Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
V zapadlé jeskyni daleko na severu, kde i přes probouzející se jaro v jižních částech země, skučel ledový vítr a z nebe se snášely sněhové vločky, hlučely rány kladiv a křik mužů doprovázený chraplavým smíchem.
Sněhová pokrývka byla vyšlapaná do úzkých cestiček vedoucích k malému průlezu ve skále, kolem kterého se povalovalo harampádí, třísky a zkroucené hřebíky. Několik mužů nakládalo těžké batohy a torny na hřbety koní, jiní za hlasitého vypravování oplzlých historek vynášeli ven z jeskyně na dřevěných nosítkách další balíky.
„Hejbněte se! Dělejte!“ Z nitra jeskyně se ozval podrážděný hlas. „Z týhle díry chci vypadnout do setmění nebo tady všici zdechneme jako vomrzlý psi!“
Na denní světlo vyšel vysoký muž s ostrými rysy ve tváři. Strniště černých vousů mu na pravé straně narušovala dlouhá jizva. Ve spěchu si svázal dlouhé zchuchané vlasy do ohonu, popadl jeden z batohů na zemi a hodil jej na zvíře. Rozhlédl se po okolí, které se utápělo pod masou sněhu. Zpovzdálí slyšel vytí bílých vlků. Ucítil jemné poklepání na rameno. „Hm?“ „Tare, mám zprávy vod Tarkaskejch. Sehnali dost dřeva a stojej první stěny. V podzemí sou dlouhý chodby, někdá je propadlej strop, ale to se vopraví. Někerý místa už je možný zanýst blechama.“ Muž s uhrovitou tváří vycenil v úsměvu své křivé zažloutlé zuby.
Tarceas s úšklebkem přikývl. „Tvůj zadek zanese blechama celej brloh, Done. Dem, je čas vypadnout. Za chvíli padne tma a ty bílý hladový psiska nám rozervou koně.“
Done mávl rukou nad hlavou. „Deme chásko! Ať eště stihnem v novým hnízdu narazit sud!“
