Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Slunce se pomalu přesouvalo za obzor. Jen několik posledních slunečních paprsků se odráželo na hladině vodního příkopu nedaleko prostorného cechovního sídla. Teplý letní vánek pronikal otevřenými okny do útrob plné jednací místnosti. Dopřával zúčastněným trochu čerstvého vzduchu při jinak tíživé atmosféře.
“Velice Vás tu vítám. O to víc, že je to zřejmě naposled,” ujmul se slova muž stojící v čele stolu. Cítil upřené pohledy všech. Zakusovaly se do jeho tváře, do jeho očí. Nikdo ale nepromluvil. Tiše vyčkávali na další Jindrova slova. “Je tomu bezmála sedum let, co jsme se rozhodli založit náš cech s tím, že ochráníme Hvězdnou knihu. Tu se nám podařilo uchránit před mnohým nebezpečím. A nakonec se nám ji podařilo zničit.” Na moment se odmlčel. Přemítal o událostech minulých a rozhodnutí, které museli učinit. Vybrat si svou další cestu.
“Rozhodli jsme se chránit republiku, aby se nerozdělila, zůstala samostatná, ale nečekali jsme spojení ostatních cechů proti tomu. A zničení naší snahy,” Jindra se znovu odmlčel a sáhl po připravené sklenici vody, aby smočil vyprahlé rty. “Jelikož jsme náš úkol nesplnili, jsme tedy nuceni s hanbou odejít, jelikož se neskloním před někým, kdo není schopen s námi ani jednat. Nikdy jsme nepřijali nové postavení Goméze,” Jindra se napřímil a rozhlédl se po místnosti. Chvíle ticha, která nastala, dodávala celé situaci na vážnosti. Ve tvářích všech členů bylo patrné stupňující se napětí. “Tudíž vás vyzývám k hlasování o rozpuštění cechu.”
Sedm rukou se vymrštilo do výše.
“Tedy ujednáno,” opřel se dlaněmi o desku stolu a souhlasně přikývl, “sejdu se se správcem a odevzdám mu naši zástavu…”
