Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
"Ještě jedno!" křikl opilý muž na hostinského v Imerské krčmě. Na stole přistál pěnivý korbel a několik sklenek kořalky. Protože ta v Imeru léčila všechno. I kocovinu, která měla teprve přijít. "A máme dotáhnout lodí nějaký," krkl si jiný chlap a napil se, "hodně cenný věci, protože za přepravu platili předem. A fakt hodně. Ze severu říkali." "Hmpf," odfrkl opile ten první. "Tak až to dovezete, zapijem to. Mohl bys něco z povozu stáhnout do našich kapes, ne? Na lahvinku, pěknou holku nebo.." hlasitě zakašlal a už nepřestal.
Z rohu místnosti je sledoval pár hnědých očí. Postava seděla ve stínu, pokuřovala dýmku a přes hlavu měla kápi. Na první pohled cizinec, možná nějaký hraničář z hor. "Cenný věci," zašeptal si sám pro sebe a vyhodil na stůl pár mincí, které se rozkutálely do všech stran.
Ve starém podzemí se linul pach hniloby a rozkládajících se těl drobných tvorů. Trojice mladíků, kterým bylo sotva sedmnáct, prošla kolem veliké místnosti se starým dubovým stolem. Uvnitř byly desítky mužů a žen, kteří jedli, pili, hlasitě se bavili nebo trávili svůj volný čas hraním kostek. "Jak dlouho ještě?" zamrmlal jeden z nich. Zrzavá žena, která je vedla spletitými chodbami, sykla. Přeskočila několik nášlapných dlaždic. "Jsme tu. Otevřela dveře do menší místnosti. V rohu stékala ze stropu voda v kapkách. U stolu seděl vysoký muž. Delší tmavě hnědé vlasy měl mastné, na zjizvené tváři několikadenní strniště. Dýkou si líně okrajoval jablko. "Tři?" zeptal se vrčivým hlasem. "Mlíčňáci," potvrdila žena a popostrčila je vpřed.
Muž k nim konečně zvedl oči. Hrotem dýky se pošťoural v zubech. "Méno?" ukázal zbraní na jednoho z nich. "Ethan," odvětil mladík. Další dva se představili jako Jay a Vincent. "Víte, co se stane, když to poděláte?" padl nepříjemný dotaz z úst chlapa u stolu. "Uhm, když nás chytěj?" ujišťoval se Jay. Kývnutí mu potvrdilo jeho domněnku. Zachvěl se a promluvil: "Oprátka." "Ta vás čeká u šerp. Tady?" Chlap lehce rozpřáhl ruce. "To bude zatraceně pomalý."
Přepadení karavany proběhlo víceméně dle očekávání. Stíny hrály ve prospěch několika maskovaných mužů a doprovodnou stráž se jim podařilo zabít těměř ihned. Samozřejmě se nevzdávali bez boje, ale nad prudkými jedy, které trávily jejich těla, vyhrát nemohli. "Drž to!" funěl Jay. Táhli těžkou bednu, přes kterou byly natažené dráty se skrytým výbušným zařízením. Bylo třeba ji přenést do skrýše k deaktivaci. Ethanovi prosvištěla nad hlavou čísi palice. Obklíčili je jezdci. Spustil provazy od bedny k zemi a dal se na útěk. Za sebou už jen slyšel ostrý výbuch, protože se nějaký naivka hrabal v něčem, čemu nerozumí. Doufal, že mu to urvalo ruce.
Rozbité hliněné nádoby, spálená sláma, trčící dráty a trosky bedny ležely na lesním palouku. Okolo se v nočním oparu zalesklo několik světélek. Nazlátlé, načervenalé, téměř černé. Kolem nich to ševelilo. Pak se světélka vytratila. Zůstala jen neporušená zlatá truhlička se zapečetěným zámkem.
