Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dne 17. měsíce Av, se okolo dvacáté hodiny večerní před Ilerenskou tvrzí začali sjíždět přizvaní páni. Plán a cíl jejich schůzky byl jasný. Bylo nanejvýše nutné se sejít a poradit se, jakým způsobem bude dále postupováno v té nepříjemné, skřetí záležitosti.
Nejdříve přijeli elfové z Lewanských hvozdů, jmenovitě Rytíř Chane, Naladris Marschall a sličná elfská dívka Sylvanas. Ty ještě u vstupní brány dostihl další přijíždějící a to pan Walldezz. Nedlouho po něm přijel barbar Konrád a elf Attanon. Jako předposlední se dostavil nově zvolený starosta města Andorského Shangallar a nakonec zapisující Edmund Platfus. Ty všechny pozval do tvrze Rytíř Bořivoj.
Radili se nějakou dobu, shrnuli si skutečnosti, které mají spojitost s knihou a tajemným amuletem, jež nosí pan Macros. Snažili se přijít na kloub zejména tomu, jak kniha přivolává skřety a zejména tedy Murdoka. Přes počáteční spory, a nesmyslné nápady, které byli vyvráceny sotva byly proneseny se nakonec usnesli. Slečna Sylvanas si všimla, že kniha vydává jakýsi zvuk, je li to zpěv, či melodie, to jest sporné ale zvuk je to bezesporu. Byl to rytíř Bořivoj, kdo přišel s nápadem knihu nějakým způsobem odhlučnit, odstínit, chcete-li. Problém tedy spočíval v tom jak.
Netrvalo dlouho a pan Walldezz vstal a pronesl „Zvuk slyší zejména skřeti, pro nás je jen těžce slyšitelný. Je tedy jasné, že musíme využít skřetů k tomu, abychom knihu odstínili. Jak donutíme skřety ke spolupráci je věc druhá, Ale toto považuji za nejschůdnější cestu k námi vytyčenému cíli.“ Ostatní bez výjimky souhlasili, i když na výrazech jejich tváří bylo patrné, že se jim jakýkoli druh spolupráce se skřety příčí. Bylo tedy rozhodnuto, půjde se na lov, chytí se jeden skřetí šaman, odvede se do tvrze a tam bude mučen tak dlouho než začne spolupracovat.
Vstali tedy od stolu s tím, že se vydají na lov zmíněného skřeta. Ovšem všechny z nenadání, jako blesk z čistého nebe přepadla dřímota a všem se zdál tentýž sen. Byli na nějaké písčité zemi, možná ostrov, poloostrov a dost možná i pevnina ovšem kde to bylo, to nikdo nedokázal říci. Všude kolem bylo mnoho skřetů, avšak žádný si jich nevšiml, možná ani nevěděli, že se mezi nimi pohybují. Objevil se portál a z něho vystoupila bytost, sálala z ní magie silná, že takovou nikdo z přítomných dosud neviděl, ale bylo jasně patrné, že temná. Bytost si zavolala jednoho ze skřetů a na místě ho popravila, jediným slovem. Šla za dalším ze skřetů a vyptávala se to na knihu a na Murdoka. Skřet se třásl strachy a vykoktal ze sebe jen to, že knihu drží lidé a Murdoka zřejmě zabili. Bytost se rozzuřila, ale skřeta nechala naživu, dala mu rozkaz tak jasný, že se nedalo nepochopit, oč jí jde. Rozkaz zněl „Získej knihu a to za každou cenu!“. Bytost se otočila, odešla k portálu a zmizela. Všichni se probudili, tam kde usnuli, v Ilerenské tvrzi.
Diskutovali o tom, co se právě událo, když najednou zaslechli Shalangara „Podívejte se střílnami ven“. Skoro všichni se nahrnuli ke střílnám a mžourali do tmy směrem ke stavení, ve kterém je ukryta kniha, cosi se tam vznášelo. Tušili, že to nebude nic dobrého, tak se ozbrojeni vydali na ono místo. Co se tam vznášelo, byli temné víly, které doprovází knihu tam, kde se vyskytne. Pustili se tedy do nich, někdo magií, někdo mečem, jiný šípy, každý tak jak nejlépe umí. Netrvalo to dlouho a i poslední z bestií ležela mrtvá na zemi.
Bylo tedy nad slunce jasnější, že budou problémy. Sen, který se všem zdál, byl jasným znamením, že skřeti přijdou do Ilerenu a nebude jich jen pár.
Skupinka se rozdělila, elfové museli zpět do Lewanu, jejich povinnosti je volali a zbytek se vydal na lov, lov skřeta, který jim měl pomoci. Vydali se do nedaleké skřetí sluje s tím, že polapí jednoho z tamních šamanů. Nevedlo se jim zle, ovšem ani příliš dobře. Hrnuli se proti nim obrovské zástupy skřetů, bylo jich takové množství, že se šamani nedali polapit, ale pouze zabíjet. Než totiž někdo stačil vytáhnout lano, aby skřeta svázal, měl v zádech další 3 skřetí válečníky, kteří usilovali o jeho život. Lov tedy nedopadl dobře, sic hrdinové zlikvidovali nepřeberné množství těch zelených potvor, ale nepodařilo se jim zajmout ani jediného.
