Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
....připadá mi to jako včera, kdy jsem poprvé potkala bratra Sika a chtěla mu pomoci zabít démona, jenž se usídlil v podzemí kláštera. Celý příběh se začal odehrávat již dřive, ale já ho znám jen z vyprávění...
"To snad není pravda! Jak to, že nefunguje správně, tak jak má?" rozčiluje se Aishlyn.
"Nevím zcela jistě proč nefungují, ale vím o někom kdo ano. Poskytl jsem jim přístřeší u nás v Ilerenu." řekl Herold Fafner
Aishlyn byla seznámena se dvěma bratry. Jedním z nich byl Sik a druhým Ruf. Oba byli mniši z Řádu Slunce. Oprava portálů není žádná legrace a také to něco stojí. V případě Havantského portálu to bylo několik tisíc mramoru a pískovce. Bratr Sik se snažil opravit portál co nejdříve. Během doby bádání s zkoumání se Aishlyn začala více zajímat o celý Řád. Bratry si oblíbila a ráda by pro ně udělala něco na oplátku.
Po pár týdnech težké práce se to podařilo. Všichni byli rádi, že mohli opět využívat městských portálů. Když již nebylo co opravovat, tak se bratři svěřili se svým posláním. Chtěli najít podle starodávné mapy klášter, který kdysi jejich řád obýval. Domluvili se, že se vydají na cestu za hledáním. Skupinu tvořili bratři Sik a Ruf, Herold Fafner, který si vzal s sebou pár lidí, kterým důvěřoval a stejně tak i Aishlyn.
Mapa je svým značením vedla přes celý Imer, až do jeho skal na severu. Bylo to zvláštní místo, ikdyž se nacházelo v zemi, kde vládla po celý rok zima, tak klášter (respektive jeho časem zničené zbytky) byl postaven na travnaté ploše. Byli opatrní, když procházeli ruinami. Vyšli na palouček, kde stála postava, sálalo z ní neuveřitelné teplo...
Sik s Rufem k ní začali promlouvat, ale nedokončili ani pár vět a onen muž je přerušil zlým hlasem. Chtěl ať urychleně opustíme tohle místo. Bratr Ruf mu oponoval a svým neuváženým jednánim, byť nevědomky, se k němu přiblížil na velmi blízko. Muž zařval a celý se rozletěl, na místo něj tam stál demon. Tak strašného tvora si málo kdo dokáže představit. Vrhl se po Rufovi a roztrhal jej...
Mezitím již z různých zákoutí začaly vylézat pekelné příšery a chtěli je rozsápat. Bylo nás poměrně dost, tak jsme je zničili. Bylo to tolik smutné, protože nás opustil bratr Ruf a Sik k tomu neměl daleko. Ležel na zemi a nedýchal. Společnými silami jej přetočili a snažili se probrat k životu. Těch málo minut se zdálo jako věčnost, ale nakonec se podařilo. Nikdo neměl tušení, že Sik ovládá tak mocnou magii. Kouzlem zahnal démona Oftermise (později se dověděli jeho jméno) do podzemí kláštera a vchod zabezpečil silnou magii, která měla všechny ochránit. Všichni truchlili nad Rufovou smrtí...
Bratr Sik se rozhodl, že klášter nechá znovu postavit a uvede jej do původního stavu. Jak Fafner, tak Aishlyn nabídli materiální pomoc, našlo se i pár dalších ochotných pomoci, mezi nimi i řemeslnice Eliška, která byla celým Řádem naprosto uchvácena.
Démon Oftermis byl neustálou hrozbou pro nás všechny. Dával o sobě docela často vědět bušením do skály, kdy se země otřásala a ze skály padaly kameny....
„ze vzpomínek Aishlyn“
Klášter Slunce, bratr Sik a Chane
Jeden takový jeho záchvat zuřivosti přivedl moje kroky do kláštera. Je to skutečně kouzelné místo. Seznámila jsem se se Sikem a zjistila, co velmi silného se nachází v tom podzemí. Bratr Sik se snažil pátrat v různých knihách, jestli nenajde něco co by vedlo k jeho zničení...
Uplynulo pár týdnů a po Sikovi ani vidu ani slechu, začala jsem se o něj obávat. Nechtěla jsem uvěřit, že by někam odjel a nerozloučil se.
Po pár měsících bezradnosti jsem potkala podivného muže. Vypadal jako poustevník, avšak něco mi na něm bylo povědomého, ikdyž jsem zatím nevěděla co. Muž se mi představil jako Urusikiru. Téměř nic si nepamatoval. Pod ochranná křídla si ho vzal Lewanský Naladris - Chane.
Jednoho dne jsem měla od Chaneho vzkaz, že se musíme sejít ve věci našeho společného známého Urusikira. Přemýšleli jsme, jak mu nejlépe pomoci k navrácení paměti.
Řekla jsem Zoltanovi, že mám podezření kdo může Urusikiru být. Rozjeli jsme se za ním. Zoltan vzal moji ruku a spolu s jeho ji ukázal Urusikirovi. Na našich prstech se třpytily snubní prstýnky. To bratr Sik nás oddával. Muž se, při pohledu na ně, zakřičel a upadl do bezvědomí. Vyvedlo nás to z míry, ale rychle jednali a snažili jsme se ho probrat. Moc se nám to nedařilo, tak jsme jej přenesli pod strom a hlídali, aby se mu nepřitížilo.
Druhý den se probral a zmateně se na nás díval. Nejlepší z toho dne bylo, že nás jmenoval jménem. Byla jsem tak ráda, že je to doopravdy on, ztracený bratr Sik. Díky jeho znovu objevení jsme mohli pokračovat v hledání řešení o zničení Oftermise..
Když Sik trpěl ztrátou paměti, tak se mezi ním a Chanem vyvinulo přátelství, proto se i Chane zapojil do těžkého ůkolu. Strávili jsme mnoho času nad řešením celé té věci. Můsím říci, že i já jsme s Chanem dobře vycházela, umí člověku naslouchat a pochopit ho. V jeho společnosti jsem se cítila naprosto v bezpečí. Ani jsem si nevšimla, kdy pomalu a jistě došlo k přejítí hranici přátelství. Nepřemýšlela jsem ...
Naše indicie nás zavedli na různá místa. Třeba klášter na ostrově, kam nás vzal lodí ochotně pan Zedd, kde jsme dostali k zapůjčení jednu prastarou knihu. Doufali jsme, že najdeme odpovědi na naše otázky. Sik si knihu vzal k přečtení.
Démona měla zničit nějaká zbraň, bylo to sice posunutí vpřed, ale zároveň krok zpět. Neměli jsme představu, kde hledat. Nejhorší bylo, že Oftermisova síla se začínala více projevovat častějším bušením do skály. Sik rozhodl, že se pokusíme sejít dolů do podzemí, tak aby o nás nevěděl. Viděli jsme Oftermise jak má ponořený pařát ve fontáně a jako by do něj přicházela magická síla. Podle Sika je to magická lesní fontána. Vzbudilo to v nás ještě větší strach a tím nové úsilí v pátrání...
Chane mi pověděl, že možná máme řešení a to v podobě kopí, které mělo byt ukováno z podivných surovin. Ovšem i tenhle plán nevyšel a neměli jsme opět nic.
V klášteře se rozmnožili pavouci a dělali neplechu. To, že se tam rozmnožili jen tak jsme si mysleli do doby, než jsme viděli odkud vylézají. Posílal je napovrch Oftermis. Jeho síla porostla. Byl schopný přes bariéru vysílat kouzla, naštěstí byla dostatečně silná a stále nás ochraňovala.
Na nějaký čas se Oftermis odmlčel, tušili jsme, že čerpá sílu. Je těžké být bezradný, začala jsme propadat panice. Chane se mě snažil uklidňovat, stále věřil, že zvítězíme.
Vypadalo to jako zemětřesení, kusy skály padaly na zem, div někoho nezabily, ale to démon potěšením mlátil do stěny. Ty hrozné otřesy měly za následek sesutí balvanů kousek u klášterního portálu. Ve skále se rýsovala klenba. Že by tajná cesta? Díky těm otřesům se u kláštera objevilo dost lidí, aby sme se mohli pokusit prokopat cestu. Po hodinách tvrdé práce se podařilo. Průchod vedl k moři. Sik s Fafnerem se bavili o molu, které by se tam hodilo. Díky němu by bylo možné, aby bratři z ostrovního kláštera mohli přesídlit sem. Oftermis poslal na povrch své služebníky - pavouky. Sik byl raněn a nevypadalo to s ním moc dobře, snažila jsem se ze všech sil o něj postarat a zachránit ho. Nemohl zemřit, přece nedovolil, aby zvítězil. Ten den jsem si uvědomila co pro mě znamenají - Sik a Chane. Nedokážu ani domyslet, co se stane, až tenhle boj skončí. Nebude nás již nic poutat k sobě. Bude pryč i po přatelsvtí mezi mnou a Sikem nebo po začínajícím ...nemohu to popsat... Chanem? Nevím, jestli bych se přes to uměla přenést.
Až bylo molo dokončeno, tak jsme se domluvili na plavbě. Doprovázel mě rytíř Vox a Reši. Chane si k sobě vzal druhého naladrise - Celeborna a Zedda, který se opět ujal kormidla. Vezli jsme bratrům zpět vypůjčenou knihu a pozvání k návštěvě Sika. Přijali nás přívětivě jako posledně, jen Zedd byl zklamaný, že si na něj jeden z bratrů moc nepamatoval - pozorovali spolu hvězdnou oblohu. Na zpáteční cestu jsme s sebou vzali bratra Sola a pro Sika jejich bagetky, které má tak rád. Zedd zakotvil loď v Lewanu, do klášteru Slunce jsme použili portál. Bylo to velké shledání. Oba bratři si měli co vyprávět. Sol byl znepokojený démonem stejně jako my. Čím více jsem poslouchala rozhovor, tím víc jsem byla vzteklá. Určitě za to mohl fakt, že Oftermis k nám promlouval za bariérou a vysmíval se nám. Již tolikrát jsme proti jeho poskokům bojovali a nemělo to konce. Poslal na nás svoje pavouky. V zápalu boje jsem nehlídala Sikova záda. Zase jej pokousal pavouk, podruhé již, během pár dní. Vypadal špatně. Bratr Sol jej vzal do pokoje, aby načerpal sily. Druhý den nebylo po bratrech ani památky. byl to jako zlý sen. Zrovna teď, když Oftermis co nevidět opustí svoje vězení, pokud něco neuděláme. Moje nálada opět klesla k bodu mrazu, až mi bylo strašně z toho, jak protivná jsem byla na Chaneho, bála jsem se, že ho odeženu, a já nechtěla. Musím se naučit ovládat, pořád jsem si ta slova opakovala...
V den finálního boje mi bylo ještě hůř. Co když nepřežijeme? Zklameme a on zvítězí?? Chtěla jsem Chanemu říci, že je pro mne důležitý, ale nemohla jsem, bylo by to jako přiznat, že selžeme a proto mu to říkám právě teď. Nicméně jsem chtěla, aby to věděl, pokud to nepřežiju. V davu lidí, co přišli pomoci v boji jsem našla Zedda a odtáhla ho stranou. Než jsem ze sebe vykoktala co jsem chtěla říci, tak mi Zedd vyrazil dech, tím co řekl a potom po mě chtěl slib, že se budu snažit přežít kvůli tomu. Dala jsem mu ten slib. Vrátili jsme se k ostatním. K velké úlevě byl přítomen i Sik. Chtěl Chaneho a mě vedle sebe. Bariéra vyslala tři proužky světla a obklopila nás jasným světlem a sama zmizela. Oftermis měl volný průchod. Sik požehnal všem bojovníkům, kteří se vrhli do podzemí. Statečně bojovali, snažili se zprůchodnit cestu přes pavouky. Poslední co si pamatuji je: Oftermis s jeho pomocníky, poté svěží vzduch-studená zem a slib, který jsem dala jednomu elfovi...
Pokud to bude někdy někdo číst, nechť omluví moje krátké zápisky. Události se staly dávno předtím, než jsem začala psát tenhle deník.
