Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Královna vyslala zvěda „Alderiana“, aby zjistil zda-li už je jeskyně skutečně klidná a tichá tak, jak tvrdili válečníci Andoru. Po dlouhé cestě zvěd „Alderian“ dorazil k jeskyni. V tom momentu se proti němu řítil jakýsi zahalený jezdec, div ho nesrazil. „Nejspíš skřetí zvěd“ pomyslel si Alderian. „No nic, jdu zjistit jestli je vše v pořádku a tím to hasne, stejně bych ho už nedohnal.“ V jeskyni se zdálo být vše v naprostém piřádku, pak si ale nemohl nepovšimnout jakýchsi obrovských střepů či úlomků. „Co je to???“ Podivil se Alderian. Rozhodl se, že zjistí co je to zač, a kde se to tu vzalo!?! Šel blíže k těm střepům, vzal jeden obrovský do ruky a zděšením vykřikl: „Snad to nejsou rozbité skořápky od vajec!?! Že by to tu válečníci včera neprohledali?“ Hned nato si povšiml další pukliny v jeskyni, byla jako otvor či průchod. „Své jsem zjistil, s tímhle nechci mít nic společného.“ Nasedl na koně, a když opouštěl jeskyň, zaslechl ještě dračí řev a podivné zvuky, které se podobali dračímu řevu. „Snad to není řev mláďat draka?!?“ Pomyslel si a ujížděl směrem k Andoru. Sdělil vše královně, která se velmi dlouho trápila touto zprávou a nevěděla jestli si má více lámat halvu tím zvědem nebo těmi stvůrami(patrně draky). Nakonec se rozhodla jednat. Svolala bojovníky Andoru a rozdala jim rozkazy vydat se na sever k jeskyni kde minulý den padl(a) Dra(k)/(čice). Úkol byl jasný, oblhlédnout situaci a jednat...
Udatní válečníci Andoru se vydali cestou na sever. Našli onu jeskyni o které mluvily vylekaní horníci. tam také přišli na příčinu plamenů.. Byli to totiž plameny od dechu obrovského ošklivého draka. Dlouho předlouho zápasili bojovníci Andoru s drakem. Padlo mnoho udatných válečníků, ale nakonec se jim podařilo zvítězit, a už teď jistě oslavují své velké vítezství nad drakem v nejznámějšé krčmě v Andoru. Slávu a čest odvážným bojovníkům Andoru.
Byl hezký a klidný podvečer, horníci si v jeskyni ležící někde na severu vesele při kutání hvízdali. Když tu najednou Edmont vykřikl: "Slyšeli jste to???; Ostatní horníci: Jasně, slyšeli, coto u sta hromů bylo?" Horníci nevěděli, tak začali kopat dále... Ale ten zvuk praskání skály se ozval znovu! Horníci začali mít strach. Najednou se v jeskyni oběvila trhlina, z které začali šlehat plameny. Horníci se tak vylekali, že na mítě nechali krumpáče, a utíkali seč jim nohy stačily do bezpečí stráží Andoru. Tam onu děsivou historku vylíčili udatným válečníkům Andoru. Válečníci se ihned vydali hledat na sever příčiny těch plamenů a zjistit co se děje...
Udatným válečníkům: Johaniusovi, Vanyi ze Mrely, Ilvet, Legolasovi, Dertdrillovi, Thorellovi, Martinezovi, Cerné Vdově, Rebelovi, Honzovi, Critemu, Adriele se podařilo osvobodit Chrám Boha země a úrody. Zjevil se jim samotný Bůh úrody, poděkoval jim a zrušil kletbu neůrodnosti.
Nechť jména hrdinů, jenž zachránily budoucnost Andoru zůstanou všem navěky na paměti...
Královský posel přibehl ke královne, "Pani má, nesu špatné spravy. Temné síly obsadili a znesvětili chrám boha úrody.Ten se rozlobil a zaklel zem ze které nic nevyroste po dobu obléhaní temných sil jeho chrámu.Nemáme dostatek jídla ani na týden.Musíme jít po jídlo mimo hranice Andoru."
Královna se zarmoutila..."Když není jiného řešení.... a co skřeti??? vždyt přes ne neprojdete!"
"Pani má ochočovatel zvěře jménem Serlag chodí každou druhou noc do lesú za hranice Andoru ochočovat koňe pro vojsko, zná cestu, ukáže nám ji."
"Tak tedy dobře, spoléham na vás!"
"Pani a co s temnými sílami jenž obléhají svatyni?"
"Zbylé muže pošli do zbroje a vzhúru na ne, nemúžeme nechat boha úrody a země rozlobeného, byla by to skáza pro nás všechny."
"Zařídim pani má."
....Posel Yarlah vyzíva všchny schopné do zbroje! "Snad nebude dnešek dnem zániku Andoru!"
Svatyně byla osvobozena. Bůh války a ohně poděkoval osvoboditelům: Critemu, Černé Vdově, Johaniovi, Thaxll-ssillyie, Lancelotovi, Rebelovi, Tomkatovi, Martinezovi a Rethonovi a vypařil se jako duch/bůh. Budiž jejich jména pamatována na věky věků.
Byla temná noc. Když tu náhle se přiřítil do města Andor k smrti vyděšený a poraněný poutník. Stráže se ho vyptávali co se stalo a poutník jim začal vyprávět onu strašlivou událost...
"Každý rok chodím uctívat Boha války a ohně do jeho svatyně a dnes... a dnes... Z ničehonic ze země vyšlehly plameny a zjevili se tam Satani a Démoni. Nejdřív jsem stál jako z kamene, ale když na mě Démon upřel svůj zrak, tak jsem vzal nohy na ramena a zastavil se až zde; stačil jsem si jen povšimnout jakési truhly uprostřed svatyně, která se tam nejspíš objevila s nimi, nikdy předtím jsem ji neviděl... Hledám pomoc na vyčištění svatyně, jinak to přinese zkázu celému Andoru. Není radno si zahrávat s bohem války a ohně. Proto prosím pomozte zachránit tento chrám, jinak na nás Bůh sešle Ohnivý déšť." S těmito slovy poutník pádil pryč, a od té chvíle ho v Andoru nikdo už neviděl, Andorští obyvatelé si budou muset poradit sami a Svatyni osvobodit.
Zvědové zistili, že pavoučí královna, jenž žije v kobkách pod stokama, co nevidět zplodí prince. Vzhledem k tomu, že královna je stará a zdatná, očekáva se, že její potomek by měl být natolik silný, že by se po jeho vzrůstu mohli stát pavouci pro lidstvo značným problémem.
Proto královna vyzýva všechny válečníky ať jdou a zabijí královnu a její vejce zničí (vyhodí)...
