Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dny pomalu ubíhaly a s přibývajícími hosty k večeři se cílila stále lépe. Byl poslední den, poslední den k tomu, aby byla proměna dokonána. Věrný ji tentokrát nezklamal. Přivedl elfa. Muže… Snažila se křečovitě zachovat úsměv na tváři, když urážel čest jejího domu a její pohostinnost. Jen najít záminku a dostat ho do jejích komnat…
… o několik minut později….
Podívala se do zrcadla a sledovala svou tvář a ruce. Zadívala se na pohár ve své ruce, do kterého ještě před chvílí stékala jeho krev. Žádné stopy času. Opět se ujistila pohledem do zrcadla. Spokojeně se usmála a vypila posledních pár kapek podivné tekutiny.
Rozkázala sbalit její komnatu. Po návštěvě starosty a konzula s tím psem se již zde necítila v bezpečí. Cítila, že ji sledují.
…. o několik dní později….
Oblečená v šatech plebsu. Klobouk nasazený do čela. „Zase ten prašivý pes.“, zavrčela. Kývla na Věrného: „Musíme zmizet.“ Postavila se k portálu. Ta drzost! Starosta! Nemá žádnou úctu. Jak ji mohl poznat? A kde se zdržel Věrný? Zadívala se směrem k městské bráně. „Trest ho nemine“, pomyslela si.
Okamžik na to leželo tělo nádherné dívky v blátě smíšeném s krví a z očí se jí vytrácely poslední záblesky života. Poslední pohled plný nenávisti a překvapení patřil muži ve zbroji z oceli, psovi, který neznal své místo.
Veškerá snaha – léta hledání a zkoušení, množství živých obětí… její úspěchy a zklamání. Vše vyšlo nazmar. Celý život obětovala snaze zůstat mladou a krásnou. Byla tak blízko. A teď ji vše proklouzlo mezi prsty. A proč? Když ve skutečnosti chtěla tak málo….
