Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dnešním dnem se udála změna na pozici herolda Margaardu, místo pana Achimela se stala znovu heroldkou paní Penelo. Pokud budete potřebovat, obraťte se na ni.
Za hradiště Margaard
zástupkyně Lorda Gryzzlyho
Aishlyn
Na krajinu padl soumrak, noční tvorové vylezli ze svých skrýší a vyrazili na lov. Potřebovali nasytit vyhladovělé žaludky dovádivých mláďat. Několik lvic se plížilo podrostem thyrského pralesa tak dlouho, dokud nezavětřily kořist. Kousek od nich se u stromů vyskytovali volně uvázaní koně, kteří se divoce vzpínali a snažili se odtrhnout ve chvíli, kdy zachytili pach přicházejícího nebezpečí...
----------
Pach krve mrtvých koní přilákal ještěří muže až k okraji bažiny Klahu. Vlčí smečka, která hodovala na uloveném zvířeti, se stáhla do pozadí s vyceněnými zubisky a nepřívětivě vrčela a štěkala na vetřelce. Ještěři se však nenechali zastrašit, popadli do pracen zbraně a vrhli je proti smečce, jež se rázem rozprchla a kořist nechala na pospas ještěrům...
Tuto neděli (17.) měsíce devátého, proběhne zasedání Republikového senátu. Plánovaný začátek je od sedmé hodiny večerní. Prosím o účast všech senátorů či jejich zástupců se senátorským prstenem.
Pokud má kdokoliv nějakou žádost na senát, prosím aby mne vyhledal a to ideálně po večerech v cechovně Řádu Stříbrného Vlka či v úterý a sobotu od osmé večerní na úředních hodinách na náměstí Republiky.
Dále vyzývám občany Republiky, kterým není bezpečnost města lhostejná, mající chuť a patřičné zázemí, bezúhonnost a splňující nároky na heroldský post, aby mé osobě předal závaznou žádost o tuto pozici. Všechny žádosti budou probrány a předloženy senátu, nebo schváleny mou osobou.
Vlastní rukou sepsal Gomez, Tribun a cechmistr Vlků
Zvláštní moc kolovratu na své kůži pocítili lapkové, kteří těžké a draze vypadající kolo ukradli pocestnému. Beztak k němu nepřišel poctivě a běžel ho prodat, říkali si. A každý přece svého štěstí strůjcem. Jenomže to ještě nevěděli, jakou váhu slova budou mít.
V nedalekých skalách zlá moc kolovratu už stihla poznamenat ukrytý a dlouho nepřístupný háj, který neznámý druid tak dlouho budoval. Z jeho pomocníků se stali pouzí fanatici, dryády zešílely a agresivní hydry bezcílně bloumaly po okolí – dokonce i jeho mysl černá magie otrávila a zničila. A právě odtud směřoval útok na tábor lapků, který ještě nikdy neměli šanci zažít. Sotva se v překvapení mohli ubránit několikahlavým drakům a pološílenému entovi, který ležení trhal na kusy ve snaze najít to, co všechny přitahovalo jako můry světlo.
Velitel sebral zbývající muže a vydal se na beznadějný protiútok, ze kterého se nakonec vrátil jen jediný přeživší, který několika dobrodruhům vyložil svůj příběh a v posledních chvilkách rozjasněných bolestí i prozradil, kde prokletý a zkažený háj najít.
Trvalo dlouho, než se probojovali skrz bestie, které na ně čekaly, nemrtvé i zmučeného ducha samotného ochránce háje, který v posledních chvílích připravoval portál, aby kolovrat zničil. Nakonec obstáli i v boji s přeludem, snad duší jedné z obětí kolovratu, která tak konečně došla pokoje.
Tím se kolo dostalo zase do nových rukou. Jestli dobrých a jestli je zahnáním přeludu nebezpečí zažehnáno… ukáže jen čas.
***
V klášteře zasvěceném bohu Razikalovi panoval čilý ruch. Poutníci ze všech koutů světa se, jako každý rok, přišli duševně očistit a vzdát úctu svému bohu a jeho proroku C´thunovi, jehož tělo k této příležitosti kněží exhumovali i se sarkofágem. Mezi hloučky na nádvoří se čile spekulovalo nad mocí posvátných kostí toho, jenž bloudí ve věčných snech a jenž jako jediný směl uzřít pravou podobu samotného boha, nejvyššího z nejvyšších.
První ze série bohoslužeb už téměř začínala, když vyvstal jeden nepříjemný a směšný, ale přesto reálný problém. Dno sarkofágu bylo nerovné. Pokud se o něj někdo opřel, lehce se zhoupl. Potřebovali klín.
Jednou z osobních věcí, které měl mrtvý u sebe, byl i zvláštní kus zlatavého dřeva. Vrchní kněz si dlouho lámal hlavu nad tím, čím rakev zaklínovat tak, aby na sebe nepřivolal zášť samotného ducha velkého proroka – přece nemohl rakev zapřít kusem naplaveného dřeva z moře.
A tak se stalo, že poslední část kolovratu skončila jako klín pod sarkofágem. Vrchní kněz, Imred, příhodný tvar a vůbec celou přítomnost předmětu v sarkofágu považoval za jednu z nekonečných prozíravostí proroka.
Bohoslužba tak probíhala poklidně, dokud ovšem nenadešel čas vyzvat věřící, aby se přišli podívat na ostatky. První odvážlivec přešel k rakvi a Imred byl tak zabraný do provolávání slávy Věčnému, že si nevšiml krádeže klínu, teprve až skřípající sarkofág ho upozornil – příliš pozdě.
Za uprchlíky tak vyhnal do Andarie skupiny dobrovolníků a protože sám nebyl příznivcem násilí, vydal se za nimi s nabídkou. Buď projdou stezku očištění, přinesou mu nový klín z posvátného stromu na jejím konci a ještě se v jeho očích (a očích Věčného) nestanou heretiky, nebo se uvidí znovu, za ještě méně přátelské atmosféry. Vybrali si to první…
