Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dva muži, jedna žena. Nikoliv milostný trojúhelník nýbrž dobrodruzi. Někdo jim říká vykradači hrobek. Onu noc vešli tajným vchodem do nitra prastaré Pyramidy. Zpočátku vše probíhalo hladce. Objevili ten správný klíč, který je pustil dál do podzemí. Ze zkušenosti věděli, že jejich pouť nebude snadná, protože si své poklady dávní majitelé takovýchto míst pečlivě střežili. „Buďte obezřetní,“ šeptl muž v kožené vestě. V jedné ruce svíral louči a v té druhé šavli. „Jeden jediný špatný krok a zůstaneme tu navždy.“
Žena se za jeho zády pobaveně usmála. Bylo to pokaždé stejné. Varovná slůvka, chvíle napětí či úlevy…
Uběhla hodina. Pach podzemí je štípal do nosu, po tváři jim stékal pot a jejich šaty zdobila krev z těch několika málo škrábanců, které jim uštědřili strážci Pyramidy nebo nepříjemné pasti. „Podívejte!“ vzrušeně vykřikl jeden z mužů. Prstem ukazoval na zlaté sochy vykládané rubíny. Mezi nimi bylo několik sarkofágů. I ty byly zdobeny zlatem a drahými kameny. Přešli k nim, chvíli je pozorovali, až nakonec žena kývla hlavou. „Otevřeme je. Mohou tam být královské klenoty a to tu přeci nenecháme.“ „Ale…,“ zaprotestoval dobrodruh po její levici. „Pst!“ sykla jeho směrem. Rukama se zapřela o okraj kamenné desky, dalším kývnutím hlavy pobídla své kolegy ke stejnému úkonu. „Na tři. Raz, dva, tři…“
Všichni tři s vypětím sil poodsunuli zdobenou desku sarkofágu. Zevnitř se vylinul odporný zápach hnijícího masa. Znechuceně si přidrželi šátky u tváře. „Nechutné,“ zahuhlal jeden z nich.
Místnost pohltila naprostá tma. Louče uhasly, bylo slyšet tiché škrábání drápků o pískovcové dlaždice a taky… „Světlo! Rychle světlo!“ zpanikařila žena.
Škrábání přerušila ohromná rána, jako když se k zemi sesunul obrovský kus kamene. „Co to bylo?!“
Vedle nich se s odpudivým praskáním cosi probudilo v hrobce. Muž v kožené vestě za pomocí křesadel zapálil louči, vyděšeně ji zvedl do úrovně očí. Ruka se mu třásla, zajíkl se smrtelnou hrůzou při pohledu na monstrum. Mumie, prastarý strážce, jejíž hnijící tělo obepínaly gázy protkávané zlatem.
Místnost opět upadla do tmy a ticha, neboť ti, kteří probudí klid Pyramidy, nedojdou živi.
