Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Eeeeh vyhekl Kvido, když se natažený na špičkách, opřený o svou hůl snažil dosáhnout na to krásné rudé jablíčko. Taková dobrota mu zpříjemní cestu. Vykračoval si to dál od Havantu k Andoru, přesně tak, jak ho navigovaly ukazatele a byl si jistý, že jde dobře, protože už z dálky viděl hradby toho císařského města.
Když už byl téměř u města uviděl ohrádku, přidal tedy do kroku, aby se přesvědčil, jestli patří dalšímu barbarskému chovateli ovcí. A taky že ano, ovečky celé zapatlané a urousané, válely se po trávě nebo bahně, ovoce nikde nijaké a pily zřejmě jen rosu z trávy. Neskutečné, ovce nejsou prasata! zaklel si sám pro sebe, protože nechápal, jak může někdo nechat ovce takhle živořit.
Polkl poslední sousto výborného jablíčka a vstoupil obrovskou kamennou branou do města, do města Andoru. Okolo portálu bylo velmi rušno, a jak odposlouchal z rozhovorů okolo, zrovna dnes by se měl konat jakýsi jarmark. To mu také potvrdila dívenka, ke které si přisedl na lavičku u nějaké zvláštní kamenné stavby.
Dali se do řeči a po nedlouhé chvíli skončili kde jinde než u oveček, které tolik ležely Kvidovi v žaludku. Dívka byla rozumná a evidentně také nesouhlasila s tím, jak jsou ovečky pozavírány v ohradě bez kloudného jídla a pití. Kvido ji hned začal vyprávět, jak si žijí ovečky v jeho domovině. Že tam mají takové speciální stavby, ovčárny a tam že je ovečkám hej a mají srst jak hedvábí. Dívenka projevila zájem takovou ovčárnu vidět a tak se umluvili, že nějakou postaví, ale musí si sehnat pomocníky, materiál a nástroje a až to všechno obstará, sejdou se u Andorského prvního dolu.
Vypravil se k tomu dolu, počasí příliš nepřálo, bylo sychravo a občas sprchlo. Ale přes to za malou chvilinku po tom co dorazil k dolu, začali přijíždět pomocníci a vyptávat se jak se bude postupovat, co bude všechno třeba a Kvido jim všechno postupně objasňoval. Sešlo se asi 10 pilných pracantů a s chutí se vrhli do díla, lesem bylo slyšet kutání dřeva, hoblování, tlukot kladiv.
Zanedlouho bylo materiálu dost, a tak se jali stavět. Kvido chodil a rozdával práci, támhle zatlouct kůl, támhle přitlouct latičku, támhle zpevnit stěnu radil a řemeslníci dělali, jak nejlépe uměli. Ovčárna se pomalu ale jistě začala přibližovat tomu, jak si jí Kvido pamatoval.
Když ovčárna stála, Kvido rozdělil řemeslníky na dvě skupiny, první šla shánět ovečky a ta druhá nějaké seno, ovoce, nu prostě něco aby se ovce ve svém novém domečku měli. Zatímco čekal až dorazí rozhodl se, že šikovné řemeslníky odmění a odmění je čím jiným, než tím, že se jim pokusí na pergameny nakreslit plánky ovčárny, aby si každý z nich mohl postavit svoji vlastní a ovce se i na Andarii měly fajn..
