Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Byl večer, ulice pískovcového města osvětlovaly pouze lucerny a měsíční svit. Před pár minutami se ozval výbuch u hlavní brány. Nic co by ostříleného vojáka zneklidnilo. Na obsazení města je zapotřebí víc, než pár sudů s trhavinou. I tak nechal kapitán Ulrich Gurtdum posílit hlídky. Většina Říšských vojáků byla v pohotovosti. Rozruch však nastal někde jinde. Přístavní čtvrtí se nesly zvuky boje. “Co ti vzteklí psi zase tropí?” pomyslel si kapitán. O chvíli později se ozval výbuch z přístavu. “Poručíku, vezměte dvě čety a okamžitě se tam vypravte. Vyřešte situaci, případně dojeďte pro posily.” Poručík pouze přikývl a jízda se dala do pohybu. Hned za ní byli v závěsu kopiníci a lučištníci.
***
Poručík přijel do přístavu právě ve chvíli, kdy letělo do povětří poslední molo. “Zünde das Schiff an!” křikl na lučištníky, kteří ihned začali pálit zápalné šípy na poničenou bárku. Na pískovcové části mola se marně snažila skupinka císařských probojovat davy zbojníků, otrokářů a teď již i Říšských jednotek. Některým se podařilo záhadně zmizet, ale tři z nich se po chvíli snažení podařilo udolat. Byli naživu. Ale jen bohové věděli, na jak dlouho.
***
Beztvářný předal jednomu vojákovi zakrvácený plášť v barvách cechu Post Mortem. Cosi v něm bylo zabaleno. “Zítra to s bílou standartou dovezeš do Andoru na císařský hrad. Mám tu ještě nějakou práci. A pošli mi sem Kulhavcovu třináctou četu z šestého pluku.” Voják pouze přikývl a vydal se od věznice směrem do centra města.
***
Bylo již kolem půlnoci, když skupinka říšských vojáků vesele hvízdala cizokrajnou melodii. Při tom stloukali kříže a zasazovali je do země. Opodál stál malý povoz, ze kterého kapala krev.
Když práci dokončili, stáhli z povozu tři velké kusy masa, které vzdáleně - tvarem a konzistencí - připomínaly lidské postavy. Dvě mužské, jedna ženská. Ani jedna z nich nebyla pokrytá ani tím nejmenším kousíčkem kůže. Vojáci těla přibili hřeby ke křížům, pronesli pravděpodobně pár morbidních fórků cizí řečí na účet obětí. Následně z jedné torny ležící opodál vytáhli několik lahví Havantského Ležáku. Připili si, a pak za stále dobré nálady odtáhli povoz zpět do města.
