Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
I přes množství zdobených svícnů, panovalo v místnosti tíživé přítmí. Ponurou atmosféru ještě podtrhovalo mrazivé ticho, které zavládlo po hlášení důstojníků. Akara stál opřený o parapet a upřeně sledoval obraz města, zkreslený přes barevné sklo. Hlášení ho nepřekvapilo, věděl dobře, že útok se nezdařil. Opevnění města bylo příliš silné, spojenci útok téměř nepodpořili a nepřátelé byli na všech stranách. Do toho ty proklaté nemoci a potíže se zásobováním. To byl vrchol. On se snaží pomoci lidem od škůdců ničících pole a oni otráví studny a ničí sýpky. Přece jenom měl nechat toho troufalce vykuchat a pověsit na hradby.
„Ztráty?!“ vyštěkl do ticha místnosti. „Téměř celá Kaloeská legie, pane. Přežilo jich několik desítek, ale nemáme vybavení a zásoby. Zranění a nemocní se špatně zotavují, bez pořádného jídla. Takže ztráty se možná ještě zvýší. Měl byste požádat jeho výsost Tashe Hassareshe o zaslání dalších posi…“ Než stačil důstojník dokončit větu, přiřítil se Akara těsně před něj. „Ty pitomče! Hassares sem další vojáky nepošle a ani nesmí! Nesmí se nic dozvědět! Rozumíš?!“ Důstojník byl bledý leknutím, dokázal však souhlasně kývnout. Akara se nepatrně uklidnil a pokračoval směrem k důstojníkovi, který ho rozlítil. „Ty osobně, povedeš skupinu na sever, po stopách těch bytostí co pomohli Thyrisu. Chci vědět, co jsou zač a hlavně jak je získat na naši stranu.“
Pak se vrátil zpět ke svému křeslu a pohodlně se usadil. „Vojáků máme stále ještě dost. Posilte všechny hlídky kolem zbývajících táborů a obsaďte Andorský hrad.“ Akara kývl na důstojníka, který byl od hlavy až k patě v černém. „Kapitáne Sethi, vaši muži začnou ihned pátrat po dezertérech. Chci jejich hlavy, nebo ty vaše!“ Kapitán Sethi se mírně uklonil a zmizel ve stínu. „Vy ostatní.“ Pokračoval Akara. „Máte za úkol nashromáždit zásoby na zimu. Je mi jedno jak, ale chci, aby byly sýpky plné před prvním mrazem. To je všechno. Teď vypadněte.“
Důstojníci se začali pozvolna rozcházet, ale jeden z nich se ještě otočil ke svému veliteli. „Pane? Co máme udělat s Císařovnou?“ Tahle otázka Akaru trochu zaskočila, ale vzpamatoval se a rychle odpověděl. „Otevřete portál a pošlete ji do mého paláce, tady už je stejně k ničemu.“ Poslední z důstojníků zasalutoval a vytratil se z místnosti.
