Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Žena chodila dokolečka po místnosti. „Tak si to zopakujeme. Já se postarám o past pro ty čmuchaly. Ranaři, ty povedeš hlavní úderný tým. Co nejrychleji dovnitř, na počtu mrtvých nezáleží. Blonďáku, až budete na místě, postarej se o přepravu kořisti z místa činu. Poté, co dokončím svůj úkol, sejdu se s vámi na místě a pomůžu s přepravou.“ Pak vytáhla štos magických svitků. „Tohle máme od našich přátel. Pomůže nám to dostat se jak dovnitř, tak ven. Rozdejte to všem ostatním, co umí kouzlit. Až bude výdělek zajištěn, vyplatíme podíl našim kolegům a naše cesty se rozdělí.“ Všichni přikývli na znamení souhlasu a rozešli se.
Bylo krásné jarní odpoledne a na paloučku poblíž Andoru bylo nezvykle rušno. Maskovaní muži rovnali do komínků bedny s neznámým obsahem. Opodál stála žena a tiše brnkala na lyru a potutelně se usmívala. „Co to tu děláte paní?“ Ozval se dětský hlas kousek od ní. Otočila se a přešla k němu. „To je tajné drahoušku. Víš co to znamená, že?“ „Jasně!“ „Když už jsi tu, dám tobě i tvým kamarádům mazlíčka a něco dobrého k jídlu. Ale jen když slíbíš, že sem přivedeš lidi z Andoru. Klidně jim řekni, co jsi tu viděl.“ „T…tak joo!“
Andorem se nesl křik a zmatek. Spousta maskovaných mužů proběhla hřbitovní branou, v jejich čele stál postarší muž s hladce oholenou hlavou krom bílého chocholu zdobícího jeho lebku. Rozmáchl se obřím kladivem, a jeden ze strážných se složil mrtev k zemi. Podobný osud čekal každého, kdo se mu postavil do cesty. Mezitím po střechách pospíchal maskovaný elf, jemuž z pod pirátského šátku čouhala blonďatá kštice. Seskočil ze střechy poblíž Andorské banky ve chvíli, kdy už byla většina jeho kolegů uvnitř budovy banky. „Ty mříže! Hned!“ Muž s kladivem se ohlédl a pak s ledovým klidem rozdrtil lebku křičícímu bankéři. Ozvala se série výbuchů, ale mříže stále držely. Muž s kladivem přešel k mřížím, mocně se rozpřáhl a mříže se rozletěly. Blonďatý lupič v tu chvíli začal předčítat magická slova ze svitku, a během okamžiku se před ním objevil portál. Před bankou se ozvalo zaržání koně. Z jeho hřbetu sesedla žena, které z pod černého pirátského šátku čouhaly dva zrzavé copky. Vešla dovnitř a začala rozkazovat. „Noste vše, co tam je! Honem!“ A jala se předčítat magická slova ze svitku. „Deset minut! Za chvíli sem dorazí další stráž! Mizíme! Kdo neprojde do minuty, jde domů pěšky!“ Po minutě už byla většina lupičů pryč. Obě osoby udržující portály na sebe přikývly, a v tu samou chvíli prošly portály, které se za jejich zády zavřely.
O několik hodin později na neznámém místě:
Několik maskovaných zločinců stálo v lese s obrovskou truhlou. Před jejich zraky se otevřel portál, a vyšlo z něj několik mužů v róbách. „Tady je váš podíl.“ Řekl jeden z lupičů. Jeden z čarodějů s nejzdobnější róbou přikývl. Luskl prsty, a truhla se sama zvedla ze země a přiletěla jednomu z dalších mágů do náruče. Ten se pod tíhou truhly málem skácel k zemi. „Děkujeme za spolupráci. Nashledanou.“ Usmál se a společně se svými druhy odešli portálem pryč.
