Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Na malých jatkách byl frmol. Tu někdo stahoval z kůže jelena, tam někdo chystal maso na klobásy. Klasický den, zdálo by se. Táhle však tento frmol vyrušilo zaklepání na dveře, hlavní řezník se zamračil, otřel ruce a s tichým mumláním šel otevřít. Na jatka vešel starší muž o berli, zakrývající si tvář kapucí. Hlavní řezník s oním mužem zmizeli ve sklepení a učni se dali opět do práce, snažíce se nevěnovat pozornost tomu, co nesouviselo s masem. Trvalo pár hodin, než se dveře od sklepa otevřely a vystoupil záhadný muž s řezníkem. Jak cizinec šel, cosi mu upadlo. Mladičký řezník Nerdok neváhal a vrhl se pro tu věc. Kdyby věděl, kdyby to byl jen tušil, co bude držet v rukách, jistě by si to rozmyslel. Mladému řezníkovi spadla brada, když si všiml, že zvedá lidskou ruku. Nerdok chtěl začít řvát a křičet, ale záhadný muž ho popadl za paži. Nerdok tehdy pohlédl do tváře neznámého cizince. Zbledl ještě více. Co nejrychleji se snažil vyprostit svou ruku z jeho držení. Marně. Cizinec mu paži nepustil, jen tiše promluvil k hlavnímu řezníkovi, který stál za ním.
„Asi budeš mít práci. Oni znají mé tajemství!“ Hlas měl strohý a mrtvolný a jeho slova byla chladná.
Hlavní řezník vytáhl sekáček. Učni se zarazili, jelikož teď i oni viděli, co drží Nerdok ve svých rukách. Než však stihli zareagovat, už měl jeden učeň sekáček hluboko v hlavě. Ostatním stačil jen jeden krátký pohled na mladíkovu hlavu nebo spíše na dvě poloviny jeho hlavy. Začal neřízený chaos. Učni se snažili utéct dveřmi. Jakmile se však první odvážlivci dostali ke dveřím, zjistili, že jsou zamčené. Bušili do nich, bodali noži a sekali sekáčky. Křičeli a naříkali. Ale dveře nejevily známky poškození.
Cizinec stále držel Nerdoka a lehce kývl na řezníka. Řezník pokračoval ve svém dílu, a přestože se mu někteří učni dali na odpor, zjistili, že také jemu nezpůsobují žádné zranění. Brzy řeznický mistr dokončil své dílo. Všichni učni leželi v kalužích krve na zemi mrtvi, nebo dodýchávajíc poslední dech. Pár jich nepřipomínalo víc, než naporcované vepřové. Jediný Nerdok, hledící do tváře cizince, ještě dýchal. Cizinec shodil svou kápi.
„Co jsi zač?“ vysoukal ze sebe řeznický učeň hlasem plným strachu. Při pohledu na sešitý obličej se celý rozklepal.
„Neboj, nebude to bolet.“ odpověděla postava stejně mrtvolným hlasem a v dalším děsivém úsměvu odhalila prázdná místa, kde měly být zuby. Náhle Nerdokem projela bolest. Jeden rychlý záchvěv bolesti, jako by jím prošel blesk. S pootevřenými ústy a tupým, nechápavým výrazem se učeň sesul k zemi.
„Teď abych si kvůli tobě sháněl nové učně. Tu ruku si sešij pořádně!“ obořil se na cizince starý řezník.
Cizinec vytáhl nůž a natáhl se k Nerdokovi, s tichým zamumláním: „Neboj, našel jsem si jednu, která už bude držet.“
