Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace
rss trubači

Co je nového?

Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky.
Víte, jak odkazovat na novinky?

vše - quest - turnaj - zpráva - vyhláška - kronika - města - vyhledávač δ

26.09.19, 09:41 odkaz přidal(a) Arella
obrazek
Čas pomsty
„Žuch!“ vykřikl dětský hlas a ozval se pisklavý smích. Vysoký muž stál ve stínu chodby, opíral se ramenem o vlhkou zeď, která prorůstala mechem, a sledoval rozdováděné dítě pobíhající v bahnitých loužích. Mělo v ruce klacík a dloubalo do slizů. Kolem dítěte pobíhaly tři ženy, dováděly spolu s ním a smály se. Čas od času odehnaly chapadla plížící se bažinou, protože vystřelovaly hnilobně zapáchající tekutinu. „Laz, dva, či!“ počítalo dítě šťouchance, při kterých se sliz rozpůlil na dvě části, a ty se snažily utéct z dosahu klacíku. Muž se tiše zasmál, znělo to spíš jako vrčení psa. Po jeho boku se objevili dva kumpáni a s tolerancí se podívali na tyátr před sebou.
„Čekáme rozkazy, pane,“ ozval se jeden z nich. Druhý, ramenatější, si stoupl za vysokého muže a popleskal ho bratrsky po rameni. Nepotřeboval rozkazy, stačilo mu jedno jediné slovo ke konání činů.
„Všecko hotový?“ zeptal se vysoký. Oba muži svorně kývli. „Všecko. Kudly, šípy, jedy, zvířata. I holky. A todle je pro tebe. Donesli to dneska ráno.“ Podali mu svitek s pečetí. Když ho rozvinul, spatřil úhledné a jemu dobře známé písmo. Očima přelétl text a štěkavě se rozesmál. Pak svitek zmačkal a nacpal si ho do kapsy kalhot. Psaní přišlo vhod. I když ho hnala touha po pomstě, z tohohle mohl ještě něco vytěžit.
„Hodinu po západu vytáhnem,“ rozkázal a oba muži opět kývli. Ramenatější sevřel natěšeně pěst a zavrčel. Vzdálili se zrovna ve chvíli, kdy se prostorem roznesl dětský výkřik. „Smldim!“ žalovalo dítě. Přiběhlo až k němu a s prstíkem nataženým k chapadlu, krčilo nos. „Jak starej chlap,“ zachechtal se.

Podzimní večer byl nečekaně příjemný. Obloha byla jasná, hvězdy zářily a v okolí měst byl slyšet maximálně štěkot psů nebo hlahol z místních krčem. Stíny se plížily desítky siluet mířících k otrokářským baštám v jižní části země. Proradné a úplatné děvky rozptýlily hlídkující muže a umožnily tak vetřelcům snadný průchod okolní krajinou až k hradbám. Vše se stalo ve zlomku vteřiny. Ze stínů vystoupili muži i ženy v tmavém oblečení, s šátky přes ústa i vlasy. V rukou svírali dlouhé i krátké dýky, luky, palice nebo kopí. Řev otrokářů při krvavém masakru byl slyšet široko daleko. Ti v černém pracovali rychle, tiše a s minimálními ztrátami. Takový byl rozkaz.
„Mrtvoly spálit!“ zavelel vrčivý hlas. Vysoký muž přecházel po hradbách starého opevnění. Zastavil se na místě, ze kterého měl výhled na les topící se ve tmě. Tím směrem se nacházel prales, kde se v podzemních ruinách skrýval jeho nepřítel. Pootočil hlavu a zavětřil. Do nosu ho udeřil pach spáleného masa, kůže a látky. Na nádvoří pevnosti byly navršené mrtvoly a hořely. Kolem hlavy mu proletěla useknutá ruka a následoval ji šílený smích. Štěkavě se zachechtal a ukázal ramenatému muži pod sebou prostředníček. „Deme! Tady sme hotový!“ zavelel znovu.

„Sejměte toho hajzla!“ zařval během boje. „Ranaři! Chyť ho! Sejmi ho! Hlavu! Ne hlavu!“ řval znovu. Prorazili hlídky otrokářů u pralesní pevnosti a vnikli do podzemí. Divoký boj mezi černými a oranžovými plášti se zvrhl v krvavou řežbu. Mercerovi muže probudil zvuk varovného rohu, a tak se stihli chopit zbraní a bránit se. Většina z nich byla pobita nebo otrávena. Ranař po výkřiku zahlédl hlavu Mercera, jak se tlačí davem k východu, aby utekl. Probil se za ním, rozmáchl se palicí a srazil ho k zemi. Otrokář se přetočil na záda, bolestivě vyhekl, až se mu zkroutila tvář. Když spatřil hromotluka, začal se pozadu plazit pryč. Ranaře to pobavilo, šíleně se zasmál a rozmáchl se podruhé. Mercer stihl jen zařvat, než mu palice prorazila hrudník. „Tarceasi!“ zahulákal s chechotem. Skarf se otočil po hlase a v ruce Ranaře spatřil odřezanou hlavu otrokáře Mercera. V druhé ruce svíral dlouhou kudlu, ze které ještě odkapávala krev. Ušklíbl se, pustil mrtvolu muže, kterému právě podřízl hrdlo, a překročil ji. Došel k ramenatému Skarfovi, převzal si hlavu a otočil se k bojovníkům za sebou. „Mercer je mrtvej! Spalte mrtvoly, zbytek sejmout!“ zavelel. „Dělejte, pokračujem dál! Voranžový pláště sou rozlezlý jak krysy!“

ostatní

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist