Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Myslela jsem si, že dnešní večer bude opět poklidný. Ale opravdu jsem se spletla. S pocitem dobře vykonané práce jsem se, ve slabém světle již zapadajícího slunce, vydala odevzdat pár svitků panu Finwesovi. Když jsem ale vstoupila do našeho sídla, zaslechla jsem ze shora podezřelý šramot. Tiše jsem tedy vystoupala po schodech. A co to oko mé nespatřilo! Věci na stole byli rozházené! Váleli se i po zemi a dveře na balkonek vyražené! S překvapením jsem se začala rozhlížet. Jaký šok to pro mne byl, když zpod stolu vyskočila ta špína skřetí! Opravdu nezahálel a ještě na mě začal křičet, ať táhnu! Taková opovážlivost! Nemohla jsem dopustit, aby po naší podlaze šlapalo něco takového. Ošklivého, špinavého. Ovšem mé slabé síly na něj nestačili. Buď mi jedinou útěchou, že jsem ho aspoň stihla praštit svojí holí do té jeho obludné hlavy! Naštěstí mi Lewanská léčitelka, s milostí naší paní, pomohla vstát. Svým křikem se mi podařilo i zavolat pana Finwese, který byl naštěstí nedaleko. Rychle jsme doběhli zpět do našeho sídla. Toho špinavého skřeta jsme tu už bohužel nezastihli. Nejspíš našel, co zde hledal. Po chvíli se mi podařilo probudit omráčeného pana Andira. Byl však z toho všeho natolik otřesen, že jsem ho musela poprosit, aby si raději odpočinul. Drakobij ale střet s tou špínou nepřežil. Nechť se mu u paní Nistry daří lépe. Pan Finwes se začal rozhlížet po škodách, co nám tu ten špinavec způsobil a já se raději šla podívat po okolí, zda ho ještě někde nechytnu. A paní Nistra mi opravdu přála. Po cestě jsem potkala narychlo přivázaného koně. Tak jsem se vydala tedy tím směrem. Nedaleko leželo tělo nějaké elfky. Chtěla jsem jí pomoci vstát, ale přiběhl někdo jiný. Byli si dosti podobné, tak je možné, že to byla její sestra. O kousek dál jsem zahlédla odlesk zbroje. Pár lidí tam právě skolilo několik skřetů. Pan v měděné zbroji mi stihl povědět, že jeden ze skřetů vykřikoval něco o naší smrti. Nebyl ale čas na rozmluvy, protože o kousek dál vyskákalo několik dalších skřetů. Podařilo se mi zahlédnout i tu špínu špinavou! Nějakým způsobem ovšem utekl. Ale já si ho najdu! A pak mu omlátím hůl o tu jeho hlavu! Opustila jsem tedy skupinku, abych vše vypověděla panu Finwesovi. Po chvíli rozhodl, že nám nesmějí za žádnou cenu uniknout. Při ohledávání místa jsme usoudili, že stopy vedou na východ. Vydali jsme se tedy tím směrem. Mrtvý jelen nám dal za pravdu, že skřeti museli jít tudy. Hnali jsme koně dál, ale cestou jsme potkali klidného jelena. A to nás trochu zmátlo. Prohledávali jsme les a nic nenaznačovalo, že bychom mohli najít další stopy. Paní Nistra nám ale dala znamení. Párek orlů se strachy choulil u skály a na cestě, která vede do Andoru, leželo několik okousaných skřetích kostí. Jeli jsme tedy po cestě dál na východ. Pan léčitel nám také poradil, že utíkali dál po cestě a skupinka, kterou jsem už potkala v Lewanu, je pronásledovala. Poděkovali jsme mu, než se strachy schoval v lese, a tryskem vyrazili za nimi. Po chvíli jsme je našli, když zrovna bojovali s několika skřety. Ti po chvíli padli. Přidali jsme se tedy ke skupince. Cestou nám vypověděli, že skřeti hledají nějaký kámen a ještě něco málo o jeskyni v horách. Na víc řečí nebyl čas. Stalo se totiž něco, co asi většinu dost vyděsilo. Mne rozhodně ano. Na chvíli se objevoval podivný stín či snad přízrak. Pak znovu zmizel. Potkávali jsme po cestě již mrtvé skřety. Vypadalo to, jako by to z nich vysávalo život. Bylo to dosti nervy deroucí putovat kolem mrtvol, aniž bychom věděli, co je zabilo. Přízrak nás nakonec dovedl ke skřetí jeskyni a zmizel uvnitř, aniž by se ho skřeti snažili nějak zastavit. Zašli jsme se tedy probíjet jeskyní. Boj to byl jistě vysilující. I dělo si na nás připravili! Na konci skřetí jeskyně se černal portál. Trochu s obavami jsem do něj ale musela skočit. Vynořili jsme se na podivném místě plném skřetů. Neměla jsem moc čas se rozhlížet kolem. Když tu náhle jsem zaslechla volání pana Finwese. A co jsem to spatřila?! Nebohý Zedd ležel přivázaný na skřipci. Nevypadal vůbec dobře. Elfka ho opatrně odvázala a spolu jsme mu trochu obvázali zranění. Podařilo se mu do úst nalít aspoň léčivý lektvar. Po něm se trochu probral. Ale měl dost síly, jen aby řekl, že se skřeti špinavý nesmějí dostat ke kameni. Hlavou mi začali probíhat myšlenky, co toho chudák asi musel prožít. I hněv mne na chvíli naplnit, že toto paní Nistra vůbec mohla dovolit. Ale nebyl čas nad něčím přemýšlet dál. Portál se začal rozpadat. Opatrně pan Finwes vzal pana Zedda na rameno a vyběhli jsme ven. Bylo to tedy jen tak tak. Společně jsme vytvořili provizorní nosítka. Každý z mužů, jejich jména bohužel neznám, je chytl na jedné straně a pomalu jsme se vydali ven. Cestou však nadávali, jak je pan Zedd těžký a tak podobně. Měl je za to ten špinavec taky připálit! Dokonce chtěli i odměnu! Vidíš má paní, kam až jsou lidská srdce schopna zajít. Raději jsem přivedla svého koně a podařilo se nám nosítka za něj přivázat. Bezpečně sem dorazila zpět do Lewanu a pana Zedda opatrně odtáhla do našeho sídla. Pan Finwes již potom přinesl postel a společně se nám ho podařilo uložit. Nyní však musím myslet na onen kámen. Co je zač? Ani nevím. A podařilo se jim ho opravdu získat? Také nevím. Teď mi zbývá jen setrvat v motlitbách k paní Nistře, aby nás ochránila před tou špínou a také se podařilo vyléčit pana Zedda. A slibuji naší paní, že já se o něj postarám, jak jen bude v mých silách.
