Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
ANDORSKÁ – LEGENDA O HRADNÍ PANÍ
V dobách, kdy na území Andarie neexistovalo císařství jako známe dnes, už ale stál hrad, na jehož základech je vystavěný současný andorský. V té době v něm vládla hradní paní jménem Belle. Upadla v nemilost svých závistivých dvorních dam, které o vánoční čas uplatily místního kata. Ten mladou hradní paní spoutal a uvrhl do vězení.
Po několika dnech se ale Belle ze zamčeného žaláře záhadným způsobem dostala. Od té doby se traduje, že je během vánočních svátků vídána v magických okovech na andorském náměstí, kde trpělivě čeká na své vysvobození.
LEWANSKÁ – LEGENDA O PODIVNÝCH VĚŘÍCÍCH
Eliyen, od malička vychovávána ve víře, vyhledávala na vánoční svátky ostrůvek Nistry. Každým rokem ve stejný čas vykonávala drobný obřad, kde na svatém místě přislibovala Bohyni svou bezmeznou věrnost a pobožnost. Roky plynuly, elfka stárnula, ale ve své víře nepolevila a své zvyky nezměnila.
Jedné zimy ji ale na svatém místě čekalo překvapení. V kruhu tam stálo několik v pláštích zahalených postav. Poprosily věrnou Eliyen, aby pro ně vykonala obřad ve jménu Nistry a vzdala Bohyni hold jejich jménem. Eliyen souhlasila.
Bezprostředně po obřadu se postavy rozplynuly v mlze, jen po jedné jediné zůstal prazvláštní plášť. Dívka jej převzala do svého opatrovnictví a donesla do vesnice. Od vesničanů se dozvěděla, že skupinka podivných byly zbloudilé duše, které sešly z cesty víry. A jen díky Eliyenině silné víře a Nistřině blahosklonnosti došly konečně zaslouženého pokoje.
Lewanem se šíří zvěsti, že se na Nistřině ostrově opět objevila pobožná dívka. Na co nebo koho asi čeká?
THYRSKÁ – LEGENDA O DIVOKÉM LOVČÍ
Staré spisky a útržky, jež se našly v Klášteře Slunce, vzpomínají dobu, kdy v zemi andarijské ještě nebyla města rozdělena na v současnosti známé území. V té době se každý kousek země dělil právem silnějšího. Prales okupoval lovčí s divokýma a nepříčetnýma očima. Lidé se ho báli a povídali si o něm, že je posedlý. Po nocích byl z pralesa slyšet bolestný řev zvěře, kterou pro své potěšení lovil. A lovil ve velkém. Vybíjel zvěř ne pro kůži, ne pro obživu, ale pro sprostou zábavu a radost z utrpení druhých. A když už se někteří lidé odvážili k pralesu přiblížit a požádat lovčího o trochu masa, vyháněl je bičem a zbytečně usmrcená zvířata před zraky hladových pálil, jen aby z nich nikdo potřebný nic neměl.
Snad sama příroda se nad lidmi i zvěří smilovala a lovčího proklela. Říká se, že od té doby bloudí jako přízrak kolem pralesa a čeká na chvíli svého vykoupení. Čeká, až na zvěř v pralese padnou opět zlé časy a on se bude moci pokusit o nápravu svých činů.
Cestou od Vládců strachu, u pralesu u ramene říčky se objevil krmelec pro hladem strádající zvířata. Že by snad lovčí dostal svou šanci na vykoupení?
