Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Stvoření Ledové královny
Zima. Mrazivé roční období, kdy peřinky třpytivého sněhu pokrývají celou zemi až k hranicím jižanských měst, kde i v těchto měsících svítí slunce.
Zima několikrát mávla dlaní. Kolem hlavy jí poletovaly vločky a přímo před ní se seskupovaly do nejasného obrazce. Jedno, druhé, třetí mávnutí a hle! To, co se zdálo být nejasným, se najednou proměnilo v siluetu postavy. Byla to žena. Bělostná kůže zářila v odlesku měsíčního svitu, stejně tak i splývavé vlasy, které čechral slabý vítr.
Královna zakroužila ve vzduchu prstem, na kterém jí ulpěl chomáček ledové mlhy. Jemným fouknutím jej poslala k neznámé siluetě, přičemž se kolem ní ovinul a zahalil tak křivky těla do mrazivého hávu, na který se sesypaly sněhové vločky a celou tuto ledovou nádheru dokrášlily svou nevinností a třpytem.
Zima přistoupila blíž, prohlížela si své dílo. Chvíli chodila kolem dokola, prsty si přemýšlivě mnula bradu, až jimi nakonec luskla. Další mávnutí ruky s sebou přineslo několik drobných rampouchů. Kroužily ve vzduchu, tvarovala je k dokonalosti, dokud z nich nevzešla koruna. Opatrně ji usadila na temeno hlavy ledové bytosti.
"Ledová královna," pronesla s hrdostí v hlase. A tak vdechla život své nové mrazivé dámě.
Pohádka
V časech tak dávných, že je už dnes nikdo z nás nemůže pamatovat, se proslýchalo, že je zde království, které po celý rok pokrývá tuhý led a sníh. Mnoho udatných bojovníků se jej vydalo hledat, ale nikdo z nich se nevrátil. Několik babských klevet vypráví o jejich hrozivé smrti, kdy jim srdce zmrzlo a poté se roztříštilo na tisíce kousků. Kde je však pravda?
Dětem se vypráví pohádka o Ledové královně z Bílého království, jejíž krása byla dokonalá. Oči měla modré jako studánky, dlouhé vlasy jí splývaly volně až do pasu a připomínaly barvu čerstvě napadaného sněhu stejně jako její šaty, které se překrásně třpytily v odlesku slunce za mrazivého rána.
Nejeden muž podlehl jejímu šarmu. Čistá mysl se jim zvrátila a oni byli ochotni obětovat i svůj vlastní život jen, aby dosáhli přízně sličné paní. Zapomněli na přísahy, zapomněli na rodiny. V ruce často svírali meč a neváhali setnout byť jen malé dítě, pokud tak kázala královna.
Ovládáni její krásou a mocnou magií, pomáhali rozšiřovat vliv Její Výsosti po celé zemi, až jednoho dne objevili národ, který učaroval samotné královně. Věru, netoužila po těch živých, toužila po tom, co svedli s kovem. Jejich um byl dokonalý, jejich zbraně neporazitelné! Chtěla je, musela je mít!
A tak na národ, který celá léta žil v poklidu dolehla pohroma v podobě Ledové královny. Jednoho po druhém lákala do svých osidel a ti, jež se vzpírali, bez milosti zabila. Někteří uprchli s myšlenkou pomsty. Pár z nich se o pomstu pokusilo, ale běda. Nikomu se nepodařilo přijít na způsob, jak Ledovou královnu zničit.
Až o nějaký čas později, prohlédl tajemství královny mladík jménem Noar. Aby vyprostil podmaněný lid ze spárů zlé paní, je třeba její srdce rozehřát. Do té doby je nesmrtelnou. Ale která zbraň pronikne ledovým srdcem?
Ale toto všechno jsou jen pohádky pro děti. Snad byste tomu nevěřili nebo ano?
