Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Na Andor se snášel čerstvý sníh, barbarka se dívala z okna. Kolik už je ho asi doma? Nutkání podívat se domů jí přepadalo už dlouho, tentokrát neodolala. Pro jistotu s sebou vzala do košíku pálenku a maso, co když se ještě drží?
Na dveře Gladijské tvrze zabušila její ruka jen o chvíli později. „Potřebovat tvoje pomoc.“
Barbar oděn celý v rudé se neptal, prostě šel.
Od kláštera Slunce se plížili dvě postavy,zachumlané v teplém oblečení. Když prokličkovali nepřáteli až pod jeskyni, zarazila ho. Dál musela sama.
Jeden z barbarů si zrovna ulevoval u stromu, obrovský chlap, sotva jí uviděl tasil svůj meč a cosi na ní zadrmolil. Kopí odložila už o něco dál, teď zdvihla prázdné ruce. „Hum! Nezabíjet já nemít zbraň.“
Měla co dělat aby rozuměla tomu co říká, po chvíli pochopila že válečník se jmenuje Bjorn, asi. Z pod pláště vytáhla zabalený košík plný masa a kořalky. „ Už muset mít hlad a žízeň. Mráz už bejt moc i na vás za chvíli tady pochcípat.“ Barbar svojí hatlamatilkou souhlasil. Zvěř už umrzla a zásoby docházeli. „Moct já pomoct vy. Moct s já odejít pryč, pak moct najít jiná jeskyně, nebo moct pomoct vy bojovat se zlo..“
Správně namítal, nač pomáhat těm co u nich loupí. Rozmluva nebyla lehká každé slovo musel luštit pěkně dlouho.. „ Cc z tho mt, kdž mm umt zz vv?“
Učinila nabídku, pak se rozhodla zahrát na jeho hrdost. Lhostejně pokrčila rameny a podívala se na něho. „Moct chcípnout tady na hlad, bojovat a dostat do velká síň a nebo zdrhnout jako slepice.“ Poslední přirovnání pohrdavě frkla směrem k Bjornovi. Nemýlila se, když se začal rozčilovat ona už se usmívala. „Mst rct ostat“ Rozohněný barbar se vracel k jeskyni a nechal jí samotnou. Když osaměla, užívala si každou vločku která na ní dopadla i přes třeskutý mráz, tady byl sníh jíný.. Lepší! Vrátil se zanedlouho i s odpovědí, jak čekala stařešinové zůstávají na místě. Zbytek jí více než potěšil.
Mávla na postavu schovanou za stromy, před nimi se objevil portál k Andoru. Menší polovina z kmene se vydala hledat nový domov, zbytek mužů se za pořádného lomozu vydal za ní Andorem. „Mt honě tt ptí co hřtt?“ Vycenila zuby k úsměvu. „Mět dost pití i holka co hřát.“
Zbývalo oznámit na hradě že mají nové spojence.
