Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Po delší době se opět začaly objevovat informace o tom , že Rytíř Jargon snad konečně objevil vodítko , které by jej mohlo dovést až k objevení dalšího artefaktu , souvísejícího s Tajemným šperkem .
Aby Jargon předešel zbytečným spekulacím , vydal prohlášení :
,, Lide Andaríjský,
ač to zní neuvěřitelně, řešení záhady jsem měl celou dobu před nosem . Má přítelkyně Lady Janika mi již delší dobu vyprávěla o přenádherném plášti , který objevila na jedné ze svých výprav na skřetí území . Pomocí zkoumání vyšších sfér jsem zjistil , že plášť je druhý ze tří artefaktů které jsou spolu spojeny velmi silným zaklínadlem a obdařeny velkou mocí . Zdá se že stačí vztáhnout ruku a artefakt může spočinout v mých rukou , avšak Lady Janika, unavena dlouhou a těžkou nemocí včera v podvečer zemřela... . Poslední co mi řekla bylo, že plášť ukryla v jejím tajném jeskyním komplexu zabezpečeném spoustou hádanek , na které byla velmi pyšná . Taky mi dala magickou runu vedoucí k vchodu do komplexu . Dnes večer se tam vydám s zjistím jak se věci mají . Do několika dnů vám dám vědět , jak mé počínání dopadlo . "
„Dne 27. února ve večerních hodinách ve měste Andor v zemi Andarie, se strhla velmi ostrá hádka mezi Gulordem, potulným válečníkem a Grendothem. Během sporu zemrelo spousta lidí, mezi nimiž byli i kneží Rowin a Merik, husita…
Jak to vlastne bylo?
Gulord byl již dlouho zamilovaný do krásné elfí dívky Laetri, svou lásku si však priznali teprve nedávno. Den poté ji Gulord hledal, marne… Hledal ji po celém meste, ale nikdo o ní nic nevedel, byl velice smutný, ale neprestával hledat. Láska ho vedla dál, i když jeho bolavá noha mu v tom težce bránila…
Jenže narazil na cloveka jménem Grendoth, jenž rekl: „Vím, kde je,“ avšak prozradit nechtel nic. Gulord ale stále naléhal až zjistil, že krásnou Laetri Grendoth zabil a vysmíval se Gulordovi do ocí… To Gulord nevydržel a celým svým srdcem hnán pomstou chtel Grendotha zabít… Grendoth utíkal a snad by se mu i podarilo utéct, kdyby Gulord nebyl tak dobrý válecník. Dostal osudovou drtivou ránu a Gulordovým úderum podlehl. Z Gulorda se stal vrah, jenž láskou byl hnán… Bez Laetri pro nej ale život nemel smysl a zabil se…
Grendoth se s pomocí svého Temného Boha oživil a dál Gulordovi lícil, jak Laetri zabil… Pribehla spousta lidí, všichni se Gulordovi snažili pomoci, oživili ho a drželi jej, aby se k Grendothovi nedostal, marne… Grendoth stále pokracoval ve svém chvástání o proradné vražde a mucil tím Gulorda. Avšak Gulord byl požehnám svatou mocí a opet nabral síly, znovu zabil Grendotha a zabil se… Avšak svého klidu nenašel… Jako duch bloumal a byl následne oživen Merikem a Rowin. Gulord si ale svuj život bez Laetri nedokázal predstavit a rekl svou poslední vetu: „Laetri, bez Tebe nemužu žít…“ a následne spáchal sebevraždu… Tak skoncil potulný válecník jménem Gulord…
Ted bloudí Andorem a hledá jsou milou Laetri… „Laetri… Laetri… Laetri…“
Grendoth byl chycen strážemi a odveden do vezení, kde ceká na svou popravu…“
Návrat Gulorda a Grendothuv útek
„Gulord stále bloumal okolím, hledal svou lásku Laetri a neprestával verit, že ji nalezne. Hledal u Andorských starých dolu, v prístavu, v nove postavené bance, v lesích, ale marne…
V nove otevrené bance vyslechl rozhovor dvou „lidí“ o duších, a že nejaké materiály k hlubšímu studiu jsou v knihovne. Jedna byla zrovna vedle nich – nahore v Andorské bance. Hledal, a našel! Dozvedel se, že mnoho duší je na hrbitove, zakroutil sám nad sebou hlavou a vyrazil hledat Laetri na hrbitov…
Potkal mnoho statecných „lidí“, jenž navraceli hrbitovu klid nicením hrozivých nestvur a príšer. Prohledal celý hrbitov a jako duch mohl proniknout do míst, kde ostatní nemohli. To mu však nebylo nic platné… Laetri stále nemohl najít…
Všiml si však nové rakve poblíž východu ze hrbitova a o málo dál Laetriných vecí. Vyskytla s nadeje! Prozkoumal rakev a príšerne se zhrozil, co uvidel! Uvidel telo své milované Laetri rozštípané snad na milion kousícku! Celý vnitrek rakve byl nasáklý její krví… Krví jeho milované Laetri…
Pospíchal do mesta pro pomoc, ale nikdo mu porádne nerozumel… Až na dva jedince – Merika, husitu a Gorgona, templáre. Sice se nemeli moc v lásce, ale Gulorda oba celkem dobre znali a chteli mu pomoct. Vypravili se tedy na hrbitov…
Behem jejich výpravy na hrbitov Gulord objevil v Andoru kámen, který ocistí duši cloveka a navrátí mu jeho puvodní cistotu. Jako duch jej ale Gulord nemohl použít a tak stále zustal vrahem…
To, co se na hrbitove událo, netuším, ale rozhodne to dopadlo dobre, nebot se Gorgon, Merik a oživená Laetri vrátili spolecne do Andoru.
Zacali volat Gulorda. Gulord, jakmile zaslechl hlas své milované neveril… Myslil si, že to je jen v jeho hlave, ale preci jen se za tím hlasem vydal. A udelal správne… Našel ji, našel! Konecne se setkal se svou milovanou Laetri, stála tam, stála tam a volala jej: „Gulorde, Gulorde!“…
Gulord se zjevil a Laetri ho toužila obejmout, marne… Cožpak mužete obejmout ducha? Duši zemrelého? Ne…
Prišel cas, aby se Gulord vrátil do sveta živých, do sveta, kde ješte Grendoth byl nepotrestán, ale také tam byla Laetri… S mou pomocí prostrednictvím schopného kneze Merika jsem Gulorda vrátil tam, kam právem patrí, do sveta živých…
Gulord pln radosti objal a zulíbal svou milovanou Laetri. Taková láska je darem z nebes, nekdy však prokletím…
Štastné shledání ale nemelo dlouhého trvání… Pribehli stráže a bezbranného Gulorda poslali zpátky do sveta mrtvých… A já jsem v tom nemohl zabránit… Dokonce ani Vévodkyne Mája nemela nad strážemi moc. Bylo to znamení, že Temný Grendoth uprchl z vezení…
Laetri plna zlosti a smutku napadla strážce a stala se tak kriminálníkem… Gulord a Laetri museli uprchnout do lesu… Jejich prátelé Gorgon, Merik a Vévodkyne Mája, spolecne s dalšími nekolika „lidmi“ Andoru, je následovali.
Laetri a Gulord byli pomocí velmi schopných lécitelu vráceni do sveta živých. Radost z opetovného shledání však ale zas netrvalo dlouho… Z lesa se vynoril Grendoth…
Temný Grendoth se svými posmešky a pochlebováním na svobode nezustal moc dlouho, a jako predtím skonal pod težkými Gulordovými a Laetrinými údery…
Grendoth byl oživen. Gulord a Laetri se vzájemne drželi, aby mu znovu neublížili…
Grendoth ale zacal lícit, jak Laetri rozštípal sekerou… V tom ale jako zázrakem prijel na koni hrdinný Kat Ancestor. Vyslechl situaci a Grendotha uveznil do nejhlubšího vezení vsech dob…
Dne 4. brezna probehne Grendothova poprava, na kterou se již netrpelive teší velká cást Andarijského lidu…“ Predpokladany cas bude jeste uverejnen v tentyz den.
Sepsal: Spravedlivý král Nihmael, mrtvý otec Gulorda a jeho strážný Andel.
...dupot koní a nádech smrti se šířil pralesy okolo Thyrisu. Dřevorubec Artan sekal dříví z exotických stromu, když se nad ním náhle zatáhly mraky. "Co to zase je, zase bude pršet?", řekl si a zavzdychal. Vydal se tedy domů. Po pár minutách zaslechl podivný zvuk. Zvuk hrůzy. Otočil se a viděl devět temných jezdců. Běželi rychleji než letíci orel a budili hrůzu větší než mohutný drak. Zatímco utíkali, první z temných pánu začal odříkávat podivné formule, druhý vytahoval z pod temné kápi šipku, jenž vypadala jak kost a třetí tasil měč, jehož čepel vydávala smrtící zvuk. Artan odhodil dříví a pokusil se o útěk. Avšak nestačil udělat ani krok a dostal smrtelnou ránu do zad. Padl na zem. V tom se do něj zaryl ještě šíp. Snažil se ještě nadechnout, vtom se však kolem něj prohnali poslední jezdec... napřáhl ostří a odsekl mu hlavu...
Rytíř Jargon až do rána zkoumal talisman jenž mu včerejšího dne Andorští hrdinové přinesli. Potvrdil si své domění, že podobných šperků je víc a v nesprávných rukou by byly velmi nebezpečné. Proto je nanejvýš důležité, aby se všechny šperky bezpečně dostali k Jargonovi . Špeh, který byl vyslán aby zjistil kde se nachází další ze šperků, se dosud nevrátil . Zřejmě i někdo jiný chce objevit další šperky... .
Dnešním dnem se dává na vědomí, že problém, který je bohužel pravdivý, bude řešen královstvím Andarijským. Královna proto svolává výpravu. Žádá všechny boje schopné jakožto i řemeslníci a jiné muže a bojácné ženy, kteří by pro královnu položili svůj život. Výprava započne ve 14:00 téhož dne, kdy byla tato zpráva uveřejněna. Sraz bude před bankou Andárie. Doufám, že se sejdete v hojném počtu (aspoň 15 lidí). Podle jediného zvěda, který přežil z pěti, na nás čeka hrozba na nejvyšší úrovni.
Sedlák: "Jdu si takhle na pole. Napadlo mne, co se osvěžit vodou ze studny. Naklonil jsem se a pohlédl dolů. Strach mě skoro porazil na kolena, když jsem uslyšel nelidský řev. Rychle jsem se musel chytit za uši, jak to bylo nesnesitelné. Jakmile jsem se trochu uklidnil, rychle jsem utekl domů."
Hostinský: "Jen jestli mluvíš pravdu, sedláku!"
Než sedlák stačil cokoliv říci, dveře bouchly za malým mužíkem. Všichni věděli kam te malý udavač tolik spěchá.
"Jistě jde za kralovnou..." bylo slyšet nejeden hlas.
Dnes, okolo šesté hodiny večerní bylo zaznamenáno menší zemětřesení, bylo však slabé aby to z Vás kdokoli cítil, centrum zemětřesení bylo podle všeho blízké okolí Železného Dolu severně od Andoru, až na pár jedinců se nikomu nic nestalo, avšak zemětřesení odhalilo pozůstatky nějaké staré chodby, práce na uklizení sutin je přiliž riskantní aby mohla být provedena rychle, tudíž to zabere dělníkům dost času, podle kronikářů se nejpravděpodobněji jedná o cestu vedoucí do podzemí vedle dolu kde před dávnými časy bylo krásné podzemí město a tehdejší centrum všeho kovářského umění, název se bohužel nedochoval a je o něm dosti spekulací, proto ho neuvádím, ale to co se dochoval nahání husí kůži ... podle historiků v něm žil a vládl Starosta Herodes, který byl svými zkušenostmi kovářskými znám po celé tehdejší zemi, jednou při kopání v dole narazil na rudu kterou nikdy předtím neviděl, když se ji pokusil zpracovat, celým městem se rozlehlo hlasité syčení a prskání něčeho, to něco byl podle dochovaných informaci obrovský drak, který svým pachem a hlasem všechny vyštval a způsobil tak zemětřesení které vyvolalo sesuv celého města, jediný kdo neutekl byl Starosta Herodes,o kterém se již nikde nepíše a podle dohadů je již dávno mrtev, i kdyby draka přežil, avšak jsou tu i odpůrci této teorie, podle těch Herodes odmítl říct tajemství zpracování vzácných kovů drakovi, a tak ho drak za trest uvěznil do vězení kde nikdo nestárne, opravdu strašná myšlenka, ale to jsou málo pravděpodobné informace a jen málo kdo jim věří, ale co kdyby…. Uvidíme
Kopáč prokopal kousek cesty aby se tím mohl proplazit špeh, ten zjistil že z celé pevnosti se do dnešní doby zachovala značně malá část, ale i na tak malou část se zní vylíhalo nějak moc hlasů, breku a řvu, špeh dále nic nemoc nezjistil protože hned na začátku jsou po zemích pasti které ho vraceli na začátek cesty, avšak tato část pevnosti je zřejmě nedobytná i pro nestvůry za ní, tudíž v ní nehrozí snad žádné nebezpečí, podle hlavního kopáče Karla bude cesta bezpečně prokopaná někdy začátek příštího roku, kdo by chtěl Karlovi nějak pomoct, může mu donést vodu a jídlo k jeho stanovišti v dolu do bedny...
Nové Informace -
Špeh se dostal zase o kus dál a zjistil následující informace - Opravdu se jedná o staré podzemní město, usoudil tak podle štítů, rud, a neopracovaného materiálu co se všude válely po zemi, dostal se až k hlavním dveřím které vedli k něčemu co vypadlo jako základ pyramidy..neobvyklé, avšak z nějaké neznámé příčiny nedokázal vstoupit za dveře do pyramidy, dostal z neznámé příčiny obrovský strach, pak zaslechl za sebou slabý hlásek, než hlásek spíš slabé syčení, "haló?" zašeptal do tmy špeh....chvíli se nic neozývalo, až asi po jedné minutě se ozvalo- "Řeč lidí?, heh ..to už sem dlouho nemluvil, pojď blíže". Špeh se vydal pomalím krokem do tmy, po chvilce začal rozeznávat stříbrné dveře který svítily, přišel až k nim a za nima viděl na židli před výhní sedět muže středního věku, vousatého a špinavého. "Kdo jsi" - Zeptal se špeh. "Ani jsem nedoufal že by si mě někdo po těch letech co tu jsem vůbec mohl pamatovat, jmenuji se...." - Zamyslel se muž. "Jmenuji se...Herodes, ano to je mé jméno, už tu jsem..." - Podíval se na stěny kde byly vyryty čáry. "No, je to už dlouho, a co ty tu vlastně děláš, a jak ses sem dostal?" - Zeptal se Herodes. "Jsem špeh vyslaný lidem Andorským prozkoumat tuto oblast, upřímně, nečekal sem tu nikoho přátelského". - odpověďěl špeh. "Andor? myslíš tu malou ves s sotva pěti barákama?" - Zeptal se Herodes.
"To už dávno není malá ves, je to obrovské, pyšné město, hlavní město, a teď je čas tě odsud dostat" - odpověďěl špeh a vytáhl paklíč a zasunul ho do zámku. "Néééé ty hlupáku co jsi to provedl" - Zakřičel Herodes přes mříže..
zem se začala třást. "Utíkej a přiveď pomoc !" - Zakřičel Herodes a přes mříže protáhnul ruku a přitáhl si špeha k sobě "A to ti říkám, přiveď ty nejlepší muže a ženy, ty nevíš čeho je ta bestie schopná, uteč!" prohlásil Herodes a strčil do špeha. Špeh utkal co mu nohy stačily avšak i to bylo málo, trochu se poohlídl a viděl cosi obrovskýho, modrého jehož stín připomínal draka...*to nemůže být drak, je to moc velké" - zamyslel se špeh, předním vytryskla ze země láva a pomalu tekla směrem do chrámu, přes díru kterou vlezl do města zakřičel na kopáče Karla - "Pojď mi rychle pomoct musíme tu lávu zastavit, Vem vozík s kamenama snad to zastavíme aspoň na čas". Karel nabral co mohl a rychle podával přes díru kameny špehovy..."Uff to bylo o fous, ale nevypadá to že by ty kameny to zadržely nějak dlouho. - oddychl si špeh. "Karle jak dlouho ti bude trvat než tu díru rozšíříš aby skrz ní prošli i ostatní ve zbroji ? - zeptal se špeh. "No, tak 2-3 dny, budu se snažit a přidám na tempu ale s koňma se tam neprotáhnou" odpověděl Karel. Špeh nasedl do koně a rychle pádil říct co se stalo lidu Andorskému. Už aby to měl Karel vykopáno ...
Skoro prokopáno
Karel Kopáč se necháva slyšet, že zítra (30.12) někdy okolo šesté hodiny noční by měla být chodba hotova, však upozorňuje že není možné jí projít s koněm, zítra buďte připraveni, z chodby je slyšet praskot kostí a zápach síry
Hotovo Kostlivci byli zabiti, a po velkem boji s drakem flusajicím Velké ohnivé koule, které zabíjely i několik hrdinů najednou byl Herodes byl zachráněn a mezi hrdiny rozdal nějaké věci ze svého kovářského umění, a navíc dal nejudatnějšímu z nich svůj Iridiový štít, všem vám moc děkuje.
