Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
V malé boudě, uprostřed lesů pobíhal plešatý stařík s úctyhodným plnovousem od kotlíku ke kotlíku. Tu něco přimíchal, tam něco přilil. Celou dobu si pro něco mumlal a co chvíli se podíval na malé hodiny, ve kterých se sypal písek. Jak se zdálo, přípravy dospěly do finální fáze. Oba kotlíky začínaly bublat. Stařík skočil za převrácený stůl dokonale nacvičeným parakotoulem a na hlavu si narazil improvisovanou helmu vyrobenou z kusu drátu, šnečí ulity a čepičky na spaní. Směs v pravém kotlíku nabyla černou barvu dehtu a kotel se pomalu se syčením rozpouštěl. Naproti tomu, druhá látka začala potichu pobublávat a hrála všemi barvami duhy. Alchymista, vědec, řemeslník, malíř, sochař a poustevník v jedné osobě ještě chvilku vyčkával. Když nabyl jistoty, že je to bezpečné, vydal se shlédnout své dílo. Pomalu ponořil lžíci do barevného lektvaru, trochu nabral a pomalu polkl, vyčkávajíce. „Snad to tentokrát vyšlo.“ Chvíli se nic nedělo. Pak začínal cítit že to přichází. Něco přichází. Až to přišlo. Škyt. Z úst mu vyletěla malá bublina duhové barvy. Zklamaně zabručel. „Zase to nevyšlo. Pořád si nepřipadám jiný. Akorát mě teď bolí žal--“
Mezitím duhová kulička doplula vzduchem k protější stěně a tam praskla. Ozvala se rána podobná úderu hromu a stěna s polovinou střechy zmizela v mraku třísek a stébel. Leonardo da Quirm se po chvíli dusivého kašle a počítání končetin zvedl ze země. Popadl hůl, která ležela opadál, pak opírajíce se o ni vyšel ven. S pohledem na zbývající polovinu chaloupky myslel jenom na jedno. „Musím jít hledat dál.“
Zamykat se nepokoušel ...
