Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

20.02.24, 22:20 odkaz přidal(a) Tass
obrazek
Hradní škatulata
Vztekle mrštila knihy na stůl před gardisty. „Máme zase uplný ho*no!“ Bezmoc jen stupňovala vztek, který elfka cítila. Neměli ani knihy, ani Eliu. Rozhovor s Paní, který jim měl poskytnout trochu naděje jí neuklidnil. Neměla pocit, že by to co nabízela, mohlo stačit.
„Je třeba předělat všechny časy výměn stráží, i jejich umístění.“ Míšenka jako první promluvila o tom co bylo třeba vyřešit.
„To je kapitánova práce.“
„A naše je nemít strach mu to připomenout.“ Všichni tři shodně kývli.
„Mírné naznačení nemůže uškodit.“
Shodila poškozenou a zašpiněnou zbroj na zem a položila se na postel. Nemohla spát, tížilo jí tolik věcí a její rozčilení nepomáhalo. Jak se blížilo svítání, oblékla se a začala přecházet po pokoji sem a tam jako zvíře v kleci. Konečně! Vyrazila společně s prvními slunečními paprsky a o několik chvil později už stála před Coltainovými dveřmi.

Později odpoledne..

Toho dne bylo na hradě až příliš živo. Vojáci po hradě běhali jako splašení, než si pod Coltainovým křikem správně zapamatovali nové rozvržení hlídek.
Francimor koukal zmateně do svitků. „Poslyš, Lukáši, za hodinu jdeš ty nebo já?“
Lukáš došel ke svitkům. „Teďkon já a pak až ty. Je to tady jasně napsaný, umíš ty vůbec číst?”
Francimor se zarazil. „No.. jasně, že umim! Docela obstojně. Zajímalo by mě proč kapitán tolik řádí, vždyť válku máme za dveřma už roky, ale teď jako by úplně zešílel.”
Gustav, který je celou dobu neslyšně pozoroval, se ozval: „Vy dva ste to neslyšeli? Při obědě se šuškalo, že jedna z rytířskejch se na nás vykašlala. Když zjistila jak moc sme v hajzlu, že radši šla za Vládcem a poklonila se mu.”
Oba na něj s vyvalenýma očima zírali.
Lukáš zatřásl hlavou a jako první se vzpamatoval. „Třeba to sou jen povídačky, já musím na tu hlídku.” Vstal, došel si pro kopí do držáku a otočil se na kamarády. „A pokud ne, tak se modlete, budeme potřebovat pomoc od všech bohů, který znáte."
04.02.24, 22:28 odkaz přidal(a) Kamil
obrazek
Nečekaný turista
"Tak schválně! Jestli tenhle mistr magie dokáže opravdu to, co slíbil, tak konečně ušetříme spoustu peněz a času cestováním," řekl muž v zelené kazajce.
"Ti říkám, že budem rádi, když přežijeme!" odsekl mu kůň.
Mág před nimi začal odříkávat v - pro ně cizím - jazyce jakýsi rituál a přibližně v polovině mu z ruky vypadla hůl. Při pokusu ji zachytit upustil váček, který držel v druhé ruce.
"Do pytle! Co jsem ti říkal?! Je na mol!" vyjekl kůň a už se chystal odskočit. V následující vteřině však, že se jeho tělo podivně natahuje. Připadal si jako guma napínaná do všech směrů. Jeho společník na tom byl stejně. Najednou byli vystřeleni do vzduchu nevídanou rychlostí. Vysoko nad zemí byli uzavřeni v bublině, která po chvíli za velkého výbuchu praskla a oba se začali řítit k zemi. A to velmi rychle k jakémusi bílému povrchu. Naštěstí pro ně, muž v zelené kazajce stihl vytáhnout váček, co získali od obchodníka s vílím prachem a jeho použití značně zpomalilo jejich pád těsně před tím, než dopadli.

"Fujtajbl, co to je?" vyjekl muž v zelené kazajce.
"Sakra, ten je hubenější než ty!" zaklel kůň.
Po krátkém hrdinném setkání s nemrtvým, navázali kontakt s místními obyvateli, kteří je z kruté zimy dovedli do tepla hostince. Celé to setkání však neskončilo úplně šťastně. Mohl za to muž v rudé zbroji, co se vydával za strážce zákona. Krutým způsobem a zcela bez emocí, pobodal jejich obětavého černého zachránce. Po tomto incidentu muž v zelené kazajce a jeho kůň vzali nohy na ramena. Z předměstí utekli jedinou cestou, kterou znali. Vedla do okolních lesů, kde naštěstí narazili na několik ohňů, u kterých se mohli v klidu ohřát.

Museli však být obezřetnější. Jestliže byli lidé ve městech takto násilní, jak se asi chovali lidé v divočině?

27.01.24, 02:43 odkaz přidal(a) Tass
obrazek
Noční úprk
V malém městečku se mezi obyvateli začínala šířit nervozita, císařští vojáci si také šeptali víc než dřív. Hlavní příval strachu, však přišel když se začali balit z města cechy.
Venku už dávno svítily hvězdy, když usedali ke stolu. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše, karty byli rozdány v jejich neprospěch.
"Nezvládneme ho udržet, a zbytečně tam necháme sto chlapů." Elfka se na židli opět zavrtěla, ve snaze se uvelebit.
"Já vím, všechno už jsem slyšel. Můžeš je odvelet, pod jednou podmínkou." Jeho odpověď jí vyrazila dech, čekala přemlouvání, prosby a vysvětlování, všechno krom pochopení a souhlasu. Pokývla mu aby pokračoval.
"Slib mi že dostaneš pryč moje obyvatele, třeba bankéřka.." Než dokončil co chtěl hlas mu několikrát přeskočil. Zadržela ho.
"Dobře vím jak bylo naposledy mě. Nenechám je tam padnout. Slibuji, že je dostanu pryč s vojskem. Potřebuji uvolnění jednotek písemně."

Katty spala neklidně, válka jim sebrala skoro všechny kšefty. Dokonce ani její citronovou limonádu už si nikdo nejezdil kupovat. Uprostřed noci s ní zatřásl hostinský, oči vytřeštěné strachem.
"Vstávej, přišli pro nás. Musíme pryč!"
"Co? Tondo kdo přišel?" Rozespale mžourala za něj, kde stáli dva z císařské posádky.
"Tak honem. Vemte si jen to důležitý co poberete a mizíme. Přišel rozkaz k evakuaci."
Pod rouškou tmy se skupina rozespalých a vystrašených civilistů vydala k Andoru, obklopená vojáky ohlížejících se stále přes rameno a jednou z rytířek. Snad je nikdo neviděl. U Andoru už se odvážili mluvit.
"Ale co můj krámek?"
"Krámek? Chceš skončit přibitá na dřevě a bez kůže?" Pak už bylo ticho.
22.01.24, 21:33 odkaz přidal(a) Jednooky
obrazek
Začátek konce
Ulrich seděl v klidu své pracovny a popíjel víno z Thyrských vinic. Letošní sklizeň byla velmi dobrá. Když v tu chvíli ho vyrušil obrovský výbuch a otřes. Cosi zavrčel a vydal se ke dveřím. Svým rodným jazykem spustil z ochozu na své podřízené sedící v hale pod ním: “Okamžitě zjistěte, co se děje! Do deseti minut chci mít zprávy!” Ti na nic nečekali a rychle se vydali směrem ke dveřím.
Za několik minut byli zpět. Neměli na tvářích zrovna radostné výrazy. Po delší době mlčení je Ulrich pobídl: “Tak spusťte!”
“Zdá se, že něco vybouchlo uvnitř kanalizace. Z některých kanálů se vrací voda nahoru. Z dalších navíc vylézají ta žabí stvoření, která tam žijí.”
Další muž si odkašlal: “Někdo zaútočil zápalnou lodí na přístav. Než jsme zvládli dostat oheň pod kontrolu, shořely nám tři lodě.”
“Válečné?” dotázal se Ulrich.
“Jedna válečná to schytala napřímo, další dvě byly menší pirátské bárky.”
Ulrich jen něco zavrčel když si ve své hlavě sumíroval informace. Pak se podíval na posledního: “A ty nic neneseš?”
“Na polní oblast zaútočily hořící opice.”
Ulrich s podivem zdvihl obočí: “Cože?”
“Erhm… na polní oblast zaútočily hořící opice, hlídky většinu z nich postřílely, Ale shořelo několik stohů slámy a dvě ovčárny včetně ovcí.”
“Jak na nás mohou útočit hořící opice?! Co to je za nesmysl chlape?!”
“Opravdu!”
Další přitakal a potvrdil tvrzení svého kolegy.
“Dobrá. Zdvojnásobte hlídky na hradbách, ztrojnásobte hlídky uvnitř města. Veškerá víka od kanalizace zaházejte pytlema s pískem. Písek ať napytluje zdejší plebs z přístavu a slumů. Zabarikádujte a hlídejte sklady jídla zbraní. Zajistěte, ať se tam ty žáby nedostanou. Stejně tak zdejší lůza. Ať v přístavu zajišťuje pořádek zbytek Kulhavcových jednotek. Vy pak budete zajišťovat pořádek mezi nimi. A pošlete dvanáct čet pročesat okolí města. Chci tam lehkou jízdu, lučištníky a halapartníky!”
“Máme to hlásit i Beztvářnému?”
“Budeme hlásit, až budeme mít co hlásit!”

**********************************
O půl hodiny později v kanceláři Ulricha
Jeden z podřízených rázně zaklepal a vkročil dovnitř. “Pane, dostali jsme jednu z nich. Podle popisu je to ta nová gardistka!”
Ulrich si promnul ruce. “Výborně. To by nás mohlo dostat z problémů. Informujte rovnou i Vládce. O všem.”
“Zařídím, pane!”

**********************************
O další půl hodiny později na Černém hradě
Muž s havraními vlasy a s korunou na hlavě seděl na svém trůnu, obklopen podivnými postavami v černých róbách a kápích. Zprávy z Thyrisu nebyly dobré, ale zároveň nebyly zas tak špatné. Usmíval se a díval se do dáli před sebou, kde stál mohutný stůl. Na něm ležela obří mapa Andarie. “Nadešel čas, dejte plány do pohybu. Ať se všichni připraví. V sobotu zaútočíme. Zároveň dejte vědět do Thyrisu, ať provedou operaci Návnada a Zpráva. A taky, že se za naším novým hostem během týdne zastavím osobně.
14.01.24, 20:54 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Dvě služebné?
Prsty poklepával o desku starého psacího stolku. Sepisoval na svitek řádky, které byly možná urážlivé, ale dle jeho názoru bylo nutné, aby pravdy vyšly na světlo světa. Škrtnul jedno slovo. Pak druhé. Byl rozladěný tím, že si s tím dává takovou práci a nikdo to neřeší. Jak je možné, že si teplá místečka pohlavárů drží lháři, zloději i děvky? A přitom tu už řadu měsíců linčují jednoho z nich z údajné velezrady! Pokrytci. Kdo z nich byl horší? Ten, který chtěl celý tento prohnilý systém dost možná svrhnout, ačkoli tvrdí, že je nevinný nebo ti, kteří se jen tváří, že jim na všem a všech záleží, i když mají sami ruce od krve?! Praštil dlaní do stolu.

Rozhodl se během týdne. Harmonogram služebnictva, který nosil jídlo vězněnému starostovi, znal dobře. Stejně tak věděl, kdo bude hlídkovat u dveří. Do kapsy si strčil tři lahvičky, kus hadru a přes hlavu si přehodil neviditelný plášť. Prošel hradními chodbami a v rohu společenské místnosti gardistů čekal. Služebná přišla téměř na minutu přesně. V rukou nesla podnos s jídlem a pitím. U pokoje vězněného zaťukala a ohlásila se. Byl jí v patách. Pak už bylo vše rychlé. Dveře pokoje se zavřely, odložila podnos, najednou ji držel omráčenou čpavkem v náruči a tiše položil na podlahu. Starosta Thyrisu na to koukal s povytaženým obočím.
"Jsem Zachariáš Ziran, pane," šeptal tiše, když se mu zjevil. Z kapsy vytáhl dvě fialové lahvičky. "Tohle vypijte. Budete na chvíli vypadat jako žena," vysvětloval a koukl po služebné na zemi. Na podrobnější vysvětlování nebyl čas.
"Tak to ji asi budeme muset svléknout," zašeptal nazpět vězněný a svázal si přeroslé vlasy do ohonu.

"Jak vám mohl utéct?!" řval kapitán císařské stráže.
"Ta služebná z toho pokoje zase odešla, pane," bránil se voják na stráži.
"Ta služebná je v tom pokoji a nahá! Jestli zjistím, že jste chlastali ve službě, ponesete si následky!"
13.01.24, 22:24 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Návrat domů
"Slez dolu, Emmi!" zařval na dívku v chlapeckém oblečení, která se stala spolehlivou součástí lodní posádky během několika málo měsíců. Z koše na vrcholu stěžně sledovala dalekohledem obzor. "Je čas vodjet zpátky domů," oznámil jí, když před něj předstoupila. Lodě byly narvané zbožím i zlatem. Kořist bylo potřeba uschovat a získat informace o tom, co se dělo na pevnině Andarie. "Máma bude ráda, ne? A ty moc nečum," zavrčel jako pes na mladíka s naušnicí v uchu, který po dívce loupl pohledem.
"Asi jo," kývla "aspoň si dám konečně k jídlu něco jinýho než rybu a zelí."

Lodě s černými vlajkami, na kterých se skvěly bílé lebky, pozměnily kurz. Na palubě zavládlo mírné napětí. Byla to už řada měsíců, kdy se vydali na širé moře, aby se obohatili o kořist a vyhnuli se bojům s můrami. Moře nebylo jejich domovem, jen je přiživovalo. Svou podstatou nebyl nikdo ze Skarfů pirátská verbež, i když by se pár podobných rysů našlo. Teď tak nějak ale všichni cítili, že je čas se vrátit - do neznáma.

11.01.24, 00:36 odkaz přidal(a) Tass
obrazek
Severní vítr
Na Andor se snášel čerstvý sníh, barbarka se dívala z okna. Kolik už je ho asi doma? Nutkání podívat se domů jí přepadalo už dlouho, tentokrát neodolala. Pro jistotu s sebou vzala do košíku pálenku a maso, co když se ještě drží?
Na dveře Gladijské tvrze zabušila její ruka jen o chvíli později. „Potřebovat tvoje pomoc.“
Barbar oděn celý v rudé se neptal, prostě šel.

Od kláštera Slunce se plížili dvě postavy,zachumlané v teplém oblečení. Když prokličkovali nepřáteli až pod jeskyni, zarazila ho. Dál musela sama.

Jeden z barbarů si zrovna ulevoval u stromu, obrovský chlap, sotva jí uviděl tasil svůj meč a cosi na ní zadrmolil. Kopí odložila už o něco dál, teď zdvihla prázdné ruce. „Hum! Nezabíjet já nemít zbraň.“
Měla co dělat aby rozuměla tomu co říká, po chvíli pochopila že válečník se jmenuje Bjorn, asi. Z pod pláště vytáhla zabalený košík plný masa a kořalky. „ Už muset mít hlad a žízeň. Mráz už bejt moc i na vás za chvíli tady pochcípat.“ Barbar svojí hatlamatilkou souhlasil. Zvěř už umrzla a zásoby docházeli. „Moct já pomoct vy. Moct s já odejít pryč, pak moct najít jiná jeskyně, nebo moct pomoct vy bojovat se zlo..“
Správně namítal, nač pomáhat těm co u nich loupí. Rozmluva nebyla lehká každé slovo musel luštit pěkně dlouho.. „ Cc z tho mt, kdž mm umt zz vv?“
Učinila nabídku, pak se rozhodla zahrát na jeho hrdost. Lhostejně pokrčila rameny a podívala se na něho. „Moct chcípnout tady na hlad, bojovat a dostat do velká síň a nebo zdrhnout jako slepice.“ Poslední přirovnání pohrdavě frkla směrem k Bjornovi. Nemýlila se, když se začal rozčilovat ona už se usmívala. „Mst rct ostat“ Rozohněný barbar se vracel k jeskyni a nechal jí samotnou. Když osaměla, užívala si každou vločku která na ní dopadla i přes třeskutý mráz, tady byl sníh jíný.. Lepší! Vrátil se zanedlouho i s odpovědí, jak čekala stařešinové zůstávají na místě. Zbytek jí více než potěšil.

Mávla na postavu schovanou za stromy, před nimi se objevil portál k Andoru. Menší polovina z kmene se vydala hledat nový domov, zbytek mužů se za pořádného lomozu vydal za ní Andorem. „Mt honě tt ptí co hřtt?“ Vycenila zuby k úsměvu. „Mět dost pití i holka co hřát.“
Zbývalo oznámit na hradě že mají nové spojence.
10.01.24, 12:22 odkaz přidal(a) Rynn
obrazek
Vězeňská návštěva
Byla pozdní noc, když se přede dveřmi věznice ozval klapot koňských kopyt. Spolu s ním se citelně ochladilo. V momentě kdy klapot ustal, se ozvala obrovská rána a těžké dveře věznice se rozletěly směrem dovnitř. Vzápětí vešla klidným krokem štíhlá ženská postava v rudé róbě a kouzelnickým kloboukem stejné barvy, posazený tak, že jí nebylo vidět do tváře. V jedné ruce držela obrovské ocelové kladivo, které by žena jejích dispozic jen stěží za normálních okolností mohla udržet. Volnou ruku držela dlaní vzhůru, a nad ní jako by levitovaly drobné světélkující krystalky. Na první pohled by se mohly zdát jako krystaly ledu, ale měly krvavě rudou barvu.Žena se rozhlédla po místnosti. Nejdříve směrem ke stříbrem vystužené cele, kde byla uvězněná a spoutaná zrzka, a vzápětí ke schodům, kde se začal ozývat rychlý sled kroků několika strážmých. "Stát!" Ozval se rozkaz jednoho z nich, následovaných výstřelem z kuše.

Šipky se jí zabodly do hrudi a lehce ji jejich náraz vyvedl z ladného pohybu. Klidným hlasem pronesla: "Přicházím vyřešit váš problém s upírkou. A jsou dvě možnosti, jakým způsobem bude řešení probíhat. Buď mi dáte klíč od cely, vrátíte se nahoru a budete dělat, že jsem tu vůbec nebyla. Ráno vše nahlásíte na hradě s tím, že jste nemohli nic dělat. Což je naprostá pravda. Nebo se mě pokusíte zastavit, nebo třeba zkusíte proklouznout ven a jít pro posily. V tom případě se s vámi budu muset vypořádat stejně, jako s těmi tlustými ocelovými dveřmi. Nikdo nebude vědět, co se tu stalo, protože z vás zbude jen krvavá louže. A venku jsou mí věrní lovci, kteří vás odloví, než se dostanete k městské bráně."

Žena cosi téměř neslyšitelného zašeptala a z venku se ozvalo vlčí zavytí. Strážní velmi rychle zvážili své možnosti. Během chvilky ženě přistál u nohou svazek klíčů. Poměrně rychle našla správný klíč od cely a odemkla ji. Drobně se usmála a řekla: "Odcházíme."

- 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - archív -

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist