařka a otec řezbář. Neměli se špatně, nebyl důvod někam odjíždět. Tatiana s časem rostla a když se přehrabovala v mámině šatníku tak našla v bedně pod oblečením mámin deník. Dočetla se tam něco o rolnické vesnici kde žila jako malá. Byli tam i zápisy o ní. Šla s deníkem za matkou a ta jí začala vyprávět o Havantu. Tatiana byla ještě malá a tak nikam zatím nejela, ale vyprávění ji tak nadchlo. Slíbila si že až vyroste, podívá se tam. Jak rostla učila se různým dovednostem. Asi není po matce protože vaření ji nikdy moc nešlo, ale chtěla by se to někdy pořádně naučit. Otec ji naučil jak se ubránit dýkou při napadení. Za pár let, když vyrostla a naučila se něco od matky i od otce, zabalila si pár věcí a rozloučila se s rodiči.
S pár zlatkami v kapse došla k přístavu a sháněla nějakou loď, která pluje k pevnině. Našla jednu loď. Kapitán byl starý mořeplavec a měl na palubě svého syna. Nebylo mu víc než 25. Tatiana se optala kapitáne jestli by ji vzali na pevninu. Namítal že zadarmo nic a že peníze co má nestačí. Zoufalá Tatiana se tedy po chvíli zakecala s kapitánovým synem. Ten po chvíli svolil, ale musela být ukrytá v jeho kajutě. Plavba probíhala poklidně a bez problémů. Po pár dnech loď přistála v královském městě Andoru.
Neznalá kraje poznala jednoho podivného chlápka, když večer bloudila ulicí. Po krátkém rozhovoru ji zavedl za město na místo podobné vesnici. Prý tam může zůstat jak dlouho chce. Tatiana byla ráda že má nějaké zázemí ale chtěla se dostat do Havantu a tak druhý den došla zpátky do Andoru a hledala někoho kdo by ji ukázal cestu. Nabídl se ji nějaký hraničář na koni. Půjčil ji klisnu a jeli směrem k Havantu. Na místě se rozloučili a elf si jel po svých. Klisnu si zapomněl vzít zpět a tak získala Tatiana prvního koně. Nechala si ji uvázanou u jedné hospody a vyrazila do města. S pár zlatkami v kapse hledala ubytování a práci ale nic nenacházela. Po pár promrhaných dnech kdy už nevěděla kde spí a ani jestli ji nezdechla klisna přivázaná několik dní u hospody byla zoufalá. Trochu se upravila a zašla do obchodu který se nově otevíral. Bylo docela narváno a všichni se tlačili k pultu. Vecpala se do skupinky s úmyslem si přilepšit. Když viděla měšec u pasu jednoho tlustějšího chlápka tak neodolala a opatrně mu ho sundala. Nenápadně odešla z obchodu jakoby nic a namířila si to za domy k vodě. Posadila se vysypala obsah pytlíku. Našla tam docela dost peněz. Výdělek ji tak nadchnul, že dostala chuť do života. Obešla ubytovny a v jedné se ubytovala. Převázala k ubytovně i klisnu, kterou si pojmenovala Nila. Večer si počítala zbylé peníze a zjistila že na nájem budou stačit jen na chvíli a že musí obstarat nové. Vyšla si tedy v noci do ulic Havantu a začala okrádat opilé chlápky, kteří se potáceli z hospod a přes den využívala příležitostí jak si přivydělat všude možně. Po pár měsících, když už měla zažitý Havant a naučila se boji kvůli zbojníkům, kteří sídlili nedaleko v lese a občas ji přepadli, odjela na pár dní do Andoru. Ubytovala se a seznámila se z pár lidmi na trhu. Občas je vídala a pak se dozvěděla že budou zakládat cech. Dostala nabídku jestli se k nim nepřidá. Nechala si čas na rozmyšlenou a o týden později když už byli oficiální cech se k nim přidala. Cech se jmenuje Legati Cruentas, sama neví co znamená ten název, ale ani ji to netíží.
Po nějaké době kdy v tomhle cechu zažila už spoustu dobrodružství a pozvolna změnila svůj život, přestala krást a začala se učit pořádně bojovat. Ne jako doteď kdy jen popichovala kopím. Moc ji to nikdy nešlo i když tedy lépe než s jinými zbraněmi. V cechu poznala jednoho válečníka od kterého by se ráda učila a mimo cech poznala taky jednoho šikovného válečníka. Jak to bude mezi nimi ukáže až čas ale už teď se začíná zlepšovat v bojových taktikách a s mečem ji učí cechmistr a válečník z cechu. Časem by se chtěla naučit pořádnému boji aby mohla chránit všechno dobré. Zpočátku to bude určitě těžké, ale učení dělá mistra.
První den kdy se začala učit pořádně bojovat poprosila cechovního válečníka jestli by ji nezasvětil do umění boje a bojových taktik. Po zdlouhavém vysvětlování se vrhla na trénink. A tak začala měnit styl svého života.
Po čase si otevřela s kamarádkou Vesi hospůdku na předměstí Andoru. Prvních pár dní to vypadalo bledě, ale jakmile začal víkend, našlo se pár stálých zákazníků, kteří rozjeli obchody a po čase se to v hospůdce lidmi jen hemžilo. Hlavně Sigfried chlastal jak divej.
Pokračování až se něco zase stane...
Jednou si takhle vyjela na objížďku Thyrisu a v lese byl zatoulanej kostlivec rytíř. Jak ji zmerčil dutým důlkem začal za ni "uhánět", Tatiana se lekla cukla se svým milovaným koněm stranou a jak se otočila a chtěla vyrazit pryč tak v její výšce byla větev. Bohužel se nestihna ohnout, takže si dala větví do hlavy, ta ji srazila k zemi a Tatiana upadla do bezvědomí. Jakmile se probrala slyšela o kus dál v lese zvuky boje a spěchala tím směrem. Bohužel přišla pozdě jakmile byla nadohled uviděla už jen jak kostlivec s mečem a štítem doráží jejího milovaného koně. Okamžitě tasila meč a tu hnusnou hromadu kostí vrátila do stavu do jakýho patří. Ale koníka ji to už nevrátilo. Oplakala ho a s brekem se vrátila domů. Rovnou si šla raději lehnout, protože na ni toho bylo dneska až moc.
-- O nějakou dobu později --
Po nějaké době kdy si žila s lidmi z cechu a hospodou se rozhodla že se vydá na nějakou dobu na cesty. Vydá se pryč s jasným cílem. Zjistit jak v dalekých krajích dělají víno. Nejdřív to vezme přes Kyr a když neuspěje tam pojede někam dál. Spíš tedy poplave až chytne nějakou loď. Kdo ví kdy se vrátí. Až se vrátí tak to oslaví a třeba si přinese i ten recept. Do té doby se z hospody U dvou koček stává hospoda s jednou kočkou...
Po návratu z cest, stále bez receptu na víno se vrátila domů ke svému cechu. Moc se toho nezměnilo, od Husitů se přestěhovali do bývalého lazaretu Lady Elišky. Spokojeně si hospodaří, jeden z kadetů cechu otevřel hospodu, asi si opráší knížku receptů a občas tam zajde něco uvařit. Věčné bojování v těžkém plechu ji už nebaví, po těch letech je už utahaná neustále tahat těžkou zbroj a obří štít. Pláty pověsila na hřebík, odlehčila si zbroj a našla si zálibu v drnkání na strunné nástroje. Loutna ji baví, učí se s ní. Je to příjemná změna jenom sedět s nohama nahoře a pro změnu si hrát a neustále nepotit krev.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Vesi - 2
Chyby by nebyly až tak strašný, ale sloh ano...proto jen tak málo. Jakási kostra tam je, ale krčí se hodně vzadu. Nejvíc mi asi vadí "Havan" vs. "Havant". Je to jen překlep, dvě různý vesnice? A vyrůstala v Havantu a přitom tam přišla až jako dospívající? Nedává to smysl...Jo, a proč to tady máš dvakrát?
Nexus - 2
Ono s cestinou sice nekamaradit muzes, ale hrubky by v pribehu byt opravdu nemely, To je takovy problem si to po sobe parkrat precist?
Tatiana vyrůstala v Havantu, do svých čtyř let. Potom se odstěhovala i s rodiči na jeden malý ostrov směrem na jihozápad od kontinentu. Její matka byla kuchařka a otec řezbář. Neměli se špatně, nebyl důvod někam odjíždět. Tatiana s časem rostla a když se přehrabovala v mámině šatníku tak našla v bedně pod oblečením mámin deník. Dočetla se tam něco o rolnické vesnici kde žila jako malá. Byli tam i zápisy o ní. Šla s deníkem za matkou a ta jí začala vyprávět o Havantu. Tatiana byla ještě malá a tak nikam zatím nejela, ale vyprávění ji tak nadchlo. Slíbila si že až vyroste, podívá se tam. Jak rostla učila se různým dovednostem. Asi není po matce protože vaření ji nikdy moc nešlo, ale chtěla by se to někdy pořádně naučit. Otec ji naučil jak se ubránit dýkou při napadení. Za pár let, když vyrostla a naučila se něco od matky i od otce, zabalila si pár věcí a rozloučila se s rodiči. 