Na této stránce naleznete odkazy na nejrůznější historické prameny popisující dějiny zemí andarijských, jejich sounáležitostí i obyvatele v nich žijící.
Kapitán na lodi sledoval prapodivný pár. Dáma středních let s hrdě vztyčenou hlavou seděla pohodlně na židli. „Víno!“ Ihned se před ní zjevila sklenice vzácné tekutiny v rukou jejího společníka. Nevzdálil se od ní na víc než několik kroků. Sledoval každé její gesto, každý její pohyb. Jí a tu jejich zatracenou truhlu. „Co tam asi schovávaj?“ zamumlal pro sebe kapitán.
Vystoupili z lodi. Byli prozatím v bezpečí. Kapitánovo mlčení stálo za tu hromadu zlaťáků. Nasála pach přístaviště a zasmála se. „Najdi nám dům můj věrný!“ přikázala a ukázala k hloučku postav. „Ať je to místo opravdu klidné, rozumíš?“
Rozhlédla se po místnosti. Spokojeně pokývala hlavou, zařídili vše podle jejích pokynů. Rychle přešla ke stolku s knihou a netrpělivě otočila několik stran. Do ticha místnosti zazněla slova podivného jazyku. Nebude už déle čekat. „Přiveď služku Věrný, nastal správný čas!“
dne 08.02.11 zapsal(a) Hestie
Rituál
Konečně, pomyslela si, když se zaslechla zvuk zavírajících se dveří a cvaknutí zámku. Otočila se k barbarce. Nepotřebovala znát její jméno. „Chyť ji!“, mírně kývla na sluhu a s nezájmem sledovala, jak se snaží vyprostit z jeho sevření. Z hraběnčiných úst se začaly ozývat slova neznámé řeči. Pevněji stiskla podivnou zbraň ve své ruce. Dokončila první část rituálu. Vyprostila dívčinu ruku ze sevření sluhy a nelítostně zaryla nástroj do dlaně.
S ledovým klidem sledovala, jak z dívčiny ruky odkapává krev. Zvláštní pohár se pomalu naplňoval krví. Pokračovala v odříkávání cizích slov. Teď. Tvář se jí pokřivila v krutém úsměvu když se krev v poháru se vyčeřila.
„Odtáhněte ji!“, rozkázala ledovým hlasem. Oba přiskočili k ležící dívce zhroucené na zemi. Otočila se ke stolu s knihou. „A zařiď ať mlčí!“ vyštěkla.
dne 13.02.11 zapsal(a) Hestie
Nový domov
Hraběnka prohlédla svůj obraz na vodní hladině. Zlostně udeřila do umyvadla, které se zakymácelo a rozlilo svůj obsah na zem. „Takhle mě zradit!“ zavrčela jako šelma před útokem. „Zradit a utéct v půli rituálu…“. Sevřela ruce v pěsti. Pohledem zabloudila o sluhu stojícího v koutě. Na tváři se jí objevil úsměv. Opět ji nezklamal. A navíc, zamyslela se, už nepotřebuje jen ženy.
Rozhlédla se po novém domově. Vybalila pečlivě zabalenou knihu a pohár a spokojeně kývla.
dne 16.02.11 zapsal(a) Hestie
Další stěhování
Hraběnku vzbudilo šedivé světlo procházející skrze okno. „Věrný?!“ Než si její oči stačily zvyknout na světlo, už stál u ní a díval se do země. „Najdi jiný dům, necítím se tu dobře.“, tiše pronesla „A zameť všechny stopy.“ Sledovala, jak odchází splnit její přání. Poté pomalu vstala a začetla se do své knihy.
Měsíc rozlil své světlo po okolní krajině. Sluha ji přes ramena přehodil plášť, zakouzlil kouzlo a vydali se s cennými věcmi na cestu.
dne 19.02.11 zapsal(a) Hestie
(Ne)naplněný sen
Dny pomalu ubíhaly a s přibývajícími hosty k večeři se cílila stále lépe. Byl poslední den, poslední den k tomu, aby byla proměna dokonána. Věrný ji tentokrát nezklamal. Přivedl elfa. Muže… Snažila se křečovitě zachovat úsměv na tváři, když urážel čest jejího domu a její pohostinnost. Jen najít záminku a dostat ho do jejích komnat…
… o několik minut později….
Podívala se do zrcadla a sledovala svou tvář a ruce. Zadívala se na pohár ve své ruce, do kterého ještě před chvílí stékala jeho krev. Žádné stopy času. Opět se ujistila pohledem do zrcadla. Spokojeně se usmála a vypila posledních pár kapek podivné tekutiny.
Rozkázala sbalit její komnatu. Po návštěvě starosty a konzula s tím psem se již zde necítila v bezpečí. Cítila, že ji sledují.
…. o několik dní později….
Oblečená v šatech plebsu. Klobouk nasazený do čela. „Zase ten prašivý pes.“, zavrčela. Kývla na Věrného: „Musíme zmizet.“ Postavila se k portálu. Ta drzost! Starosta! Nemá žádnou úctu. Jak ji mohl poznat? A kde se zdržel Věrný? Zadívala se směrem k městské bráně. „Trest ho nemine“, pomyslela si.
Okamžik na to leželo tělo nádherné dívky v blátě smíšeném s krví a z očí se jí vytrácely poslední záblesky života. Poslední pohled plný nenávisti a překvapení patřil muži ve zbroji z oceli, psovi, který neznal své místo.
Veškerá snaha – léta hledání a zkoušení, množství živých obětí… její úspěchy a zklamání. Vše vyšlo nazmar. Celý život obětovala snaze zůstat mladou a krásnou. Byla tak blízko. A teď ji vše proklouzlo mezi prsty. A proč? Když ve skutečnosti chtěla tak málo….