Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Hrabání dalších prostor se neskutečně vleče, i když pracují všechny co mohou, nepostupují dobře. To ale není jediná zpráva, a ani tahle není dobrá. Sběrači se z polí vracejí s prázdnou, na polích nezbylo nic!
Majitelům polí došla trpělivost, svá pole sklidili a k nové sklizni již nezasadili. Pole tak zejí prázdnotou, a jediné co na nich roste je plevel, ten se jíst ale nedá! Nemáme jídlo, respektive nemáme ho dost. To málo, co je ze zabité zvěře nestačí…
Temná noc, jen málo duší bloudí světem. Havantský herold Seltyr Evelor je jednou z nich, i když ne tak docela. Má plán, a jeho tažný kůň mu pomůže v uskutečnění toho plánu. Hlavou mu probleskla myšlenka, jednoduchá a přitom snad účinná metoda, jak alespoň nějaké krysy vypudit z jejich nor.
Nad díry které krysy využívají jako vstup, či výstup z jejich útočiště postaví vatry, vatry ze suchého, ale i vlhkého dřeva, trav, a dalších čadících ingrediencí. Jakmile oheň podpálí, začne čadit a díky podtlaku se kouř nasaje i do podzemí, doufejme…
Krysy, oslabené dvoudenním strádáním se krmí drobnými zbytky potravy co kde našli. Když jejich klid narušil nějaký člověk. Netrvalo dlouho a zabil je všechny, všechny, na které se dostal. Mnohojeden po tom co člověk zabil všechno, co se kryse podobalo, neviděl co se nad zemí děje, nebyla jediná hlava, která by dění zahlédla, jen slyšel jakési otřesy, rány, slabé dunění, po nějaké době klid…první hlava co ze sluje vykoukla, viděla jakési dřevěné stavby, vatry.
Den po tom, co Seltyr postavil vatry, se vydal svůj plán dokončit. Dorazil před palouk, kde v noci budoval, a zase tam byly, ty otravné nenažrané bestie, co okrádají Havantský lid včetně jeho samého o úrodu z polí. Za pomoci magie, kterou vládl se krys bez větších problémů zbavil. Jal se podpálit vatry, přiložil ke každé část dobře proschlé slámy, prolil ji olejem určeným do svítilen a zapálil, vatry se pomalu rozhořívali a čadili neskutečně, zdálo se že plán vycházel přesně jak měl…
Kouř díky ohni, který pod ním hořel rychle stoupal do oblak, ale z děr, nad kterými vatry nestály, se zatím žádný dým nelinul. Až po chvíli, z jedné se začalo slabě kouřit, netrvalo dlouho a kouř sílil, když najednou začali vybíhat ven krysy. Nebylo jich tolik, co Seltyr čekal, ale málo jich rozhodně také nebylo, zřejmě se mu povedlo začadit jednu z větších komor. Chvíli s krysami bojoval, on, medvědi, které s sebou přivedl, i jeho pomocníci sestávající se z čiré magie se do bojů zapojili. Nakonec boj vyhráli, ovšem když se vrátil na palouk, stalo se něco, s čím nepočítal, něco co nemohl čekat.
Postavil se doprostřed palouku, když v tom najednou cítil podivný tlak v hlavě, jako by něco začalo vytlačovat jeho mysl tou svou, cizí. Intenzivní pocit bolesti, prolínající se se závratěmi a slabostí po chvíli ustal. Uslyšel hlas, hlas někoho, kdo při něm nestál, někoho koho neviděl, hlas, který nebyl podobný žádnému co znal, říkal „ty! človíčku! Co ty chtít?! Proč ubližovat já?!“. Seltyr byl zmatený, nevěděl, jak má reagovat, mluvit, či si snad odpovědi jen myslet? Rozhodl se pro druhou variantu a tak se snažil si v hlavě vyvolat obraz polí. Podivný hlas „jídlo!“ Seltyr se soustředí, aby co nejlépe vyobrazil práci Havantských na poli a jejich následné zklamání, když zjistí, že jsou pole prázdná. Opět ucítil ten podivný tlak „hlad! Já muset jídlo hledat, já moc hlav moje hlava hlad!“. Seltyr v hlavě vyvolá obrazec jeho samého, jak nosí jídlo tam, kde právě stojí, na palouk. „tlak“ v jeho hlavě se mírní „ty nemít dost jídlo, aby všechna moje hlava ne hlad, ty muset nosit každá den hromada jídlo aby Mnohojeden ne hlad“. Jejich diskuse pokračovala dál, dohodli se na tom, že Seltyr donese jídlo, dost jídla na to, aby to zasytilo všechny hlavy Mnohojednoho na jeden den, ten výměnou za to nechá pole po jeden den bez svých sběračů. Co bude dál, ukáže čas…
