Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Druhá šance
Desátník Brian Hodan byl šestnáctileté ucho, které se přidalo k císařské stráži na popud svého otce teprve nedávno. Mladík měl na hlavě kučeravé hnízdo blonďatých vlnek a ve tváři vepsanou nevinnost. Tu noc, kdy zmizel, se šel “zaškolit” ke korbelu piva a několika sklenkám kořalky se svými přáteli do přístavní krčmy v Andoru. Bylo tam vždycky živo - bardi se střídali u nástrojů i písní, osazenstvo hrálo karty, kostky nebo házelo dýkami na terče. Hostinský byl rád, že stačí narážet soudky, aby upokojil žíznivé krky násosků. “Jdeme!” zavelel voják Walsh, Brianův kamarád ze služby. Byly tři hodiny po půlnoci, když se rozhodli opustit přístaviště. Táhli se ulicemi zpět k hradu, navzájem si sebe dobírali a cestou ještě dopíjeli poslední láhev kořalky. Ani jeden si nevšiml, že se za nimi plíží stíny. “Co to kur…!” stačil vykřiknout popuzeným hlasem voják Dray. Bylo to rychlé. Dostali se do bitky s několika maskovanými muži, kteří byli v noční tmě sotva vidět. Vojáci padli omráčení k zemi. “Vodtáhněte je na domluvený místa,” ozval se vrčivý hlas. “Uvidíme, jak si panstvo cení jejich kejháků.” Dlouhánova ruka vystřelila do stínu, ze kterého vytáhl podobně maskovaného mladíka. Prsty ho svíral pod krkem. “Dávám ti druhou šanci, mladej. Dojdeš za nima, vysvětlíš jim podmínky. Jestli to poděláš, seš tuhej. Rozumíš?” “J-jo, všemu, pane,” řekl přidušeně mladík. “Co výpalný?” zavrčel znovu hlas. “Všechno vybraný, Tare. Dneska platili a ještě děkovali,” zachechtal se jiný muž. “Žádný mrtvoly na úklid.” “No,” odkašlal si hrubý hlas Ranaře. “Nechal sem se krapet unýst.”
Tarceas zakroutil očima. “Tak to svinstvo po sobě spláchni,” řekl s nezájmem a mávl nad tím rukou. Poté opustil se skupinou město.
Seznam zboží
Několik lodí se blížilo k břehům Andarie. Některé působily majestátně, jiné na tom byly o poznání hůř. Dlouhá plavba v severních divokých mořích jim dala zabrat. “Až dorazíme ke břehům, dojdeš na hrad a spustíme vyjednávání,” úkoloval muž se zjizveným obličejem jiného. “Dáš jim tenhle seznam. Řekneš, že tu hradní chásku máme naloženou na lodi. Tohle sou podmínky,” vysvětloval a přihodil další svitek. “Tyhle dva maj největší cenu.” “A když odmítnou?” zajímal se námořník. “Otrokáři nabídnou na jihu dost. Jedna z nich je elfka, druhej kouzlí - exotický zboží,” zašklebil se zjizvenec.
Uklidnění Athona
Malým domkem se nesl křik ženy. Klečela na kožešině před krbem, kterou zbarvila krev do ruda. Bolest ji rozechvěla celé tělo. Synka, kterého porodila předčasně, držela v náruči. Neplakal, nebyl mezi živými.
Plavovláska uložila zavinuté tělíčko na oltář v Athonově chrámu. Cloumal jí žal i vztek. Nevěnovala mu jedinou modlitbu, ale jen slova plná hořkosti: “Tady máš svého třináctého syna, Athone. Doufám, že tě na čas upokojí, lidmi zapomenutý chudáku.”
