Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

23.12.18, 23:17 odkaz přidal(a) Rynn
obrazek
VÁNOČNÍ ANDARIJSKÉ LEGENDY
ANDORSKÁ – LEGENDA O HRADNÍ PANÍ
V dobách, kdy na území Andarie neexistovalo císařství jako známe dnes, už ale stál hrad, na jehož základech je vystavěný současný andorský. V té době v něm vládla hradní paní jménem Belle. Upadla v nemilost svých závistivých dvorních dam, které o vánoční čas uplatily místního kata. Ten mladou hradní paní spoutal a uvrhl do vězení.

Po několika dnech se ale Belle ze zamčeného žaláře záhadným způsobem dostala. Od té doby se traduje, že je během vánočních svátků vídána v magických okovech na andorském náměstí, kde trpělivě čeká na své vysvobození.


LEWANSKÁ – LEGENDA O PODIVNÝCH VĚŘÍCÍCH
Eliyen, od malička vychovávána ve víře, vyhledávala na vánoční svátky ostrůvek Nistry. Každým rokem ve stejný čas vykonávala drobný obřad, kde na svatém místě přislibovala Bohyni svou bezmeznou věrnost a pobožnost. Roky plynuly, elfka stárnula, ale ve své víře nepolevila a své zvyky nezměnila.

Jedné zimy ji ale na svatém místě čekalo překvapení. V kruhu tam stálo několik v pláštích zahalených postav. Poprosily věrnou Eliyen, aby pro ně vykonala obřad ve jménu Nistry a vzdala Bohyni hold jejich jménem. Eliyen souhlasila.

Bezprostředně po obřadu se postavy rozplynuly v mlze, jen po jedné jediné zůstal prazvláštní plášť. Dívka jej převzala do svého opatrovnictví a donesla do vesnice. Od vesničanů se dozvěděla, že skupinka podivných byly zbloudilé duše, které sešly z cesty víry. A jen díky Eliyenině silné víře a Nistřině blahosklonnosti došly konečně zaslouženého pokoje.

Lewanem se šíří zvěsti, že se na Nistřině ostrově opět objevila pobožná dívka. Na co nebo koho asi čeká?


THYRSKÁ – LEGENDA O DIVOKÉM LOVČÍ
Staré spisky a útržky, jež se našly v Klášteře Slunce, vzpomínají dobu, kdy v zemi andarijské ještě nebyla města rozdělena na v současnosti známé území. V té době se každý kousek země dělil právem silnějšího. Prales okupoval lovčí s divokýma a nepříčetnýma očima. Lidé se ho báli a povídali si o něm, že je posedlý. Po nocích byl z pralesa slyšet bolestný řev zvěře, kterou pro své potěšení lovil. A lovil ve velkém. Vybíjel zvěř ne pro kůži, ne pro obživu, ale pro sprostou zábavu a radost z utrpení druhých. A když už se někteří lidé odvážili k pralesu přiblížit a požádat lovčího o trochu masa, vyháněl je bičem a zbytečně usmrcená zvířata před zraky hladových pálil, jen aby z nich nikdo potřebný nic neměl.

Snad sama příroda se nad lidmi i zvěří smilovala a lovčího proklela. Říká se, že od té doby bloudí jako přízrak kolem pralesa a čeká na chvíli svého vykoupení. Čeká, až na zvěř v pralese padnou opět zlé časy a on se bude moci pokusit o nápravu svých činů.

Cestou od Vládců strachu, u pralesu u ramene říčky se objevil krmelec pro hladem strádající zvířata. Že by snad lovčí dostal svou šanci na vykoupení?
01.09.18, 00:00 odkaz přidal(a) Dorchaide
obrazek
Zahájení druhého kola volby starosty Andoru
Vážení občané,

zde pro vás mám výsledky prvního kola Andorských voleb.


Truls Rohk - 38 hlasů

Nakrul Sigfried - 37 hlasů

Erthas - 33 hlasů

Wyf - 5 hlasů


Pan Shangallar získal také 5 hlasů, ale z voleb na vlastní žádost odstoupil.
Celkem hlasovalo 117 svědomitých občanů. Všem vám tímto děkuji.

Nicméně vzhledem k faktu, že se žádnému kandidátovi nepodařilo získat nadpoloviční většinu hlasů, budete muset k volebnímu kameni ještě jednou.

Do druhého kola volby o post starosty Andoru postupují pánové Truls Rohk a Nakrul Sigfried.


Od toho momentu až do 7.9. 19:00 lze hlasovat ve druhém kole volby o post starosta Andoru.
V tomto kole vítězí a stává se tak starostou ten kandidát, který získá více hlasů.

V Andoru, 1. září

Kapitán Coltaine v. r.
14.08.18, 20:22 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Věštba
Léto daleko na severu bylo na tamní poměry nezvykle parné. Slunce se opíralo do hladiny široké řeky a ostře se odráželo od vody. Ta'Ziyah mhouřila oči a sledovala po proudu plující loďky s muži z vesnice. Toho dne se od samého rána necítila ve své kůži. Znala ten pocit a věděla, že musí být trpělivá – že odezní.

Okolo večerního ohně sedělo několik dospělých lidí. Starší děti pobíhaly okolo a pokřikovaly na sebe. Muži i ženy mezi sebou mluvily ostrým, podivně znějícím jazykem, který byl známý jen ve zdejších krajích. Ta'Ziyah cítila nepatrné chvění v dlaních. Sevřela je v pěsti a vytetované runy a znaky se na její snědé kůži napnuly. Čáry a klikyháky neznámých znaků se začaly rozrůstat po celé délce paží. Rýsovaly se jí po kůži jako drobní hádci a ve svitu měsíce se rozzářily bílým světlem. Ta'Ziyah zvrátila hlavu dozadu. Oříškově hnědé oči se jí zalily bílou barvou a najednou vypadala jako slepec. Lid kolem ní utichl, děti se zastavily a mlčky sledovaly šamanku.
Roztřesená Ta'Ziyah se probudila z transu o několik minut později. Stejně ostrým jazykem sdělila svým soukmenovcům, že odjíždí.

Šamanka zastavila před andorskou krčmou se dvěma muži. Oba byli oděni ve stejnokroji a snažili se působit mile. Plynulá čeština jí dělala problémy, přesto se dokázali domluvit.
„Já už tu být. Jmenovat se Ta'Ziyah. Nést zprávu.“
„Jakou zprávu? Čeho se týká?“ otázal se jeden z mužů, na jehož hrudi se leskla bílá šerpa.
„Připlouvat sem lodě. Hodně plachet. Celá flotila.“
„Flotila? Mají vlajku?“
„Černá vlajka s lebka chrlící oheň. Ona prostřelená šípem.“
„Kdo je vede? Kdo pluje na těch lodích?“
„Oni Prastaří. Oni tu kdysi kráčet po Andaria. Jejich cíl nejasný, oni možná hrozba…“
01.08.18, 09:49 odkaz přidal(a) Dorchaide
obrazek
Vyhlášení voleb na pozici Starosty města Andoru
Vážení občané císařského města Andoru,

se včerejší půlnocí zároveň odbyla poslední možnost přihlásit se do voleb o post starosty našeho hlavního města.
Přihlášivší v pořadí dle data vhození svitku jsou následující pánové:

Nakrul Sigfried z kmene Drungor
Wyf z cechu Post Mortem
Erthas z cechu Renor Rah d'Har'oloth
Shangallar z cechu Zaklínačů
Truls Rohk z cechu Gladie


Všem přihlášeným patří velké díky už za nabídnutí vlastních schopností městu a císařství.
Od dnešního dne 1.8. až do 14.8. bude probíhat období kampaně, kandidáti mají možnost představit voličům svou vizi a pokusit se tak získat jejich důvěru a hlas.
Poté od 15.8. už proběhne samotná volba přes městský kámen. Ta potrvá až do konce měsíce, tedy 31.8.

Zároveň prosím redaktory plátku známého jako Andarijský Šum, aby jmenované kandidáty vyhledali a během času na kampaň i vydali s nimi uskutečněný rozhovor na téma kandidatury. Za každý takový rozhovor vyplatí hrad na účet redakce 500 zlatých.

Všem kandidátům přeji pevné nervy v kampani a hodně štěstí i ve volbách samotných.

V Andoru, 1. sprna

Kapitán Coltaine v. r.
02.07.18, 18:10 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Souboj pánů
Muž v tmavých šatech, kterému říkali Ranař, se rozmáchl a palicí rozdrtil kotník mučeného otrokáře. Klišé „Když to nepůjde po dobrém…“ vynechal a začal rovnou částí, která pokračovala „…tak to půjde po zlém.“. Uchopil muže za zdravou nohu a pověsil ho hlavou dolů z hradeb Sigmarova valu. „Tak jim řekni, jak to bylo!“ štěkl, otrokář se zafňukáním kvíkl. Až po notně dlouhé době přiznal všem sledujícím, kteří projížděli branami do divočiny, že vodu v Andoru neotrávili Skarfové, nýbrž oni – otrokáři Mercera z Thyrisu.

---------- ---------- ----------


Podzemím se nesly posměšky, které se donesly až k uším Tarcease. U vstupu do jejich doupěte odchytili muži na stráži dva hlupáky. Jakmile se opovážili vstoupit dovnitř, ocitli se nad propastí smrti. Jeden se honosil stejnokrojem herolda a ten druhý jim nestál ani za pohled. Rovnou je označili za žrádlo pro psy a několika dobře mířenými ranami poslali jejich mysl do černoty.

Tarceas prošel poslední dlouhou chodbou, vyčkal, až se ti dva zmátoří a pod šátkem, kterým si skrýval zjizvenou tvář, se ušklíbl.
„Dám ti tři sta jedů a…“ začal druhý muž bez stejnokroje, ale neuspěl. Dočkal se jen odmítnutí a výsměchu. Za tučný úplatek oba dva muže propustil a ve stínech chodeb k sobě svolal několik mužů. Nastal čas, aby Mercerovi oplatil jeho útoky.

---------- ---------- ----------


„Dvacet těl…“ počítal vyhublý muž. Mercer kývl, prohlédl si mrtvoly a mávnul rukou směrem k mužským, kteří svírali otěže koní přes jejichž hřbety těla naložili. „Jdeme. Zkusíme se domluvit na novejch podmínkách, který by nám mohly přinýst kýžený ovoce…“
19.06.18, 16:24 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Návrat otrokáře
Nad Tarkasem zapadalo krvavé slunce. Poslední paprsky hladily výběžky skal a okolní krajina utichala. Několik mužů v černých kožených zbrojích a se zdařile maskovanými tvářemi vcházelo do podzemních chodeb. Loď se sudy i těžkými bednami připlula tentokrát do přístavu bez sebemenších potíží. Bavili se mezi sebou, vtipkovali, pohazovali si v dlaních mincemi a snili o tom, za co je při nejbližší příležitosti utratí. Zastavili se až v rozlehlé místnosti, která jim sloužila jako společenská místnost a kuchyně zároveň. Vonělo zde čerstvě upečené maso, koření a kořalka. U dlouhého stolu bylo plno. Hlahol a smích převahy mužů zaplnil místnost. V čele stolu stál vysoký muž, jednu ruku měl složenou na hrudi a v druhé pevně svíral korbel piva. Delší tmavé slepené vlasy mu splývaly přes ramena, na hlavě měl černý šátek a na sobě tmavé šaty typické pro tyto podzemní končiny.
„Zásilku sme převzali, Tare. Všecko je tentokrát v cajku. Žádný mrzáci se do toho nepletli. Lyra s Verenou se asi činily.“ zasmál se jeden z příchozích směrem k vysokému muži. Tarceas přikývl, posunkem je vyzval, aby se vtěsnali ke stolu a hlasitým zasyčením donutil ostatní, aby na okamžik zmlkli. „Ilerenský krysy hlásej návrat Mercera a tý jeho votrokářský chásky!“ vyřkl zřetelně a na jeho zjizvené tváři se objevil zlověstný úšklebek. „Dostali za úkol přitáhnout jednoho z nich přímo k mejm nohám. Dávejte si zatracenej pozor na to, koho máte za zádama!“ vyzval je. „Nebo pod sebou, chcípáci!“ Muži několikrát udeřili pěstmi do stolů, napili se z korbelů pěnivého piva a pozvedli je k přípitku. „Boj, boj, boj!“

---------- ---------- ----------


„Irvin je mrtvej. Vodchytli sme jednoho z těch Mercerovejch poskoků a poslali ho s Irvinem sem. Enže se srazil někde po cestě s pár dobrákama, co měli potřebu tu zdechlinu zachraňovat. Nedojel…“ hlásil Blonďák. Tarceas stál vedle něj, vyhlížel z dřevěného opevnění k lesům a s vrčivým odfrknutím stočil pohled na Skarfa. V černých duhovkách mu zaplály pomyslné plamínky. „Že sem si nevšim…“ procedil skrze zuby. „Mluv dál.“
„Zistili sme, že se po městech ztrácej různý lidi. Spíš takový ty trosky z přístavů nebo děvky. Tak sem vyslal dva chlapi, ať to vomrknou v hospodách a něco vyzistěj.“ pokračoval chvatně dál. „No a zistili, že ty votrokářský špíny rozhlašujou, že ty lidi vodváděj maskovaný chlápci voblečený do černýho. To ti dojde samotnýmu, že…“ Tarceas to nevydržel. „To mi zatraceně došlo, že to svinstvo hoděj na nás! Cos taky čekal vod takovýho šmejda jako je Mercer?! Dál! Mluv dál…“ vybídl ho znovu a snažil se zmírnit svou rozladěnost. Blonďák se nadechl a tentokrát začal o něco sebejistěji. „Andorský maj novou šerpu. Včera sme ji chytli, když se motala na kobyle kolem portálu. Vodtáhli sme toho heroldskýho dolů a trochu sem ho vyslýchal. Ptal sem se proč spolupracuje s Mercerovic, když už nám teda vodkráglovali Irvina a kde je Mercer zrovna teď. Nevim estli je takovej hrdina nebo nic neví, ale božskou rozhodně nekáp…“ Tarceas se otočil na patě, hbitě sešplhal po žebříku z opevnění a zamířil k malé stáji. Vyskočil na hřbet černého hřebce a vyjel ven za hranice bývalého Tarkasu. Věděl, že jednou nastane situace, kdy budou znovu soupeřit o svá území a vliv. Jenže tentokrát z toho neměl ani tu škodolibou radost…
11.06.18, 19:58 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Pomsta pralesa
Noční ticho pralesa narušovalo jen šumění listů kapradin, pokroucených stromů a dalších podivných rostlin. Občas bylo slyšet i tlumené zavrčení neznámých šelem nebo zaskřehotání barevných papoušků.
Několik spoře oděných žen nazelenalé kůže a s pomalovanými tvářemi válečnými barvami, postupovalo pralesem. V rukou svíraly dlouhé luky, na zádech nesly napěchované toulce a za zády se jim lenivě sunuli černí medvědi jako doprovod. Nadyah se nevrátila a lid byl varován. V lesích přestalo být bezpečno.
04.06.18, 11:33 odkaz přidal(a) Jednooky
obrazek
Chalupova bída
Blonďatá žena, očividně značně nasupená, nakráčela do rozpadající se putyky. Rozrazila dveře a spustila: „Chalupo! Ty parchante! Tys mě tam nechal!“ Obtloustlý postarší hostinský se začal stahovat za pult jako zpráskaný pes. „Já nechtěl, měl jsem hroznej strach!“ „To mě vůbec nezajímá ty všiváku! Kde jsou moje peníze?!“ Chalupa vytáhl zpoza rozvrzaného prkna měšec s mincemi a předal ho ženě. Ta se ušklíbla, spočítala obsah měšce a přikývla. „Dobrá Chalupo. Jestli si zas někdy půjdeš přivydělat, dáš mi z toho třetinu. Nebo se o tom dozví stráže. Je ti to jasný?!“ Hostinský rychle přikýval. Čert mu byl tohle všechno dlužný. Čím si tohle všechno zasloužil? Dostával se jen z problému do problému. Když nezaplatí splátky a výpalné, tak jako tak o hospodu přijde. Co hůř, možná přijde i o život. Když ale nepomůže těm lidem, co mu dneska vyhrožovali, dopadne pravděpodobně úplně stejně. „Čím sis tohle zasloužil, Chalupo.“ říkal si sám pro sebe. Musel něco vymyslet. Vymyslet, jak získat peníze a udržet si hlavu na krku.

- 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - archív -

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist