Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Nikdo asi nemůže říci, kdy začalo na předměstí Andoru hořet. Snad někdy po sobotním poledni, když všichni odpočívali po jídle, či spali a nabírali síly na večer. Bylo však jasné, kde začalo hořet. Byla to jedna z nově postavených palisád. Zevnitř té ohrady se ozývalo nejdříve zaříkávání, potom škrábání kostí o dřevo, oheň se šířil. Netrvalo dlouho a část palisády se zhroutila a ven do prostoru předměstí se vyvalilo množství kostlivců.
"Do zbraně! Do útoku!" po Andoru jezdil muž na válečném koni ve stejnokroji císařství. Od předměstí šla tichá postava v rudé róbě. I jeho kůže měla stejnou barvu. Křičící voják si ho všiml a zavolal na něj, aby se zastavil. A postava se zastavila u portálu, zadívala se na vojáka a lehce kývla. Potom se sehnula a zvedla pár kostí, které se válely na zemi, a schovala je do záhybu róby, otočila se a šla dál. Voják začal zase křičet, navedl svého koně přímo na postavu a tasil svou zbraň. Když rudá postava nezastavila, zaútočil. Boj netrval dlouho. Na jeho konci ležel v krvi voják i jeho kůň a postava si urovnala róbu a odkráčela směrem k farmám.
Byly jich desítky, snad stovky. Světlovlasá elfka pohodila hlavou v zoufalém gestu a opět se snažila nějak zorganizovat malou skupinku, se kterou se snažila nemrtvým zabránit v rozbití další palisády. Netušila, že jsou pozorováni postavou s rudou kůží. Tu postavu viděli až, když likvidovali poslední kostlivce. Stála uprostřed krvavého pentagramu. Někomu se mohlo zdát, že se usmála. Ne vřele, ale chladně, bez emocí, téměř se ušklíbla. Mírně se uklonila a její rysy se rozplynuly.
Jen róba, kterou měla oděnou, spadla na zem...
