Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vážení obyvatelé Andarie,
tímto Vás zveme na jedinečné Andarijské dostihy, které proběhnou dne 31. května od 20 hodiny večerní.
Každému účastníkovi bude zvíře dle vlastního výběru zapůjčeno ve stavu schopném závodu skrze překážky. Nepromeškejte tuto jedinečnou příležitost, jak se projet na speciálních zvířatech a otestovat tak své jezdecké schopnosti!
Portály na závodiště budou umístěny v každém městě.
Zápisné pro závodníky činí 10 zlatých, obecenstvo má vstup zdarma.
Výhrou je 50% z vybraného vstupného a malé překvapení.
Klášter Slunce tímto děkuje mistru Elensarovi i ostatním za jejich hmotné dary pro pomoc našemu klášteru, při jeho renovaci. Nechť bude slunce jeho spojencem v temných nocích a nechť vždy osvětluje jeho cestu.
V podvečer nedělní, v Lewanu, jarní slavnost se uskuteční.
Možnost bardů ukázat svá umění, věnovat svá slova, věnovat své tóny zrozenému jaru.
Pozváni jsou všichni, kdo nové období chtějí uvítat malou slavností.
Na vědomost se dává, že v hradišti Margaard jsou volné pronájmy za nízkou cenu. Dva z nájmu se nacházejí u zadní brány, kde dříve stály stánky. Třetí naleznete před mostem, když pojedete hlavní bránou a poslední je nad jezírkem.
V blízké době budou k pronájmu i ovčárny s ovcečkama, pro které budete muset mít pouze potravu. O místo, dostatek volného prostoru, údržbu a výměnu podestýlky se nebude muset starat.
Dává se na vědomí, že ode dne 6. 5. 2014, je cech Osamoceni pod novým vedením Paľa Divinského a bude znám jako Usadlíci. Nechť se jim daří v plnění svých vizí a cílů.
Když na zemi padl stín noci, ozývalo se z lesů v okolí starých dolů Ilerenu troubení rohů. Jejich zvuk vyvolával mrazení po celém těle, nejistotu a strach.
Několik mužů v huňatých kožených zbrojích, se zbraněmi v ruce a s nezvyklým přízvukem se srocovalo před vysokým vchodem do jeskyně, který lemovaly třpytivé krystaly. Někteří vcházeli dovnitř, jiní postávali venku a troubením svolávali své druhy. Nevěděli však, že zvuk rohu zaslechlo i několik párů uší, které rozhodně nepatřili nikomu z nich.
Dusot kopyt, zvídavý pohled cizích jezdců a zvuk napínající se tětivy. Během okamžiku se před jeskyní strhla šarvátka, kdy muži bránili do posledního dechu vstup do jeskyně.
Cesta byla dlouhá a nevyzpytatelná. Mrazivý sníh padal na ramena několika elfů, boty jim klouzaly na krustách ledu. Museli postupovat opatrně, nikdy totiž nevěděli, které nebezpečí nebo nástrahy Zimní královny je překvapí.
O několik hodin později dorazili ke svému cíli. Zmoženi námahou, přesto s odhodláním, se znovu chopili zbraní a vyšli vstříc několika ledovým drakům, třepetavým vločkám a jiným, méně příjemným strážcům Zimy, kteří obklopovali pána Jara. Ten ležel uprostřed zamrzlého jezera, Zimní královna s krutým úsměvem na tváři postávala nad ním a ledový krystal zasazený do hůlky směřovala k jeho hlavě.
Jaké bylo její překvapení, když odhodlaní vetřelci prorazili až k ní samotné. Skrze mráz, skrze draky! Její vztek na okamžik vystřídalo zoufalství a zoufalství vystřídala bezbrannost. Ohnivá kouzla a prokleté čáry ji připravili o hůlku. Musela prchnout, byla poražena.
Jarní princ, celý zkřehlý, si s úsměvem na tváři prohlížel skupinku elfů v dlouhých, mechově zelených pláštích a jejich spolubojovníky. "Nyní zbývá jen jediné. Dostat zpět Paprsek." "Má ho Podzim," pronesla s jistotou v hlase elfka za jeho zády.
Princ kývl. "Těšte se opět na prosluněné dny a teplé noci."
v sobotu, po dlouhém čase, se uskuteční další schůze rady. Na programu budou plánované stavební úpravy města a okolí, případně samozřejmě Vaše body. Jednat se začne okolo sedmé hodiny večerní.
Zároveň ještě vítám trojici nových heroldů, slečny Evangeline a Cleris a pana Garrotha. Přeji jim ve službě hodně štěstí, pevné nervy a dostatek trpělivosti. Vás ostatní prosím, abyste jim jejich službu ulehčili a dbali jejich pokynů.
Muž s bronzovou čelenkou na hlavě posedával u stolu jedné z mnoha teras v jižním městě, aniž by byl někým spatřen. Plášť na ramenou se mu tetelil v nepatrném vánku. Před ním ležel na pískovcové desce Paprsek. Jeho žár den ode dne slábl, i barva ohně jakoby potemněla. Muž věděl, že stačí málo a vyhasne úplně. A pak? Pak tu bude navěky už jen on a krutá Zima. Chvílemi mu mysl zahltily drobné výčitky svědomí, které ihned zapudil pocit náhlé radosti z výhry.
Jiný muž, tentokrát se zlatavou čelenkou zapletenou v dlouhých kaštanových vlasech se choulil pod pláštěm uprostřed země ledu. Cítil se velmi slabý, teplo opouštělo jeho tělo, svíral jej chlad a pocit bezmoci, který střídala vlna rozhořčení. Kolem dokola se hemžily třpytivé vločky, připraveny mu ublížit kdykoli na příkaz královny Zimy.
Divoká zvěř hladověla. Zima byla příliš dlouhá, a tak se vlci chodili krmit do ohrad pastevců nebo rovnou útočili na tuláky v lesích. Potloukat se v těchto dnech za hranicemi města je příliš nebezpečné.
