Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Zaskřípání dřevěných dveří a několik hlasitých kroků upozornily na něčí příchod.
"Divím se, žes sebou nepřitáhl polovinu Andoru," řekl Bireth a neobtěžoval se ani zvednout hlavu, aby si prohlédl příchozího. Místo toho dál přihmouřeným zrakem zkoumal periferní nervstvo a svaly rozevřené raraší ruky.
"Už začinají něco tušit," řekl ponuře pobledlý muž za Birethem a svalil se do křesla u rohu. "Strážníci se kolem těch mrtvol slétají jako supi a utahují kolem nás smyčku. Zvláště ten mizera, kterému svěřili případ, nevypadá jako úplný hlupák. Co když ho najde?"
"Říkal jsem ti, když tomu nedokážeš odolat, Korhile, postarej se, aby se na to nepřišlo. Tentokrát už po tobě uklízet nebudu, ne poté, cos provedl v minulém městě. Víš, že si špatně zvykám na změnu prostředí a tenhle kontinent je docela příjemný."
"Nemůžu za to, že se to minule tak pokazilo!" Obhajoval se Korhil. "Ale musíš uznat, že to byl zajímavý experiment," dodal nakonec s úšklebkem na tváři.
"Přestaňte o mně mluvit, jako bych byl nějaká z těch vašich všivých krys!" zařval nad nimi někdo.
Oba muži se obrátili k místu, odkud hlas přicházel. Na polici nad Birethem ležela odseknutá hlava, která si je oba měřila zamračeným pohledem.
"Říkals, žes přišel na to, jak se ho zbavit," řekl obviňujícím tónem Korhil.
"Ano," odvětil Bireth, jenž se začal opět věnovat ruce, "ale neslíbil jsem ti, že to udělám. Je sice otravný, ale za potěšení vidět tvůj naštvaný obličej mi to stojí."
"Otravný?! Býval jsem král! Třásli se přede mnou desetitisíce a teď..."
"...jsi suvenýr na polici," dopověděl za hlavu Korhil.
"Ano, to, co jste mi udělali, je kruté... Na světě snad neexistuje horšího údělu, než toho, jenž mně potkal. Měls už například někdy potřebu se podrbat na nose, který ti uhnívá, ale ke tvému znechucení nemáš čím? Ale má bolest bude jen malá ve srovnání s tím, co čeká na vraha jako jsi ty. Andořanům se bude líbit z tebe stahovat plátky kůže, jeden za druhým, dokud z toho nezešílíš. Pro takové zvrácené lidi, jako ty, určitě moc soucitu mít nebudou."
"Drž už, sakra, hubu!" zařval na něj Korhil, náhle pobledlý v obličeji, a zvedl se z křesla. "Tentokrát neudělám chybu jako minule... nebudou... nebudou žádné volné konce."
Hlava na polici sledovala, jak Korhil odchází pryč a s pocitem uspokojení znovu zavřela oči.
