Drobná elfka klečela na kolenou u říčky ve které prala na valše prádlo. Od panského sídla k ní přicházela urostlá postava staršího muže s temným pohledem. Kráčel svižným a rázným krokem. Když uslyšela kroky, přirozeně se přikrčila.
„Kde je zase ten tvůj spratek! Nebudu tady trpět hladovej krk co si svoje příděly neodmaká, žádnej!“ Její mlčení ho rozzuřilo, sáhl po karabáči a několikrát jí udeřil přes záda.
„A-ano, pane. Postarám se o to aby se netoulal.“ pronesla k muži, který už zase odcházel se škodolibým výrazem ve tváři. Otroci pro něho neznamenali nic, když umřou, pořídí nové…
Pozdě večer toho dne se do stodoly kde byli ubytovaní vřítil malý bělovlasý chlapec, modré oči mu zářili nadšením. „Mami, mamiii! Neuvěřila bys co jsem dneska všechno viděl. Přes jižní svahy.“ Snažil se jí povědět o dalším svém dobrodružství v lese, ale nenechala ho. Se smutným výrazem ve tváři ho zarazila.
„Artuši, nemůžeš se pořád toulat někde mimo panství. Naše místo je tady, u práce, kterou nám náš pán přidělí.“ Chlapec jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Ale já jí všechnu udělal!“
„Nikdy není všechna hotova, pán se zlobil a hledal tě.“ Odfrkl si, dobře věděl co znamená když se ten nadutec zlobí.
Roky plynuly a Artuš už nebyl malým chlapcem, ale na své toulky lesem si vždy čas ukradl. Znal dokonale každou zvířecí pěšinu, chování zvířat i jeho příčiny. Také se z něj stal znamenitý lovec, takže jim mohl potajmu sem tam přilepšit králíkem nebo jinou drobnou zvěří. Jeho matka však chřadla, život v zajetí nebyl nic pro ní, dlouhá léta strávená v okovech a pod bičem jí už však trvale zlomili. Několikrát jí prosil, aby spolu utekli pryč, ona však nechtěla, možná čekala na smrt jako na vysvobození. A to jedné noci opravdu přišlo. Mladý muž plakal to ráno u postele své matky a šeptal svá slova rozloučení. Dobře věděl že pohřbu se nezúčastní, byl rozhodnut. Nechtěl aby ho potkal stejný osud, neváhal a sebral několik málo věcí které vlastnil a schovával před jejich pánem. Věděl že ho budou hledat, tak jako tak a proto neváhal a ve stájích osedlal jednoho z hřebců, které měl na starost a uháněl pryč. Pryč od všech ran a nadávek, hledat místo kde jeho rasa nebyla jen pouhými otroky. Prý takové země existují.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Drobná elfka klečela na kolenou u říčky ve které prala na valše prádlo. Od panského sídla k ní přicházela urostlá postava staršího muže s temným pohledem. Kráčel svižným a rázným krokem. Když uslyšela kroky, přirozeně se přikrčila. 