Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

03.07.17, 21:34 odkaz přidal(a) Rynn
obrazek
Hon na lišku
Sluneční paprsky se opíraly do pískovcových stěn domů. Vzduch v uličkách horkem téměř stál. Až neznámá jezdkyně rozvířila stojatý vzduch. Kopyta jejího černého koně klapala v rychlém tempu o kamennou podlahu. Nesnažila se skrývat. V temném oblečení a šátku kolem tváře byla nepřehlédnutelná, přesto si ji nikdo nevšímal. Snad pološílený výraz v očích nutil kolemjdoucí sklopit hlavu a nestat se středem jejího zájmu.

Seskočila ze sedla svého koně na malém náměstí. Zaklepala na známé dveře a počkala, až se otevřou. Nečekala na slova přivítání. Srazila postavu zpět dovnitř a strhl se boj. Zastihla ji nepřipravenou, bez šance tenhle boj vyhrát. Srazila svou sokyni k zemi a její prohru si pojistila rozdrceným kotníkem. „Příliš mluvíš, liško,“ zaznělo posměšně z úst neznámé jezdkyně. Šílený výraz v očích se ještě prohloubil. S krutou radostí a zvráceným uspokojením vytáhla dýku z boty. Liška, kterou nesnesitelná bolest poslala do chvilkového bezvědomí, se akorát probírala k vědomí. Nestihla ani vykřiknout. Vzduchem se zaleskla čepel a s nechutným *mlask* dopadla na dřevěnou podlahu část jejího ostrého jazyka. Úder do spánku pak liščí vědomí poslal do temnot znovu.

Chlad z kamenných zdí prostupoval do lišcího těla. Těžké okovy přibité na zdi se zařezávaly do jejího zápěstí. Rozdrcený kotník stále bolel, ale amputovaný jazyk už přestal alespoň krvácet. Dívala se do očí své věznitelky a tušila, že to nejhorší teprve přijde...
15.06.17, 22:25 odkaz přidal(a) Rynn
obrazek
Kouzelný kolovrat
„Jsem z rodu de Fénů!“ vřískala mladá šlechtična na roztřesené švadlenky, „nebudu nosit šaty stříbrem a zlatem prošívané! Chci něco nového! Něco, co mě je dostatečně hodno!“ Švihla bohatě prošívanými šaty o zem a demonstrativně na ně šlápla podpatečkem. „Jestli mi do tří dnů nedonesete něco… něco…“ Josefína teatrálně rozhodila ručkama a nakonec vztekle štěkla, „nového! Tak vás nechám předhodit hladovým psům!“

Jak slíbila, tak se i stalo. Třetího dne byly všechny hradní švadlenky předhozeny psům. Josefína se s uspokojením dívala, jak zaživa trhají jejich mladé maso, jak nevinné dívky křičí bolestí a strachem. „Od zítřejšího dne budou na hrad přivedeny všechny švadleny z okolí!" rozkázala panovačně, „všechny stihne stejný osud, dokud nesplníte mé přání!“

Dny ubíhaly a mladých děvčat ubývalo. A marnivá šlechtična stále nebyla spokojená. Její pokoje byly zaplaveny krajkovými šaty rozličných barev a druhů, vysázenými drahokamy, drahými nitěmi, ale stále jí to bylo málo. Stále neměla nic výjimečného.

Teprve až po pár měsících a po litrech zbytečně prolité krve se lid konečně vzbouřil. Vyhledal dva nejschopnější alchymisty a mocného čaroděje. S příslibem jakékoli odměny je lid prosil o učinění přítrže jejího brutálního a marnivého řádění. Souhlasili.

Společnými silami vdechli život prazvláštnímu kolovratu. Zářil zlatavou barvou a lákal nejen svým oslnivým vzhledem, ale i magickou silou, která v něm tepala. Donesli kolovrátek na hrad a s hranou pokorou se sklonili před Josefínou. „Naše paní, strávili jsme dlouhé měsíce bádáním, jaký skvost by mohl docenit vaši krásu s výjimečnost. A hleďte!“ zahráli na správnou notu a šlechtična se s uspokojením a rostoucí zvědavostí usmívala. „Kouzelný kolovrat! Lze na něm utkat nitě z magického mitrilu! Ale!“ vztyčil jeden z alchymistů prst, „spřádat tyto speciální nitě nemůže jen tak někdo. Musí to být krev vznešená, hodná takové pocty!“ Šlechtična se načepýřila. Zprvu je chtěla předhodit za takovou troufalost psům, ale potom v duchu zajásala. Mitrilové nitě! Šaty! To ještě nikdo nikdy neměl. Zatetelila se radostí a rozkázala kolovrat odnést do svého pokoje. Muže se nenamáhala odměnit. Nechala je zavřít, aby se ujistila, že kolovrátek funguje. Měla v plánu je hned poté nechat popravit, aby její tajemství nemohli šířit dál.

Jen o pár okamžiků později si nechala zavolat švadlenu do svého pokoje. Přikázala jí ukázat, jak se spřádají nitě. Jenže ouha. Sotva se marnivá šlechtična dotkla kouzelného kolovratu, zatepalo v něm o poznání silněji. Nestačila ani vykřiknout. Cítila, jak slábne, jako kdyby do sebe kolovrat vtahoval její život a sílu. Její záda se zakulacovala, kůže svraštěla, nohy i ruce chytly třas. Během chvilky se ze šlechtičny s hezkou tvářičkou stala stará seschlá babice. Kolovrat dotepal a v momentě se rozpadl na několik kusů. Josefína se jen tak tak chytla okraje židle, na kterou se těžce posadila. Nerozumněla tomu, co se právě stalo. Švadlenka ze samého šoku padla do mdlob k zemi, a nevnímala tak čarodějův hlas, který zarezonoval místností. „Za své činy jsi odsouzena k nesmrtelnosti v tomhle těle. To, co jsi chtěla jen pro sebe, a pro co si neváhala tak krutě zabíjet, budeš odteď rozdávat jiným. Je to tvá jediná šance na vykoupení, Josefíno! Opatruj kolovrat a pomáhej lidem upříst to, co tobě nikdy nebude patřit! Pak třeba dojdeš vykoupení!“

Babice, v níž by už nikdo kdysi svěží Josefínu nepoznal, se zoufale sesunula k zemi. Chtěla se kolovratu znovu dotknout. Doufala, že se třeba kouzlo zvrátí. Místo toho se místností rozlil ostrý záblesk, který ji na moment oslepil. Sotva se rozkoukala, s ještě větší zoufalostí a bezmocným křikem zjistila, že kusy kolovratu jsou pryč.

Místností se rozléhal čarodějův smích. „Ty kusy kolovratu jsou roztroušeny v daleké ostrovní zemi, směrem na jih. V zemi plné netvorů, tajných míst, jeskyní. Najdi je. Služ lidem, a pak.. třeba někdy… A ah... abych nezapomněl... Nezůstávej dlouho na jednom místě, duše tebou zabitých tě budou pronásledovat a nedopřejí ti klidu a pokoje...“
08.06.17, 18:36 odkaz přidal(a) Metatron
obrazek
Podivný strom
Láska je vždy mocnou čarodějkou, dokáže přinést věci dobré i zlé, smutek i radost. Creónovi, který se zamiloval do Amélie, však přinesla pouze neštěstí.

Velmi dávno, v jiné zemi a době, se mladý muž zamiloval do dívky. Ač se dvořil jak nejlépe uměl, dary nosil a zamilované básně jí skládal, dívka jeho city neopětovala, měla oči pro někoho jiného. Creón, nešťastný a se zlomeným srdcem, proto začal hledat pomoc – a našel ji až u čarodějnice, která mu slíbila, že za drobnou úplatu skutečně dokáže zařídit, aby k němu Amélie zahořela láskou. Ve své zaslepenosti souhlasil se vším, nechal si vzít pramen vlasů i jeden z prstů na levé ruce, což čarodějnice určila jako platbu.

Neviděl však, že zlá žena chtěla získat právě jeho a místo toho Amélii plánovala zničit. Svůj slib přesto splnila, několik let spolu Amélie a Creón žili, šťastně zamilovaní, každý den jen jeden pro druhého. Až jednou zasáhlo kouzlo a mladou dívku proměnilo ve strom.

Co slz její muž prolil, co rituálů zkusil a kolikrát čarodějnici hledal… všechno bylo marné. Zůstal mu jen strom, z jehož kmene se v tichých večerech ozýval pláč a v jehož blízkosti prožil zbytek života, než zemřel stářím.

Až Áine našla k příběhu cestu a Amélii s malou skupinou ochotných pomohla, přestože způsobem sobě vlastním, a s pomocí jedné kouzelnice prokoukla i lži a podrazy zlé čarodějky. Dívka skutečně vystoupila ze stromu, živá a zdravá, a tak i příběh měl přece jen šťastný konec…
02.05.17, 22:38 odkaz přidal(a) Metatron
obrazek
Zatoulané dítě
Děti nejsou vždy radostí. Své o tom zjistila odpoledne jednoho dne i Meira, žena ve středních letech, které se dcera i po několika hodinách nevracela z pravidelné návštěvy lesní mýtiny, kterou tolik milovala, a kde si hrávala s nějakým kamarádem. Hledala po všech městech, dokonce kus lesa sama prohledala, než se s křikem vrátila do ulic – hledala pomoc, dál se sama neodvážila.

Přestože pročesávání lesa a hledání jehly v kupce sena nebylo ten den plánem nikoho, dala rychle dohromady skupinku, kterou lesem vedla až k onomu místu. Tam ovšem, ke své hrůze, nalezla jen smečku hladových vlků a roztrhané tělo, které se ukázalo být chlapeckým. Její naděje neuhasil ani fakt, že podle stop dívku vlci hnali dále jih, až k ruině domu, kde ji konečně našli – vykrvenou a pečlivě nasolenou na kamenném stole ve spižírně dvou lidojedů.

Pár přísahal, že mladou dívku neusmrtil, že sama zemřela na následky svých zranění na prahu zdánlivě opuštěného domu, kde hledala pomoc. Další činy omlouvali hladem a pokročilým věkem, který jim nedovoloval obstarat si dostatek jiného jídla.
Dojem však neudělali na nikoho a slova je neosvobozovaly od jejich činů, ze kterých byli usvědčeni. Po krátké potyčce byl muž usmrcen a jeho žena převezena do lewanského vězení, kde vyčkává na rozsudek.

Meiru tak čekaly jen smutné zprávy, které ji naprosto přemohly. Lítost, výčitky svědomí, zoufalství… to vše nahradilo zbytek pocitů v její hlavě. Snad jen jedno jí bylo malou útěchou. Peníze, které chtěla vyměnit za zprávy o osudu její dcerky Nei, byly vráceny na pohřeb malé dívky. Gesto, ve které ani nemohla doufat – ale takové, které ji zachránilo od zešílení.
13.05.16, 11:34 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Pryč ze severu
V zapadlé jeskyni daleko na severu, kde i přes probouzející se jaro v jižních částech země, skučel ledový vítr a z nebe se snášely sněhové vločky, hlučely rány kladiv a křik mužů doprovázený chraplavým smíchem.

Sněhová pokrývka byla vyšlapaná do úzkých cestiček vedoucích k malému průlezu ve skále, kolem kterého se povalovalo harampádí, třísky a zkroucené hřebíky. Několik mužů nakládalo těžké batohy a torny na hřbety koní, jiní za hlasitého vypravování oplzlých historek vynášeli ven z jeskyně na dřevěných nosítkách další balíky.

„Hejbněte se! Dělejte!“ Z nitra jeskyně se ozval podrážděný hlas. „Z týhle díry chci vypadnout do setmění nebo tady všici zdechneme jako vomrzlý psi!“
Na denní světlo vyšel vysoký muž s ostrými rysy ve tváři. Strniště černých vousů mu na pravé straně narušovala dlouhá jizva. Ve spěchu si svázal dlouhé zchuchané vlasy do ohonu, popadl jeden z batohů na zemi a hodil jej na zvíře. Rozhlédl se po okolí, které se utápělo pod masou sněhu. Zpovzdálí slyšel vytí bílých vlků. Ucítil jemné poklepání na rameno. „Hm?“
„Tare, mám zprávy vod Tarkaskejch. Sehnali dost dřeva a stojej první stěny. V podzemí sou dlouhý chodby, někdá je propadlej strop, ale to se vopraví. Někerý místa už je možný zanýst blechama.“ Muž s uhrovitou tváří vycenil v úsměvu své křivé zažloutlé zuby.
Tarceas s úšklebkem přikývl. „Tvůj zadek zanese blechama celej brloh, Done. Dem, je čas vypadnout. Za chvíli padne tma a ty bílý hladový psiska nám rozervou koně.“

Done mávl rukou nad hlavou. „Deme chásko! Ať eště stihnem v novým hnízdu narazit sud!“
18.04.16, 00:45 odkaz přidal(a) Trist
obrazek
Vykotlaný kmen
Před mohutným kmenem stromu, v lese obklopující Lewan, poletovalo několik zvláštních stvoření, jejichž pohyb sledovaly v měsíčním světle zpovzdálí dvě elfky.
Jsou agresivní. zašeptala jedna elfka směrem k druhé. S tasenou zbraní zahýbala větvemi stromu nad sebou a vystoupila ze stínu. Stvoření bez váhání zareagovalo na blízký pohyb a zaútočilo na svou vybranou kořist, avšak namísto zběsilého úprku nebo bezbranného křiku se od své kořisti dočkalo dvou silných ran mečem. Tělíčko malé víly zapadlo do vysoké trávy a zůstalo nehybně ležet mezi větvemi a bílými ostatky lidských kostí a zubů. Po krátké chvíli elfka poslala k zemi i ostatní okřídlené bytosti a se svou společnicí stanuly před kmenem stromu, který v sobě měl otvor viditelně vedoucí kamsi pod zem a z něhož se vzdáleně nesly zvuky mnoha vílích křídel.
Elfky se na sebe krátce podívaly a pak opatrně vstoupily do tmy vykotlaného kmene...
08.04.16, 23:56 odkaz přidal(a) Walker
obrazek
Svítící portály
V ukryté pevnosti běžel dlouhou chodbou drobný skřet se zprávou v ruce. Doběhl k pracovně jednoho z dohlížejících mágů. Bez váhání vběhl dovnitř. Položil zprávu na stůl a rychle opustil místnost. Mág zavalený několika stohy papírů si dopis přečetl.

Naše útočná skupina byla poražena! Žádám posily! Bariéra drží. Robin, udržovatel čtvrtého portálu.

Mág se svraštěným čelem natáhl ruku a ze štosu vedle vytáhl jednu složku. Chvíli v ní listoval a přečetl si předchozí hlášení.

Portál otevřen a stabilizován. Tábor postaven. Bariéra nahozena. Žádný odpor. Robin, udržovatel čtvrtého portálu.

Mág se opřel v židli a na okamžik se zamyslel. Po nějaké době sepsal svou zprávu a zavolal skřetího poslíčka. Když pozoroval jak opouští jeho pracovnu polohlasně si zamumlal "Tak to mě zajímá, jestli si je troufne vypustit už teď." Ušklíbl se a vrátil se ke své práci.



Příštího dne obdržel opět několik zpráv. Mlčky si je pročítal, když v tom ho jedna zarazila.

Portál dle plánu bez problému otevřen. Tábor byl při stavění bohužel napaden. Naše síly rovněž poraženy. Ztráta velitele při získávání času na zavření portálu. Bariéra nedokončena. Portál úspěšně uzavřen. Boris, udržovatel třetího portálu.

"Hmm." Zamyslel se mág nad nepříjemnou zprávou. "Že by něco nebylo v pořádku? Pro příště musíme zaměřit bezpečnější místo." Vytáhl další zprávy.

Experimenty zdárně pokračují. Brzy se budeme moci zbavit nežádoucích výsledků. Xalam, hlavní alchymista.

Jedna skupina připravena na podporu našich pozic. Další budou následovat. Yremek, velitel zvěřince.

"Konečně!" Zaradoval se mág za svým stolem a vzal další zprávu.

Plán prozrazen. Nedoporučuji útok. Bezejmený

Mág vytřeštil oči a hbitě napsal několik zpráv. Změníme okamžitě plán! Času máme dost. Usmál se.
12.09.15, 15:46 odkaz přidal(a) Galvin
obrazek
Potulná postava
Na březích moře poblíž sutin města Tarkas byla zahlédnuta podivná postava. Loď, která jej dovezla je již pryč.

Postava je nejspíše .....

- 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - archív -

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2020 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist