Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
"Tak schválně! Jestli tenhle mistr magie dokáže opravdu to, co slíbil, tak konečně ušetříme spoustu peněz a času cestováním," řekl muž v zelené kazajce.
"Ti říkám, že budem rádi, když přežijeme!" odsekl mu kůň.
Mág před nimi začal odříkávat v - pro ně cizím - jazyce jakýsi rituál a přibližně v polovině mu z ruky vypadla hůl. Při pokusu ji zachytit upustil váček, který držel v druhé ruce.
"Do pytle! Co jsem ti říkal?! Je na mol!" vyjekl kůň a už se chystal odskočit. V následující vteřině však, že se jeho tělo podivně natahuje. Připadal si jako guma napínaná do všech směrů. Jeho společník na tom byl stejně. Najednou byli vystřeleni do vzduchu nevídanou rychlostí. Vysoko nad zemí byli uzavřeni v bublině, která po chvíli za velkého výbuchu praskla a oba se začali řítit k zemi. A to velmi rychle k jakémusi bílému povrchu. Naštěstí pro ně, muž v zelené kazajce stihl vytáhnout váček, co získali od obchodníka s vílím prachem a jeho použití značně zpomalilo jejich pád těsně před tím, než dopadli.
"Fujtajbl, co to je?" vyjekl muž v zelené kazajce.
"Sakra, ten je hubenější než ty!" zaklel kůň.
Po krátkém hrdinném setkání s nemrtvým, navázali kontakt s místními obyvateli, kteří je z kruté zimy dovedli do tepla hostince. Celé to setkání však neskončilo úplně šťastně. Mohl za to muž v rudé zbroji, co se vydával za strážce zákona. Krutým způsobem a zcela bez emocí, pobodal jejich obětavého černého zachránce. Po tomto incidentu muž v zelené kazajce a jeho kůň vzali nohy na ramena. Z předměstí utekli jedinou cestou, kterou znali. Vedla do okolních lesů, kde naštěstí narazili na několik ohňů, u kterých se mohli v klidu ohřát.
Museli však být obezřetnější. Jestliže byli lidé ve městech takto násilní, jak se asi chovali lidé v divočině?
