Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Bankéř se krčil za svým pultem. Třásl se a doufal, že ty zrůdy neumí otevřít dveře. V rukou držel kus trámu, co odpadl ze zdi, jedinou svou zbraň. Přestal dýchat, když zaslechl vrznutí dveří. Potom druhé. Někdo dveře otevřel a poté i zavřel? Přikrčil se blíže k pultu, zavřel oči. Jako malému chlapci mu matka říkala, že bubáci zmizí, když zavře oči. Proklatě, nefungovalo to! Tiché kroky... tiché kroky, ne chrastění kostí. A to... to co se teď ozývalo, je to snad lidský hlas? Je to ženský hlas, co se ptá jestli tu někdo je? Kus trámu, který pustil na zem, udělal větší rámus než očekával. Sebral všechnu odvahu co měl a pomalu vstal. Stála tam, v šedé zbroji i plášti a gestem ho volala k sobě. A on šel. Pojďte, říkala a jemu to znělo jak božská hudba. Pojďte, pomohu vám dostat se k tržnici, tam je klid.
Šli pomalu, drželi se ve stínech. Nemrtví jsou jen hloupé nástroje, ujišťovala ho. Říkala mu, aby se nebál, protože bestie cítí strach stejně jako dravec krev. Snažil se nebát. Ale ne vždy to pomohlo. Jedna mumie si jich všimla, ale žena se otočila a zpod pláště vytáhla hůlku. Andor má o sochu víc. O kus dál byl holičův dům a u něj lich mlátící do dveří. Další socha. Holiče našli uvnitř, v ruce křečovitě svíral nůžky a mával s nimi před sebou, obě oči zavřené. Žena musela na holiče dvakrát křiknout, aby oči otevřel. Šel s nimi. Zbytek cesty nebyl až tak těžký. Šli lesem a k tržnici přišli od severozápadu. Byla tichá. Vlámali se do dvou stánků u moře a žena zmizela, skryla se rouškou noci. Zůstal za ní jen zlatavý vlas zachycený na brance tržnice.
