.... Mladý elf běžel jak nejrychleji uměl. V ruce pevně svíral svůj luk, na zádech se mu klimbal toulec plný šípů a oděn byl v zeleném lehkém hábitu. Dlouhý zelený plášť za nim vlál jak rychle utíkal houštinami. Ghůlové oděni ve starých roztrhaných šatech ho pronásledovali už od cesty. Místo prstů mají velké silné drápy kterými rozpůlí vlka jednim švihnutím. Elf utíkal co mu nohy stačili. Po několika minutách běhu se zastavil na okraji nádherného paloučku a rozhlížel se. Vítr ohýbal větvemi velkých mohutných stromů. Les byl velmi starý. Pamatoval ještě doby starých králů pomyslel si elf. Ticho se rozhléhalo po paloučku, elf se otočil a začal pozorně naslouchat lesu. "Uff, už mě konečně nechali být" oddychl si. Potichu se plížil kolem paloučku. Na druhé straně paloučku se zastavil a znaven usedl. Po chvíli usnul. Po několika hodinách se probral, oklepal se a podíval se na oblohu. Slunce už dávno zapadlo. Zahalyl se pláštěm a vyrazil na západ. V noci bývá v lese zima i na elfy. Po několika mílích dorazil k malé vesničce. Nebyla to ledajaká vesnička kterou stavěli lidé. Domky byly postaveny v korunách stromu aby elfové zde bydlící byli ochráněni před nájezdníky a nočními potvorami. Velká spletitá síť žebříků protínala všechny domky a tím je spojovala k sobě. Elf vyšplhal po žebříkách až do svého malého domku. Žil už nějakou dobu sám. Jeho rodiče bydlel daleko na západě. Vyhnala je tam válka. Mnoho elfu zempřelo za války s nemrtvýma. Byla to krutá válka, mnoho elfů přislo o rodiče a nejen elfů. Vešel do malé místnůstky která byla vybavena skromě ale za to nádherným nábytkem. Uprostřed místnosti byl stolek se železnym podnosem. Přistoupil k podnosu, vzal pár uhlíků a křesadlo a rozpálil podnos. Vzal pánev a položil ji na podnos, z vaku vyndal kousek čerstvého masa z jelena kterého ulovil. Začal maso smažit. Jídlo uměl vařit velmi dobře. Po jídle ulehl do postele a usnul.....<br />
<br />
.....
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
.... Mladý elf běžel jak nejrychleji uměl. V ruce pevně svíral svůj luk, na zádech se mu klimbal toulec plný šípů a oděn byl v zeleném lehkém hábitu. Dlouhý zelený plášť za nim vlál jak rychle utíkal houštinami. Ghůlové oděni ve starých roztrhaných šatech ho pronásledovali už od cesty. Místo prstů mají velké silné drápy kterými rozpůlí vlka jednim švihnutím. Elf utíkal co mu nohy stačili. Po několika minutách běhu se zastavil na okraji nádherného paloučku a rozhlížel se. Vítr ohýbal větvemi velkých mohutných stromů. Les byl velmi starý. Pamatoval ještě doby starých králů pomyslel si elf. Ticho se rozhléhalo po paloučku, elf se otočil a začal pozorně naslouchat lesu. "Uff, už mě konečně nechali být" oddychl si. Potichu se plížil kolem paloučku. Na druhé straně paloučku se zastavil a znaven usedl. Po chvíli usnul. Po několika hodinách se probral, oklepal se a podíval se na oblohu. Slunce už dávno zapadlo. Zahalyl se pláštěm a vyrazil na západ. V noci bývá v lese zima i na elfy. Po několika mílích dorazil k malé vesničce. Nebyla to ledajaká vesnička kterou stavěli lidé. Domky byly postaveny v korunách stromu aby elfové zde bydlící byli ochráněni před nájezdníky a nočními potvorami. Velká spletitá síť žebříků protínala všechny domky a tím je spojovala k sobě. Elf vyšplhal po žebříkách až do svého malého domku. Žil už nějakou dobu sám. Jeho rodiče bydlel daleko na západě. Vyhnala je tam válka. Mnoho elfu zempřelo za války s nemrtvýma. Byla to krutá válka, mnoho elfů přislo o rodiče a nejen elfů. Vešel do malé místnůstky která byla vybavena skromě ale za to nádherným nábytkem. Uprostřed místnosti byl stolek se železnym podnosem. Přistoupil k podnosu, vzal pár uhlíků a křesadlo a rozpálil podnos. Vzal pánev a položil ji na podnos, z vaku vyndal kousek čerstvého masa z jelena kterého ulovil. Začal maso smažit. Jídlo uměl vařit velmi dobře. Po jídle ulehl do postele a usnul.....<br />