Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
"Dávej bacha, tupče!" sykl tiše jeden z maskovaných mužů na druhého, kterému se smekla noha na střešní krytině. Opatrně přelézali střechu polorozpadlého domu v chudinské čtvrti Andoru, aby se nepozorovaně dostali
do zad městským strážníkům. Byla deštivá noc, což se jim moc nehodilo, protože se hlídači před kapkami deště chodili schovávat pod převislé stříšky věznice.
Vhod jim přišel až povoz se zběsilým koněm, který kolem nich s hlasitým dupotem proběhl a za povozem jeho pán s křikem, aby ta mrcha zastavila!
Využili onoho momentu, aby se přiblížili, a jakmile kůň s chlapem zmizel ve tmě, zaútočili. Museli být přesní, aby nestihli spustit poplach.
Jeden ze strážných přesto sáhl po rohu, aby zatroubil, ale stihl jen napůl zakvičet než byl nadobro umlčen. Maskovaní se obezřetně rozhlédli jestli se někdo neblíží, zatáhli těla mezi sloupoví věznice a pokračovali ve svém úkolu.
Trvalo dalších dvacet minut než přemohli i stráž na ochozech. Poté se dostali k věznicím, kde v jedné pospával na pomočené slámě muž a ve druhé zbídačená žena. Nebudili je, vytáhli z kapes úzké trubičky a vyfoukli z nich šipky napuštěné jedem, jež po několika vteřinách každého z vězňů usmrtila.
Kapitán Coltaine stál před velikým stolem v andorské starostovně. Ruce držel sepnuté za zády a tvářil se rozčileně. "Jak mohli nováčci hlídat věznici?!" zopakoval již po třetí. Očima propaloval kastelána Karamona - dočasného správce
Andoru. "Šest mrtvých strážných a dva vězni!" zuřil.
Karamon seděl ve vysokém ušáku a nevěděl, jak zareagovat. Tušil, že kdyby řekl cokoli, nic to na věci nezmění.
Byl to malér. Veliký.
