Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Sared Rozim

obrázek postavySared Rozim

Hlína za nehty a vývar z tuřínu. Zbroj nenávratně chytající rez, bez ohledu na to, jak si sdírám ruce při čištění. V téhle nekonečné válce nejde o nic než vydržet do dalšího žoldu a zaplatit si kurtizánu dřív, než to stihne zbytek batalionu. Poslouchat rozkazy, které příliš nedávají smysl, hnát se do bitev kde jsem jen číslem, součástí jedné figurky na mapě vojevůdců.

Další přesun, prý blíže ke spojeneckým vojskům. Balím věci do jutového pytle a připravuji se na daleký pochod.

Přicházíme do tábora. Smiřuji se s tím, že ty zablácené, potrhané plachty navěky čpící kouřem budou opět asi tak nejblíže tomu, co bych mohl zvát domovem. Rozbíjíme naše stany a stáváme se součástí toho kolosu.

Pátá hodina ranní. Budí mě strohé a suché rozkazy. Povel vždy následovaný sborovou odpovědí. A znova. Synchronizované kroky, cinkot zbrojí. Je brzo na rozcvičku pravidelné armády. Nejspíše tedy jde o žoldnéře, ale ti většinou disciplínou vstávat v pět hodin ráno neoplývají. Zvědavost byla silnější než chtíč dospat se. Vyklubal jsem se ze stanu. Křik přicházel z daleko větší dálky, než se mi původně zdálo. Má mysl jej jen bezpečně odlišila od důvěrně známého lomozu vojenského tábora, proto jsem jej zaznamenal a probudil mě.

Vydal jsem se na cestu. Uvědomoval jsem si, že se blížím ke stanům elitních jednotek. Pokračoval jsem dál, až se přede mnou otevřel pohled na buzerplac. Temně modré pláště, bezchybně vyleštěné zbroje z ocele a stříbra, tvrdé pohledy a dokonalé pohyby plnící rozkazy velitelů. Nad jednotkou vlál modrý prapor se zlatým štírem. Kochal jsem se tím pohledem, dokud jsem nemusel vyrazit na cestu zpět, abych se nahlásil na našem buzerplace. Kterému velel náš kapitán, se stále se zvětšujícím pupkem a v polovičatě oblečené orezlé zbroji.

Když jsem se dalšího dne opět přišel na vojáky podívat, už tam nebyli. Nezbylo mi, než se na ně vyptat, kde se dalo. Jednalo se o Praetoriánskou gardu, frakci lidské rasy, která vládla ve světě zvaném Andaria městu Thyris. Zvěsti hovoří o rozsáhlém, pískovcovém městě s vysokými hradbami, v jehož srdci stojí obrovská citadela, nad kterou vlají právě vlajky se zlatým štírem. Pojednávají o rytířích beze strachu a bez slabosti, kteří čelí všemu, co jejich město ohrozí, a nenechají si líbit nic. O králi, kterému se klaní celé město. O modrých pláštích, které budí respekt i zvláštní kombinaci strachu a důvěry.

To mi dává smysl. Bojovat o město, které stojí za to chránit, po boku lidí, kteří nepoleví.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2020 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist