Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
V malém městečku se mezi obyvateli začínala šířit nervozita, císařští vojáci si také šeptali víc než dřív. Hlavní příval strachu, však přišel když se začali balit z města cechy.
Venku už dávno svítily hvězdy, když usedali ke stolu. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše, karty byli rozdány v jejich neprospěch. "Nezvládneme ho udržet, a zbytečně tam necháme sto chlapů." Elfka se na židli opět zavrtěla, ve snaze se uvelebit. "Já vím, všechno už jsem slyšel. Můžeš je odvelet, pod jednou podmínkou." Jeho odpověď jí vyrazila dech, čekala přemlouvání, prosby a vysvětlování, všechno krom pochopení a souhlasu. Pokývla mu aby pokračoval. "Slib mi že dostaneš pryč moje obyvatele, třeba bankéřka.." Než dokončil co chtěl hlas mu několikrát přeskočil. Zadržela ho. "Dobře vím jak bylo naposledy mě. Nenechám je tam padnout. Slibuji, že je dostanu pryč s vojskem. Potřebuji uvolnění jednotek písemně."
Katty spala neklidně, válka jim sebrala skoro všechny kšefty. Dokonce ani její citronovou limonádu už si nikdo nejezdil kupovat. Uprostřed noci s ní zatřásl hostinský, oči vytřeštěné strachem. "Vstávej, přišli pro nás. Musíme pryč!" "Co? Tondo kdo přišel?" Rozespale mžourala za něj, kde stáli dva z císařské posádky. "Tak honem. Vemte si jen to důležitý co poberete a mizíme. Přišel rozkaz k evakuaci."
Pod rouškou tmy se skupina rozespalých a vystrašených civilistů vydala k Andoru, obklopená vojáky ohlížejících se stále přes rameno a jednou z rytířek. Snad je nikdo neviděl. U Andoru už se odvážili mluvit. "Ale co můj krámek?" "Krámek? Chceš skončit přibitá na dřevě a bez kůže?" Pak už bylo ticho.
