Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Felix Jaeger

-> Charakterník

obrázek postavyVůz poskočil ve vyježděné koleji a vozka usazený na malém nepohodlném kozlíku snad posté hrubě zaklel, zhloubi potáhl nosem a vyplivl přes rameno vazký chuchvalec hlenu. Blížil se soumrak druhého dne cesty, druhá noc plná utrpení. Co vyjeli z kupecké stanice neustále drobně mrholilo a pomyšlení na druhou chladnou noc prosezenou vydán živlům napospas mu na náladě nepřidávalo. Potáhl nosem a rozhlédl se po šednoucím dohledném horizontu protkaném šedými linkami kmenů ne příliš starého bukového lesa.
Obyčejně by ho nenapadlo ze stanice odjíždět tak pozdě, aby neodjížděl s jistotou, že nezůstane venku po setmění. Jelikož v posledních letech v místních lesích plošně útoků lapků a zbojníků ubylo zaštítil se jmény Shallye za sílu odolat horkosti jež už začínal cítit na čele a na hrudi a Ranalda, pána šprýmu a ironie, aby se nezlomilo kolo nebo aby nějaká z mul nestoupla po tmě do díry a nezlomila si nohu. Chtěl z tohohle šíleného podniku vytěžit maximum a ne aby jedna z dvou mul slibených k odměně pošla ještě cestou. Ohlédl se na provaz ovázaný kolem kolíku v zadním rohu káry a sám pro sebe se usmál pod vousem. Na provazu se netečně v polospánku lopotily za károu dvě jeho vlastní muly. Ty druhé dvě, zapřažené v čele, mladá statná zvířata zakoupená na posledním stanovišti šla jistým krokem za ubývajícího světla vstříc ještě temnější bráně tvořené stromy na okraji hustého lesa.
Otočil hlavou a pohlédl pod hrubou voskovanou plachtu nataženou přes pruty jež byly upeněny k bočnicím vozu a tvořily skromnou oporu chatrné střeše. Zachvěl se, ale nikoliv zimou. Ti dva ho už při prvním setkání naplnili pocitem neklidu, takovým svrbením zátylku, jakoby mělo naplnit nejaké očekávání...
"Koukej se na cestu, vozko. Blíží se soumrak." Mluvčí nekompromisně prořízl svým doporučením nervozní ticho doprovázející padající šero. "Sigmarovy koule", zakňučel vozka usazen zkrouceně na kozlíku a poplašeně se rozhlédl po houstnoucí atmosféře ztenělého hvozdu. "Buď tiše pane sic nás stihne smrt! Těmito končinami se poutníci obdaření rozumem vydávají pouze za světla." "Ticho člověče! Já jsem ze Starší rasy, neopovažuj se mi rozkazovat!" Hlas znějící jako pukání skal hluboko pod horami neurvale proletěl blízkým okolím a mužík svírající opratě se vyplašeně rozhlédl a zakňoural "Ctihodný, ale v těchto lesích přebýva smrt." "Jsem Gotrek syn Gurniho a jsem hledač smrti! Přiveďte mi sem šampiona má sekera žíní!" Trpaslík zvící se Gotrek vstanul od bočnice vozu o kterou byl opřený a z plna hrdla křičel svou výzvu na tmavou hradbu lesa. "Milosrdná stůj při nás..." šeptal zpod kápě mužík sedící na kozlíku. Rameno mu stiskla ruka a kultivovaným jazykem se mu dostalo uklidnění: "Zůstaň klidným povozný, jistě se tam neskrývá nic tak strašného..." Šokovanýa nevěřícný pohled ustrnul na druhém z nesourode dvojice. "Pomatenci... Dal jsem se najmout do služeb šílencema" bědoval kočí..V tu chvíli se z podrostu ozvalo dunivé zlověstné bručení, načež trpaslík seskočil z vozu a odběhl do houstnoucí tmy s usměvem roztaženým přes široká poloprazdná ústa...

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist