Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

06.01.14, 15:33 odkaz přidal(a) Zullas
obrazek
Prohnilost krys
Na desce stolu přistál s tlumeným zacinkáním kožený váček. V místnosti bylo přítmí, ve svícnu dohasínalo několik svící, staré závěsy u země okusovala hladová myš a celé toto kouzlo prohnilého doupěte podtrhoval muž s plnovousem, který vzteky zatínal pěsti, až mu zbělaly klouby.
„Víš, co máš dělat. A ať se ti to zatraceně povede! Já tu krysu dostanu, ať chce nebo nechce! Nenechám se okrádat takovým…“ Větu nedokončil, jen rozzuřeně zařval, cínovým pohárem mrštil o protější zeď a usadil se do křesla. „Na co čekáš?!“
Štíhlý mladík popadl váček naditý zlatem a v tichosti se vytratil pryč. Rozzuřených nářků toho starocha měl za poslední dobu plné zuby, ale dokud platil… Samolibě se pousmál. Jakmile se dostal k východu, připojila se k němu skupina tří mužů v maskách. Kývli na sebe jako staří známí, kteří se zdraví při procházce městem. Každý z nich si zkontroloval své zbraně a toulce. Několik šipek napustili jedem, který by zabil během krátké chvíle obřího bizona.

„Hmm, Tarceas. Všude přítomný, všude známý a za tvou hlavu vyplácí místní i odměnu.“
Stáli naproti sobě. Jeden štíhlý a úlisný již od pohledu, druhý vysoký a celý v černém. Oba svírali v rukou zbraně a krčili se před sebou jako šelmy, které číhají na kořist.
„Nechal ses uplatit? Že mě to nepřekvapuje, vždycky si byl nuzácký děcko, který by podřízlo i vlastní matku, kdyby mu z toho vykapaly prachy.“ zavrčel muž v černém. Po jeho slovech se mladík odvážil, zaútočil proti němu a stejně tak učinil i jeho protivník. Bojovali dlouho, když v tom se do zad maskovaného muže zabodla dýka. Bolestivě vykřikl, padl na kolena. Neotočil se, nechtěl vědět, který zrádce jej smrtelně zranil. Tarceas se svalil na zem. Nechali ho tam ležet jako krysu…

Z posledních sil se dobelhal k portálu, kde nahmatal runu Lewanského království. Zde spatřil elfku v zeleném plášti, na zlatavém hřebci, která k němu s rozpačitostí přistoupila. Sípavě dýchal, otíral si krev ze rtů…
„Vydrž,“ pronesla tiše.
V onu chvíli ucítil nový příval bolesti. Do zad se mu zapíchla šipka napuštěna smrtelným jedem…
05.01.14, 14:38 odkaz přidal(a) Zullas
obrazek
Roční období
Léto se chýlilo ke konci. Slunce svými posledními paprsky šimralo drobná kvítka na loukách a v korunách stromů. Příroda věděla, že nastane čas, kdy si musí odpočinout. Letnička putovala celou zemí, loučila se s úsměvem na tváři s každičkým tvorem či rostlinkou, o které pečovala v horkých dnech. V ruce třímala žhnoucí Paprsek, mocný artefakt dvou ročních období.

Plynul den po dni. Listy na stromech a keřích opadávaly, tráva žloutla, veverky si schovávaly své oříšky na horší chvíle. A tak se na jedné z andarijských cest objevil muž se zlatým pláštěm na ramenou, v ruce svíral třpytivou hůl a s tichým prozpěvováním procházel přírodou. Nebylo možné jej spatřit, stejně tak nebylo možné spatřit půvabnou Letničku, dokud oni sami nechtěli, aby byli viděni.

Lidé sklízeli poslední úrodu na polích, loučili se s teplými dny a chystali se na příchod zimy. Některá srdce svíral strach ze zimních vánic. Moc dobře si pamatovali loňské nadělení, kdy umírala zvířata, žebráci umrzali a zásoby potravin se den ode dne tenčily. Modlili se ke všem bohům, aby se tak nedělo znovu.
Podzim se opíral o svou hůl, naslouchal nářkům vystrašených rolníků. Jeho tvář se zkřivila zlobou. Jaro, Léto nebo Zima. Všichni je blahořečí nebo naopak. Jen Podzim zůstává kdesi v zapomnění. A tak je to pokaždé. Cítil se osamělý.

„Zdravím Tě, Léto!“ Podzim rozpřáhl svou náruč, ač to bylo jen gesto pozdravu. Okolo něj a Letničky se rojili jezdci na koních a jiní zvědavci. To byla ona chvíle, kdy je mohli spatřit, protože i Roční období potřebují pomoc…
Žena se zlatou čelenkou ve vlasech a stejně tak zlatým šatem, ze kterého sálal žár, stála naproti svému bratru. „I já tebe, Podzime.“ V jejím hlase byla znát hořkost.
„Stalo se něco?“
„To ona, zase ona. Vyslala své ledové posly, aby mi ukradla Paprsek!“
„A kde ho máš?“
Letnička sklopila hlavu, okolo ní se rozprostřel nesnesitelný žár, až to některé smrtelníky vyděsilo.
„Musíme jej najít, jinak je Jaro s Létem ztraceno,“ řekl rozhodně Podzim.

Zima, krutá a nemilosrdná. Seděla na svém ledovém trůnu na vrcholku hor Imeru. Sněhové bouře za několik posledních dní posílily. Necítila se však natolik silná, aby konečně udeřila a znovu převzala vládu. Chyběla jí jedna jediná věc. Nebýt proklatého Jara, nemusela tuto lapálii vůbec řešit! V ruce svírala hůlku ze samotného ledu, na jejímž vrcholku chyběl kámen...
Jeden z mrazivých Wyrmů sklonil ke své paní hlavu, z tlamy mu uniklo hrdelní zachrčení.
„Ano, najdeme jej a vím, kdo nám s tím pomůže.“ Jediným mávnutím hůlky se ocitla přímo na náměstí starého severského města. Stvůry bloumající městem na okamžik strnuly, chlad okolo nich zesílil. Zima se spokojeně usmála. Věděla, že je na správném místě…

V lesích po celé zemi se objevila hejna havranů. Požírali mršiny a bez okolků agresivně útočili na vše živé. Podzim opatrně uložil na kamennou desku žhnoucí Paprsek. Cítil, že moc artefaktu slábne, ale pořád byl pro některé bytosti tohoto světa smrtící. Konečky prstů poklepal o sebe. Má toho využít?

Ledový krystal se třpytil na vrcholu hůlky z ledu. Artefakt byl úplný, nastal tedy její čas. Zima znovu udeří…
03.12.13, 00:46 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Na prahu bitvy
Celou noc na severu zuřivě sněžilo. Nebylo to nic neobvyklého v těchto končinách a nebylo to nic neobvyklého ani v tomto ročním období.
Líhně u Ilerenu byly zničeny, ale to démona a jeho stvůry nemohlo zastavit. Možná omezit, to ano. S tím si však poradil už dávno. Kdyby se spoléhal neustále na druhé, už mohl mít hlavu přibitou kdesi ke zdi jako jeho padlí druzi. Ne, takový on nebyl.

Moc dobře věděl, co ukřičení smrtelníci chystají, proto nezahálel. Tolik času a sil věnoval tomu, aby se tu udržel a nehodlal se jen tak vzdát. Nic není zadarmo a teď, když je tak blízko, nemohl dopustit, aby ho byť jedna jediná chybička poslala zpět na začátek.

Břeh imerské řeky strážila skupina jednookých hledačů. Každému bláhovému zvědavci zabránili ve vstupu do zamrzlé země, ale ještě jich nebyl dostatek. Kdyby se jim podařilo prolomit hradbu a pobít stráž, mohl by to být problém. Quarazom zamračeně hleděl k vysokým skaliskům na severu. Musel zajistit, aby byla hlavní líheň v bezpečí spolu s tím, co ukrývala. Udeřil holí o zem, několik rampouchů spadlo ze sutin střech. „Vyšlete další! Co nejrychleji! Bitva začíná!“
27.11.13, 07:58 odkaz přidal(a) Zullas
obrazek
Skoro jako lidé
V jeskyni byla tma, jediné světlo bylo z uhasínajícího ohniště. Každý do ohně hodil nějaký předmět. Vejce, kus masa, pavučinu, lesklý šperk, několik mrtvých much, zub, kůži. Oheň se rozzářil jasným plamenem a během vteřinky se v něm začala rýsovat tvář. Všechny bytosti stály bez hnutí, jen jedna z nich, oblečena ve zbroji cosi žvýkala a vyplivovala peří.
Obraz obličeje se na všechny přítomné podíval. „Opět požíráte své soupeře?“ Pojídač vyplivl kus masa a zašklebil se. Tvář spustila: „Dnes se stalo něco, co se dlouho nestalo, hůl získá ten…“
Šklebící bytost natáhla ruce. „Dát nám mocná věc, nám scházet ta pár den.“ Z plamene vystřelily dva uhlíky a popálily ho.
„Hůl získá ten, kdo si ji vybojuje. Proto čtyři z vás dostanou její části.“
Jeden z přísedících se zasmál. „Nebudeme hrát vaše hloupé hry, máme své plány.“ A rozešel se k východu. Obličej však neustal. „Hůl budete mít vy, vy, vy a vy.“ Ohnivou rukou ukázal postupně na pojídače, bytost ověšenou zlatem, bytost držící obří zbraň a nakonec na bytost držící kopí. Usmáli se a i oni odešli. Dva zbývající se dívali do ohně. Tvář se podívala na skupinku nejmenších bytostí. „Nejste vhodní, vaše národy jsou slabé, pokud nás však překvapíte, můžete mít hůl i vy hůl.“ Bytostem se rozzářila očka a rychlostí blesku zmizela z místnosti.
Obličej se díval po prázdné místnosti. „Letos to bude zajímavé.“
20.11.13, 07:44 odkaz přidal(a) Zullas
obrazek
Zpátky v hrobce
„Pane, portál je skoro vytvořen.“ hlásil mladík lichovi.
„Výborně. Otevřete průchod!“
Mladík kývl a začal plnit rozkaz jeho pána. Lich mezitím otevřel urnu. „Bitvu jste vyhráli, ale válku ne!“ Obloha Andarie se začala zbarvovat dozelena. Ve městech začali pomalu umírat lidé a jejich mrtvoly vstávaly a napadaly vše živé. Netrvalo dlouho a lich vstoupil do průchodu. „Hlídejte, bratři. Dnes přijde náš den.“ Vstoupil do hrobky s armádou nemrtvých v zádech.
Jezdec na stráži se otočil. „Znesvětil si našeho krále, zemřeš!“
Nezvaný host se usmál. „ Já budu váš král! Jen co si vezmu to, co mi náleží!“
Strážce vytáhl meč a vrhl se kupředu.
„Tihle mrtví strážci.“ řekl s opovržením a kývl ke svým druhům. Hrobkou se ozývaly zvuky boje. Lich popadl urny a pootevřel je. Někteří strážci přestali bojovat a přidali se k nekromantově armádě. Byl si jistý svou výhrou, cítil ji v kostech. Nevěděl ovšem, že někteří strážci nepropadli moci uren.

O pár hodin později.
Jezdec stál v hrobce svého krále. „Teď bude na několik století klid.“, pronesl směrem k několika dalším přízrakům. Ti kývli a pomalu se začali rozplývat. Jen jeden tam stál a koukal na pětici navrácených uren. „Je divné, že ti živí se stále nemění.“ řekl před tím, než se rozplynul.
18.11.13, 01:41 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Imerské šílenství
Tělo hledače se otřáslo ve smrtelné křeči. Jeho pán trestal v záchvatu zuřivosti každého, kdo mu přišel do cesty. Stačilo prosté mávnutí ruky, několik tichých slůvek a mrtvá těla padala k zemi.
„Vy zatracenci! Vy odporně páchnoucí zdechliny! Prostého Setama jste dostali, ale mě ne. Já se nevzdám. Bude vás to bolet, krev vám poteče z ran a sníh se zbarví do ruda. Několik mrtvých jednotek Hledačů mne nezničí! Mám další! Další a mnohem silnější!“
17.11.13, 17:03 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Oko za oko, krev za krev!
Několik hledačů bloumalo bezcílně lesem. Tento stav trval již několik týdnů. Vlastně od té doby, co vtrhli smrtelníci za hranice ledové země, Imeru. Jejich pán se uzavřel v pevnosti, rozkazy byly nejasné a jeho nálada nevyzpytatelná.

Jeden z hledačů odvrátil své oko od Imeru a stočil jej k Ilerenské pevnosti. Možná by jejich pána potěšilo, kdyby ucítil trochu krve.
12.11.13, 07:00 odkaz přidal(a) Zullas
obrazek
Čtyři není pět.
Starý muž vzal urnu a vyšel ze svého doupěte. „Nesnáším to město plné veselí a života, skončím to jednou provždy!“ Vzal jednu ze svých rób a vytvořil portál. Lewan se brzo stal bojištěm. Muž šířil zkázu a smrt, věděl, že dostane to, co chce.
Boj byl dlouhý ale nepřítel byl poražen. Ležel na zemi, tváří dolů a bez známek života. Ti, co mu odporovali, se radovali z vítězství. Nikdo však netušil, co může taková smrt způsobit.

O několik hodin později.
„Mám předposlední urnu.“ Jezdec položil na podstavec starou karafu. Druhý stín se na něj podíval. „Už zbývá jen jedna, ale cítím, že ten kdo ji vlastní, její moc zneužívá. Musíme ji získat dřív, než bude pozdě.“
Jezdec kývl a zmizel. Druhý chvíli stál a sledoval urny. Zdálo se mu, že něco není v pořádku, ale co?

- 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - archív -

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2021 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist