Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Opět se blížila noc a opět se válečníci sešli na dalekém severu. Barbaři bojují o svůj domov. Sníh křupal a slunce se dotýkalo obzoru. Městem se rozléhal zvuk kopání, jak se snažili odstranit zával. Snad čekali od začátku větší odpor takzvaných očí, boj šel až snad příliš snadno. Dobyli most, za kterým viděli další oči. Přetnutí lan toho mostu bylo to nejjednodušší, co mohli udělat. Jak se most s rachotem zřítil do řeky, zřítil se s ním i přístup přes vodu. Postupovali dál. Kradli zrůdám dobyté území a ohrazovali ho. Snad v rychlosti stavěné palisády jim dodají aspoň náznak bezpečí. Snad...
Vzduch nad pouští se podivně tetelil. Snad to byla fata morgana. Kdyby byl někdo poblíž, možná by zahlédl nějaké obrazy. Třeba by rozeznal pár na noční procházce. A třeba by zastavil zrůdy zlatavé barvy, které se zjevily odnikud...
Oči se posbíraly k jakémusi protiútoku. Sníh se barvil krví zrůd i obránců. Chvíli byli na ústupu ti, chvíli ti. Kdy tenhle boj skončí?
Liška vyděšeně uskočila před obrazem lovce, který se zjevil odnikud. Prchla do lesa a doufala, že ji nebude sledovat. Obraz se vlnil, lovec stopoval něco velkého. Liška se po chvíli vrátila, ta zvědavost bude jednou jejím koncem. Viděla zelené tvory, divné, s očima na stopkách. Páchli smrtí...
Jejich cílem byl portál. Blížili se k vystěhované pevnosti, a čím blíže byli ke svému cíli, tím pomaleji postupovali. Najednou se za nimi zavlněl vzduch a několik z nich vykřiklo. Skupina ozbrojenců postupuje ke kamenné stavbě se čtyřmi sloupy.
Byli téměř u portálu. Náhle se v dálce zjevují zrůdy podobné očím vytrženým z důlku.
Téměř se ho dotýkají, boje přituhují. Zrůdy začínají ozbrojence trhat na kusy.
Náhle se objevují oči. Někdo volá k ústupu. Krev mrtvých obránců stříká až na zdi blízké pevnosti.
Oči se začínají zakusovat do řad obránců, začínají jatka. Snaží se o ústup. Na bojišti je klid. Masakr skončil a obraz se rozplývá...
Několik jich přežilo. Většina se válí ve vlastní krvi před branami pevnosti. Těch několik, kteří viděli obraz i realitu, se chvěje. Priority se mění. Hrdinské dobývání území se stalo záchranou zraněných spolubojovníků a vyzvednutím padlých pro řádný pohřeb.
Téměř to vypadalo, že někdo nakreslil obraz na skálu. Trojice tvorů stála v úzkém kruhu, snad hovořila. Obraz byl nečekaně jasný. Během chvilky se jeden z nich zadíval přímo do vlnící se trhliny. Rychle něco řekl zbylým dvěma a vykročil. Věděl, že šance je jedinečná. Chvilka agonie přešla a on stál na trávě u skály, vedle něj tři malí fialoví tvorové, kteří by se snad krčili strachy, kdyby to uměli. Mávl na ně rukou a vyrazil k severu, potvory zůstaly na místě...
Palisády zatím držely zrůdy v nových hranicích. Snad to tak zůstane dlouhou dobu. Ale od jihu se něco blížilo. Kráčelo to lesem, vyhýbalo městům a cestám a nesl se za tím pach zmaru.
